Reklama
Loading...
Reklama

Příběh vršovického celku Bohemians Praha 1905 musí být poutavý pro každého člověka, jenž našel v této hře alespoň malé zalíbení. Finanční problémy často provázející tento klub vygradovaly v roce 2005, kdy tento fenomén fakticky zmizel z fotbalové mapy a pověstný Ďolíček jako jeden ze symbolů Vršovic jen zarůstal trávou. Dnes zní až dojemně příběh o tom, jak se fanoušci začali skládat a svými financemi probrali klub zpět k životu. Bylo to poprvé a patrně i naposled, co jsme na soutěžních zápasech ČFL viděli návštěvy v řádech tisíců lidí pozorujících to, jak se ve třetí nejvyšší soutěži probírá známý pacient k životu. 

Návrat do nejvyšší soutěže všichni považovali za vrchol jedné krásné pohádky. Obnovenou premiéru v mezi domácí elitou prožil tým v létě 2007 v domácím zápase s Baníkem Ostrava a nikomu nevadilo, že byla bezbranková. Od té doby se klub zpravidla pohyboval na hraně 1. a 2. ligy, ale sportovní výsledky po jistou dobu vlastně nehrály zase tak podstatnou roli. Fanoušci byli vděčni za obnovení smyslu jejich fotbalového života. Různým nástrahám však nebyl konec a přicházely problémy ve věci stadionu. Čas se na nejmilejším místě “klokanů” výrazně podepsal a svým vzhledem stadion neodpovídal ligovým standardům.

Zde se dostal na scénu i vršovický rival Slavia. Příběh jejího stadionu by také vydal na velmi rozsáhlý román. Její někdejší hráč a trenér František Cipro kdysi vyprávěl o tom, jak viděl za svůj život asi deset maket nového Edenu a nevěřil tomu, že se ho dožije. Nakonec se ho dočkal, ale už před výstavbou nového stánku se mluvilo o možném scénáři jednoho stadionu pro dva vršovické týmy. Zastánci tohoto projektu mnohdy argumentovali i tím, že stejný model najdeme i v Římě či Miláně. 

Tyto úvahy se proměnily v realitu v létě 2010. Vše se dostalo i na politickou půdu vznikem hnutí Desítka pro domácí, jež získalo tři mandáty v tamním zastupitelstvu. Pokud se už fanoušci na zápas dostavili, slyšeli jsme pokřiky jako “Bohemku tu nechceme” či “Ďolíček nedáme” a lidé zažívali smutný pohled na prořídlé tribuny. K návratu na rodný stadion paradoxně pomohl sestup Bohemians do druhé ligy. Díky mírnějším podmínkám se klub vrátil do Ďolíčku. Proběhly zde drobné úpravy a i po návratu do nejvyšší soutěže mohl klub na stadionu setrvat.

Fanoušci Bohemians spadají do kategorie těch, jež si toho se svým klubem museli skutečně hodně vytrpět a Ďolíček byl často jedinou jejich jistotou. Jeho prostředí bylo specifické a mnohým se jevilo stále více jako příliš zastaralé. Pro ně se však jednalo o neskonalou krásu a novotou zářící Eden se jim proto příčil. Kouzlo ošoupaných sedaček či rezavého zábradlí prostě zůstalo v jejich myšlenkách.

Pokud by novotou zářící stadion vyrostl na místě současného Ďolíčku, vnímali by to příznivci zelenobílých barev samozřejmě jinak. Jednalo by se o určitou satisfakci za to, co si za poslední roky museli vytrpět. Nyní se prý rodí velmi reálný plán. Výrazně se v něm angažuje místopředseda Družstva fanoušků Bohemians Martin Kurka, jež má své místo i v oficiálních klubových strukturách a působí jako určité pojítko mezi fanoušky a vedením. Pro příznivce představuje značnou jistotu v dalších plánech.

Nyní se podle všeho ukazují reálné představy moderní verze Ďolíčku, jež by měla vyrůst v roce 2025. Překážky nenajdeme jen ve financích, ale nikdo nesmí zapomenout na nutnost shody s pražským magistrátem, jež je v současné době oficiálním vlastníkem stadionu. Mnohými lidmi je současné vedení magistrátu kritizováno, ale zde dostává příležitost předvést něco výjimečného.  

S jistými úpravami známe Ďolíček v dnešní podobě takřka 90 let a jeho zásadní rekonstrukce by dala nový sportovní rozměr celé Praze. Pokud se tyto úvahy mají proměnit v realitu, neměla by k ní být tak dlouhá cesta jako před časem v případě nové slávistického stánku. 

ČÍST VÍCE

Související články:

  • Nováčci si musí uvědomit těžší úkol
  • Bohemians budou pomáhat potřebným
  • POSLEDNÍ ČÍSLO MAGAZÍNU
  • Reklama