Reprezentaci čeká éra mezi evropskou elitou, obstojí?
Za poslední dobu si český nároďák svými výkony zajistil postup na Evropský šampionát a do skupiny A Ligy národů. Jednadvacítka pro změnu postoupila na EURO. Nastává nová éra českého fotbalu, která přinese úspěchy?
Český fotbal na reprezentační úrovni zažívá velké obrození. Zajištění účasti na Evropském šampionátu ve skupině se Skotskem, Anglií a Chorvatskem, probojování mladíku z jednadvacítky na EURO a čerstvý postup reprezentačního áčka do elitní společnosti Německa, Anglie či Španělska ve skupině A Ligy národů jsou skvělé úspěchy. Těchto šancí na posunutí české kopané do vyšších pater je třeba náležitě využít.
Trenéru Jaroslavu Šilhavému se povedlo ustálit kádr české reprezentace. Vytvořil dobře fungující tým, který zvládá těžké zápasy s vyrovnanými soupeři, a co víc umí překvapit i papírově silnější favority. Připomeňme rok staré vítězství nad Anglií, o kterém rozhodl nově nalezený útočný žolík Zdeněk Ondrášek. Důležité je zmínit poměrně širokou plejádu alternativ hráčů, ze které může trenérský tým seniorské reprezentace vybírat.
Široký, ale kvalitní kádr
Nejdůležitějším pilířem každého týmu jsou samozřejmě brankáři a lídři týmu. Na postu strážců branky nároďáku je konkurence velká. Trenér Šilhavý může do každého zápasu vybírat z minimálně čtyř velmi dobrých brankářů, ať už Vaclík, Pavlenka, Koubek nebo i slávistický Kolář splňují atributy kvalitních gólmanů. Co se týká lídrů, pro trenéra je velmi důležitá jejich zastupitelnost. Dočkal při posledním srazu nedisponoval dobrou formou, ale skvěle ho zastoupili Darida a Souček. Obranné řadě velmi dobře velí plzeňský kapitán Brabec, jeho výkony proti Izraeli a Slovensku jsou toho důkazem. Na kraji obrany brousí lajnu skvělý Coufal, jenž patřil v posledních utkáních k nejlepším hráčům na hřišti.
Dalším dílem reprezentačního dobře šlapajícího stroje jsou draví mladíci, kterých je opět hodně. V posledních zápasech se skvěle prezentoval Černý, Jankto, Matějů nebo Král. Na těchto hráčích je vidět, jak moc se chtějí v zápasech ukázat a týmu tedy dodávají tolik potřebný drajv, který reprezentaci v minulosti chyběl. Posledním důležitým pozitivem je množství alternativ na hrotu útoku. I přes absenci Schicka nebo znovu objeveného Pekharta, si národní tým poradil. Ondrášek i Vydra mají hlad po gólech a když je do útoku potřeba přitlačit, může nastoupit Krmenčík, jehož centimetry nadělají soupeřům velké starosti.
Po dlouhé době může mít český fanoušek pocit, že „repre” šlape. Kromě již uvedených jmen může trenérský tým národního výběru pokukovat i do jednadvacítky. V současnosti zraněný Hložek, Bucha, nebo Lingr jsou příslibem pro budoucnost českého útoku. V defenzívě jsou nadějí pro následující roky Zima nebo Krejčí. Za velké pozitivum lze považovat, že si tyto mladíci vyzkouší atmosféru velkého mezinárodního turnaje, na který se jim podařilo postoupit. Navíc jejich cílem rozhodně nebude turnaj jen tak odehrát, ale budou se chtít poprat o co nejlepší výsledek.
Co stojí za úspěchy?
Co ale stojí za sukcesem českého fotbalu na mezinárodní úrovni. Odpověď spočívá v úspěchu českých klubů na evropské scéně a v dobré práci ligových klubů s mládeží. Pokud vezmeme sestavu národního týmu v posledních utkáních se Slovenskem a Izraelem, tak většina hráčů vzešla z úspěšných českých klubů, které se v minulosti probojovaly do evropských pohárů. Zástupci Slavie: Souček, Coufal, Král a Masopust. Z Plzně Darida a Kopic. Ze Sparty její bývalý stoper Brabec nebo brankáři Vaclík s Koubkem. Zkrátka evropské úspěchy českých týmů nyní přinášejí své ovoce. Když k tomu připočteme skvělou práci s mládeží, které jsou důkazem výkony Černého, Baráka nebo Jankta. Dá to dohromady základ konkurence schopného nároďáku.
Český fanoušek se tak může v příštích letech těšit na srovnání s evropskou špičkou, a především na skvělé zápasy, které tato konkurence přináší. Zvláště mladí reprezentanti pak mají jedinečnou šanci nastartovat či posunout jejich fotbalové kariéry do úplně jiných dimenzí.
Na trenérském týmu bude zvládnout těžké zápasy po taktické stránce. Úskalí tohoto úkolu nám předneslo přátelské utkání s Německem. Ambice presovat jeden z nejlepších týmu světa na jeho polovině je určitě ušlechtilá. Z určitého pohledu, a s ohlédnutím na samotný průběh utkání, se však ukázala jako příliš naivní. V příštích těžkých bojích musí reprezentace stavět na silných stránkách svého týmu, tedy na rychlosti i drzosti mladíků, umění útočníků překvapit soupeře nečekaným kontrem, a především na disciplinovaném výkonu v defenzivě.
Skvělé je, že nás po delší době čekají utkání s těmi nejlepšími. Je třeba vyžehlit dresy, nachystat šály a „Češi, do toho!” Jen doufejme, že nám to korona umožní.