Reklama
Loading...
Reklama

Po zápase v Teplicích mi trvalo pár dní, abych si odpočinul a byl schopen něco smysluplného napsat. Hned po utkání se vyrojila vlna kritiky, která byla často oprávněná, ale mnohdy také ne. A proto jsem se v tomto článku rozhodl věnovat dvěma mužům, vůči nimž je kritika možná zbytečně krutá – Václavu Jurečkovi a Davidu Douděrovi.

Rozhodně to není tak, že bych se chtěl výše zmíněného dua úplně zastávat. Jejich výkonnost má do té z konce jara opravdu na míle daleko, ale do značné míry to není vina jejich, ale systému, který nyní Slavia produkuje.

Rychlostní typy k ničemu

Styl hry, kterým se Slavia v některých zápasech prezentuje, vyhovuje všem, jen ne náběhovým hráčům. Nejen Jurečka s Douděrou, ale i Matěj Jurásek či Ivan Schranz jsou hráči, kteří potřebují míče do tahu. Potom vynikne jejich největší síla, kterou je rychlost. Je jasné, že proti zataženým obranám soupeřů se této zbraně dá využívat velmi omezeně, ale jde to. Nicméně neděje se tak. Tito borci se pak musí snažit prosadit ve stylu hry, který pro ně není vůbec stavěn.

Nekonečná házená

Na duo z nadpisu jsem se zaměřil z důvodu, že právě oni nastoupili v Teplicích v základní sestavě a měl jsem pod sebou na tribuně jejich náběhy. Nebylo jich úplně málo. Míč však nedostali ani v případě, že to čekala snad i uklízečka na stadionu. Místo toho putoval balon z nohou obránců či středních záložníků zase na nejbližšího spoluhráče. Možná by to vyšlo, možná ne, nicméně pořád je riziko ohrožení branky soupeře větší než po nekonečné házené, na kterou Slavia v ofenzivě ani nemá hráče.

Nechybí kreativní hráči?

Ve středu zálohy nastupuje zahraniční duo Christos Zafeiris – Oscar Dorley. Kopáči jsou to oba znamenití, ale Oscarova síla je spíš v běhavosti a soubojích. V dlouhých pasech si malý Liberijec zase tolik nelibuje. Potom zbývá jediný kreativec, jímž je Zafeiris. Jeho výkony byly v posledních zápasech také podrobeny kritice, ale do značné míry je zhoršená výkonnost dána tím, že na něj soupeři nasadí hlídacího psa, jako na jediného středového kreativního hráče.

Pomoci musí stopeři

V tu chvíli je potřeba, aby s výstavbou hry výrazně pomohli stopeři. O to se snaží hlavně Tomáš Holeš, ale do výkonnosti z před dvou let má poměrně daleko. Navíc stejně jako zbylí hráči volí hlavně hru na jistotu. V tomto možná trochu chybí Tomáš Vlček, jenž sice dělal i poměrně velké chyby, ale ve tvorbě hry zaujal svojí nebojácností. Ta jakoby většině ostatních hráčů chyběla a volí spíš bezpečné varianty. Bezpečnost pro vlastní branku však neznamená nebezpečí pro soupeře a fanoušek si může nechat o totálním fotbalu jen zdát.

Problémů je však mnohem víc

Vypíchl jsem jen jeden bod hry, který Slavii chybí. Přímočarost však není zdaleka jedinou věcí, na níž by měli trenéři zapracovat. Střely z dálky jakoby ze hry Slavie vymizely, občas se o ni pokusí snad jen Tomáš Holeš. Nebezpečí ze standardek by bylo při trpasličí sestavě spíše zázrakem. Navíc kvalita centrů centrů není ani při hře nijak exkluzivní. Chybí také borci, kteří se umí prosadit lépe jeden na jednoho, ale ty Slavia nikdy neměla.

Mnohem víc

A v neposlední řadě chybí větší tlak borců do vápna a gólovost. Jen se slzou v oku vzpomínám na to, jak Tomáš Souček doplňuje z pozice defenzivního štítu útočníky ve vápně. Zde oproti loňskému roku výrazně chybí i borci jako Peter Olayinka a Ondřej Lingr. Ti sice mnohdy herně neokouzlili, ale uměli se nacpat do prostoru před brankou a skórovat. To některým současným hráčům chybí. Co však chybí současnému týmu asi úplně nejvíc, je sebevědomí.

O tom všem se však rozepíšu až v dalším článku, kde porovnám Slavii z dob mistrovských a tu současnou. Rozdíl je totiž bohužel patrný úplně všem. Tým by pro své budování potřeboval čas, ale ten bohužel nemá.

Reklama