Pamatujete si, když Tomáš Rosický před koncem loňské sezóny sliboval řez kádrem? Dodnes jeho výroky leží v žaludku mnoha fanouškům, protože řez si každý představoval asi trochu jinak.

Příznivci tak, že odejde většina kádru, která neměla chuť za Spartu hrát. TR10 evidentně tak, že nakoupí zraněné hráče a bude doufat, že je šamani z Letné uzdraví. Druhou alternativou bylo nakoupit hráče, kteří nemají zápasovou praxi, ale chtějí na Mistrovství světa.

No nepovedlo se. Priske do nové sezóny nastoupil s téměř totožným týmem s jakým Friis končil tu předchozí. Šamani nenašli správnou hopsinkovou šťávu ani pro vlastní zraněné hráče a mají se starat o nehrající posily. Místo toho marodka roste, dominance se nekoná a k jakékoliv trofeji je dál, než se zdá. Slavie sice během posledních pár dní notně posílila hodnotu akcií svého soupeře, ale Sparta stále nemá nic ve svých rukou. Nový rozhovor se sportovním ředitelem letenských navíc opět jen rozvířil debaty o tom, zda je jeho role oprávněná.

Sebereflexe stále na bodu mrazu

Dlouhou dobu jsem vytýkal letenským úroveň vlastního hodnocení. Realizační tým v čele právě s Tomášem Rosickým si nebyl schopen přiznat pravdu. Neustále se plácali po ramenou, jak jsou spokojeni se složením a šířkou kádru, až přišel rozhovor pro Sparta TV. Tam konečně došlo na slova jako nejsme spokojeni s pohárem, Evropou, přístupem, avšak přeci jen některé zjevné věci neušly dementování.

Především se pojďme podívat na vyjádření o slabinách týmu. Popírání křehké mentality týmu i rozpoznatelnost stylu Sparty, to jsou aspekty, kde by jistě kritika byla na místě. V mnoha zápasech vlastně styl letenských nerozpoznal ani vlastní fanoušek. Ústup od kombinačního fotbalu z kraje sezóny byl evidentní a převážnou část zápasů Sparta odehrála na náhodu. Bez nasazení, ale s obrovským štěstím.

Stejně tak výrok o tom, že tým není mentálně slabý, nelze považovat za ukázku dobrého vyhodnocení situace. Třeba takový zápas s Pardubicemi jasně ukázal, jak křehká mentalita celku je. Nebo si snad mentálně silný tým může dovolit nechat utéct svého rivala na rozdíl deseti bodů? Ztrácet body v zápasech s Karvinou, Teplicemi, Slováckem nebo Pardubicemi? A to jsou prosím celky, z nichž většina bojuje o záchranu. Proti silným soupeřům, tedy Plzni a Slavii uhrála Sparta jediné vítězství doma s Plzní, což nesvědčí o mentálně silním mančaftu.

Naděje mezi třemi tyčemi

Jestli si z rozhovoru s Tomášem Rosickým mohou fanoušci odnést něco pozitivního, je to jeho vyjádření o situaci v brankovišti. Pochvala na adresu Surovčíka za upřímnost směrem ke svým spoluhráčům sice sklidila úspěch u fanoušků, stále je ale otevřená situace ohledně Petera Vindahla. Brankařská jednička je mezi zraněnými a prosakují informace, že nestihne ani začátek příští sezóny. Řada fanoušků by jej ale ráda viděla v úplně jiném dresu.

Sám Rosický naznačil, že v létě můžeme očekávat příchod nové posily mezi tři tyče. Něco mi ale říká, že posila nebude znamenat automatický odchod právě Vindahla. Spíše opět usadí rozvíjejícího se Surovčíka. Sparťané volají po příchodu Zadražila, který však má své limity. Kvalitou je rozhodně nad úrovní Jakuba Surovčíka, ale stejně jako Vindahlovi mu hodně chybí k dokonalosti. Především jeho problémy s vybíháním či hra nohou jsou jeho největšími slabinami.

Pokud by se tedy Sparta plácla přes kapsu, a že by skutečně musela, protože v rámci Chance Ligy ukázala, že dokáže za hráče platit skutečně hodně, v ohrožení by byla primárně pozice Surovčíka. Přitom, jak je Vindahl na Letné protěžovaný, bych totiž viděl pozici jedničky právě v dánském dlouhánovi, kterému by jistil záda Zadražil a Surovčík by naštvaně zase jen trénoval nebo dokonce zmizel dělat kariéru do jiného celku Chance Ligy. Nechme se překvapit koho mají na Letné v merku, třeba nás překvapí a přivedou skutečnou jedničku, za kterou se nebudou muset fanoušci stydět.

Zastírací manévry

Když padla otázka na marodku a Jhoannera Cháveze, který po svém příchodu do Prahy ještě neodehrál ani minutu, řeči o spokojenosti a kvalitě kádru se mi vrátili jako bumerang. Především když Rosický prohlásil, že ho kupovali s cílem přejít na čtyřobráncový systém. Systém, který byl moderní několik let zpátky a zrovna Brian Priske není jeho příznivcem? Jako vážně? Ať mi tedy někdo vysvětlí, proč tento systém nepraktikoval tým od startu jarní části sezóny. A nebo raději ne. Viděli jsme, jak s tímto systémem tým dopadl doma s Alkmaarem v soutěži, kterou chtěli na Spartě vyhrát.

K čtyřobráncovému systému se Priske uchýlil v okamžiku, kdy přišel o Patrika Vydru. Tak dlouho mu hledali na hřišti místo, až pro něj našel ideální post vysouvajícího se stopera. Jenže Vydra se zranil. Jiný hráč tuto roli nedokáže v současném kádru zastat a z nutnosti tak Sparta přešla na čtyři vzadu. Mluvit tak o tom, že čtyřobráncový systém byl záměrem, kvůli kterému se pořizoval Chávez, je alibismus, kterým si Rosický omlouvá vlastní neschopnost správného vyhodnocení situace s koupí chronicky zraněného hráče. Stejně jako v případě Cobbauta. Do čtyřobráncového systému má na lavičce Kadeřábka a i přesto odehrála Sparta osmdesát procent zápasů vzadu na tři.

Obecně jsou zranění na Spartě velkým problémem. Není to jen o Chávezovi, ale také o Cobbautovi, Andersenovi, Vindahlovi a dalších. Asi bych se na místě Rosického zkusil příště podívat na zdravotní karty jednotlivých hráčů, než někomu nabídnu nějakou cifru. Jinak se může stát, že Sparta bude dohrávat rozhodující část sezóny s dorostem. Druhého Sochůrka v něm ale nehledejme.

Rozhovor s Tomášem Rosickým tak opět přinesl celou řadu kontroverzí a neurčitých výroků. Ukázku minimálního vnímání vlastních chyb a poučení se z nich. Není tak divu, že fanoušci na sociálních sítích rozhovor spíše odsuzují, než-li oceňují.