Rodí se český Ferguson nebo si Slavia hraje s ohněm?

Během zkrácené letní pauzy Slavia opět zvýšila konkurenci v širokém kádru a na jejím konci zaznamenala možná ten nejvíce vytoužený podpis. Vládce slávistické lavičky Jindřich Trpišovský prodloužil stejně jako před nedávnem jeho asistenti smlouvu o další čtyři roky a jeho fotbalové pole působnosti se stane o to širším. Položme si však nyní otázku, kam ještě může Slavia dále stoupat? A může jí Jindřich Trpišovský dát ještě více?

Do Slavie přicházel jako náhrada za Jaroslava Šilhavého, jež se nedokázal po mistrovské sezoně dostat s klubem do Ligy mistrů a mistrovský titul nedokázal v lize obhájit a ten se znovu stěhoval na jeden rok do Plzně. V následující sezoně však začal žít svůj slávistický sen. V roce 2019 se titul opět slavil ve vršovickém Edenu. Stále výrazněji mohli fanoušci vidět úzkou spolupráci mezi Slavií a Libercem, což symbolizoval například i příchod Jana Nezmara na post sportovního manažera. 

Slavia se po mistrovské sezoně navíc dostala do Ligy mistrů, kde sehrála vyrovnané zápasy s evropskou fotbalovou elitou. K obhajobě titulu Slavii v mimořádné situaci stačila jistá schopnost setrvačnosti. Nyní je v pozici, kdy fanoušci berou titul takřka jako samozřejmost a velmi rádi by viděli opakování loňské jízdy Ligou mistrů. Podzimní scénář sice ještě přesně neznáme, ale prodloužení smlouvy Jindřicha Trpišovského mi vrací onu kacířskou myšlenku na umění odejít včas. 

Nadřízení trenéra Trpišovského opět mluví o odmítnutých nabídkách ze zahraničí a o tom, že Slavia byla na prvním místě. Jak to se zahraničními nabídkami skutečně bylo se nikdy patrně nedozvíme, ale vrací se mi myšlenky na jeden deset let starý smutný slávistický konec. Ono strašidelné vyřazení s Tiraspolem znamenalo takřka ekonomický kolaps a nezdary v lize vedly k vyhazovu nedotknutelného trenéra Karla Jarolíma. Tenkrát Slavia ostře poznala, že žádný strom neroste do nebe. 

Slavia je v současných českých fotbalových podmínkách pro trenéra absolutní maximum. V posledních dvou letech pod vedením trenéra Trpišovského získala výsadní postavení a zatím se stále prezentuje jako klub s bezednou pokladnou. Do podobné pozice se klub dostal i během působení Karla Jarolíma a euforii umocňoval návrat do zrekonstruovaného Edenu. V následujících letech jsme byli svědky mnoha slávistických tahanic.

V dnešním případě by mohlo být při případném větším nezmaru vystřízlivění ještě krutější. Slavia si ekonomicky žije na vysoké noze a například příjmy z evropských poháru se dnes berou jako nutná součást rozpočtu. Absolutní spoléhání na čínské investice by bylo cestou do fotbalového pekla.

Jindřich Trpišovský často ukazoval svou touhu po fotbalovém progresu a hledání nových řešení fotbalových situací. Svou schopnost se fotbalově učit ukázat právě například v zápasech Ligy mistrů a ve fotbalovém prostředí ho lidé často srovnávají s německým stratégem Jürgenem Kloppem, který dovedl letos po třiceti letech k titulu slavný Liverpool. Vzhledem k tomuto faktu mohly údajné nabídky na stole vypadat velmi zajímavě a dostavuje se otázka, zda skutečně nebyl ideální čas na zdolání dalšího fotbalového vrcholu. 

Těmto spekulacím je patrně na několik let konec.

Když v 90. letech českému fotbalu neomezeně vládla pražská Sparta se trenéři na její lavičce celkem pravidelně střídali. Nyní vidíme, že pozice Jindřicha Trpišovského je velmi stabilní a časem třeba dorazí spekulace o českém Fergusonovi. S jistou fluktuací trenérů se v České republice na klubové úrovni tak nějak počítá. Jsme vlastně na něco takového připraveni?

Související články: