Sešívaný Michal: Body jsou, důvod ke spokojenosti nikoliv

Už se to stává tradicí. V Evropě zahrají Trpišovského svěřenci vynikající part a fanoušci plní natěšení na další skvělé přestavení jsou nuceni koukat na ligové trápení sešívaných. Tentokrát sice se šťastným koncem, ale…

Penalta? Ani náhodou

Asi nejvíce se bude po utkání v Liberci hovořit o pokutovém kopu, a to zcela oprávněně. Já se raději vyhnu obšírnějším komentářům a řeknu asi jen tolik. Kdyby takovou penaltu kopala Sparta, tak vzteky rozmlátím televizor.

Hororový začátek

Pokud začátek utkání někde v nebi sledoval Alfred Hitchcock, musel rudnout závistí. Větší horor by totiž pro vyznavače červenobílých barev nedokázal vymyslet ani on. Osobně se přiznám, že mi nebylo úplně dobře po těle. Byla to taková klasika. Hlavní problém jsem viděl v nekoncentrovanosti slávistů. Celá stoperská trojice do zápasu nastoupila, jako by se nemohlo nic stát. Ono ale mohlo. Naštěstí přišlo brzké snížení, protože jít do kabiny za stavu 0:2 je sice pro soupeře past, ale pro vás velmi složitá situace.

Obstojná druhá půle

Ve druhé půli výkon sešívaných naštěstí vygradoval a ukázala se slabá stránka libereckých, jíž je bezpochyby kondice. Není to poprvé ani naposled, kdy takhle trápili favorita a na konci zápasu fyzicky odešli. V dresu domácích se však našla řada velmi kvalitních výkonů, jimž vévodilo trio Christian Frýdek, Jan Žambůrek a Luka Kulenovič. Otázkou však je, jak by se zápas vyvíjel, kdyby nepřišla extrémně přísná penalta. Jinak šlo spíše o takový platonický tlak a kromě branek bylo šancí poskrovnu.

Mlčeti zlato

Jistě jste stihli postřehnout, že David Douděra není zrovna mým největším favoritem. Letos se sice zatím zvládá vyvarovat simulování. K čemu to ale je, když střídá slabé výkony s ještě horšími? Já chápu, že mu hra do plných dělá problémy a je to tahový hráč. Tím spíš by si měl ale před zápasem odpustit kecy, že hráči Slovanu se v jedenácti zatáhnou do branky. Když se potom podíváte na trávník, kde je 21 fotbalistů a jeden borec, kterému dělá problém zpracování míče, působí jeho glosa přinejmenším úsměvně.

Zrádce se nepředvedl

Žádnou hitparádu na trávníku nepředvedl Lukáš Červ. Uffff, bylo náročné vůbec napsat jeho jméno. Mnozí mu vyčítali, že se při brankách Liberce příliš radoval. Já už mu po tom, co chtěl jít do Sparty, nevyčítám vůbec nic.

Hra do plných

Apropos zrovna hra do plných je do značné míry i vinou slávistů. Liberec chtěl hrát fotbal, dokud mu nedošly síly. Ono ale pokud místo rychlého útoku zvolíte přihrávku dozadu, pak do šířky a pak na druhou stranu, tak soupeře zákonitě donutíte k tomu, aby se zatáhl před vlastní branku. No a pak už je to těžké. Že to jde i do plných, pak ukázalo duo mladých Matěj Jurášek – Christos Zafeiris. Norského středopolaře jsem v průběhu utkání několikrát proklínal, že míč zbytečně předržuje. Otázkou pak je samozřejmě v tom, jestli měl reálně komu přihrát.

Jurásek si zaslouží větší prostor

Co je mi ale větší záhadou, je to, proč se poslední zápasy úplně vytratil Jurásek. Má samozřejmě obrovské nedostatky hlavně dozadu, ale proti zataženým obranám soupeřů je se svojí nebojácností jednou z největších zbraní právě on. Nehledě na to, že jako jeden z mála hráčů v kádru dokáže i výborně vystřelit a skvěle odcentrovat. Řada hráčů centruje dost nedůrazně, z čehož se pak strašně špatně zakončuje a skvěle se to brání. Matějovy střílené centry jsou však jiná písnička.

Proč to v Evropě jde a v lize ne?

Co si budeme, pokud v desáté minutě vedete 2:0, hraje se vám úplně jinak, než když stejným poměrem prohráváte. Psychika hraje v míčových sportech obrovskou roli a fotbal není výjimkou. Současná Slavia je navíc na hřišti až extrémně nevyrovnaná a dokáže i v průběhu zápasů střídat hrůzostrašné pasáže s těmi, kdy si myslíte, že je na place Real Madrid. Na druhou stranu neházejme to jenom na mentální stránku věci.

Liga je fyzičtější než Evropa

V evropských soutěžích si přece jen řada týmů spíš myslí, že dokáže Slavii přehrát svojí hrou, a až pak přemýšlí, jak neutralizovat její silné stránky. V naší lize je to přesně naopak. Navíc ať chceme, nebo ne, česká liga je fyzicky extrémně náročná a i Slavia je fyzicky nadupaná. Když jsme viděli fyzické rozdíly mezi hráči v červenobílých dresech a Sheriffu, tak byly mnohem větší než proti Liberci. I díky tomu ostatně dokážou české mančafty často trápit i mnohem lepší evropské celky.

Na závěr bych chtěl hráče Slavie pochválit, že za stavu 2:0 nesložili zbraně a dokázali zápas dotáhnout do zdárného konce. Sparta je pořád v dohledu, ale herně je rozdíl bohužel možná větší než v tabulce. Na druhou stranu, co platí teď, nemusí platit za měsíc. Důležité je, že pozice v obou tabulkách je dobrá, takže tým má klid na práci.