Před začátkem sezóny to v Brně, v podmínkách které v druhé lize do té doby panovaly, vypadalo jako v „hvězdných válkách“. Zbrojovka a Artis sestavovali mužstva, která měla obě za cíl vykopat první místo a tím pádem přímý postup do ligy. Flinta koupila hráče jako Rymarenko, Kaká, Juroška nebo Oliver Velich. Artis kontroval příchody Čoudka, Vukadinoviče, Samka nebo Harazima – změn bylo zkrátka požehnaně.

Na „papíře“ remíza

Dá se říct, že na papíře byla mužstva plus minus stejná, jenže od začátku sezóny Artis táhne za kratší konec. Přichází porážka rozdílem třídy od Jihlavy, hned na to „pětka“ na hřišti rezervy Baníku. Pak se sice mužstvo vzpamatuje, ale na suverénní Zbrojovku je to málo. Podzim zakončuje „Flinta“ s pohodlným náskokem na druhé Táborsko a začíná se nahlas bavit o postupu. I zimní transferové okno je od obou klubů bohaté. Zbrojovka přivádí Langra, brankáře Andrewa a samozřejmě Lukáše Vorlického. Artis chce ještě zabojovat o postup, otvírá peněženku – přichází několik hráčů. Brankář Jíří Borek, záložníci Sigmy Olomouc Navrátil a Breite a bývalý kapitán Slovanu Liberec Dominik Plechatý za 620 tisíc eur – největší přestup v historii klubu.

Cesta do ligy

Ale Zbrojovka na jaře opět kráčí od vítězství k vítězství. Vyhrává i před vyprodaným stadionem v derby proti Artisu a výsledek dnešních dní je ten, že Zbrojovka má 15 bodů na druhou Opavu a v republice se nenajde snad nikdo, kdo by o postupu osm kol před koncem ligy pochyboval. Ale na začátku jsem napsal, že týmy aspoň na papíře vypadaly a vypadají vyrovnaně. Tak proč Zbrojovka jasně míří za postupem a Artis bude rád, když uhraje baráž? Moje odpověď zní: „dvanáctý hráč“.

Zatímco Zbrojovka má návštěvy, které by mohla závidět i většina ligových týmů, Artis hraje před malou návštěvou a komorní atmosférou. Cestu na stadion si najde většinou kolem tisícovka diváků. Proč tým získal víc bodů venku než doma? Jednoduše proto, že venku se mu hraje líp díky atmosféře. Ten tým má kvalitu, ale nedokáže se v atmosféře, kde hraje „doma“ vyhecovat.

Síla dvanáctého hráče

Zároveň si myslím, že hráči Zbrojovky, kromě toho že hrají před krásnou kulisou, cítí větší závazek vůči městu jako takovému. Když to řeknu jednoduše: Brno je Zbrojovka a Zbrojovka je Brno. Moravská metropole se semkla, aby se tahle tradiční značka, která píše svoji historii od roku 1913, vrátila tam, kam patří. Nemyslím to zle – jsem vděčný za to, že majitel Artisu pan Igor Fait vzal svoje peníze a dal je do českého sportu. Jsem za to vděčný každému, kdo to udělá a nekoupí si třeba novou vilu na Maledivách. Ale je třeba si uvědomit, že SK Líšeň, které se přejmenovala na SK Artis Brno, je klub, který ještě před dvanácti lety hrál divizi. Je to podobné jako kdybych koupil v Praze FK Meteor a chtěl bych, aby se moji hráči, které jsem přivedl za velké peníze, mohli opřít o široké publikum v zápasech. Jasně, že „karty“ jsou dávno rozdané a nedosáhnu atmosféry a návštěv jako mají Pražský S nebo Bohemka. Historie je totiž stále jednou z mála věcí, co si za peníze nekoupíme. Kdyby přišla koupě klubu jako je Opava, Zlín nebo třeba Slovácko, věřím, že díky penězům bych dokázal mnohem snáz vytvořit „fotbalovou horečku“, o kterou by se hráči mohli opřít. Tyhle kluby mají ligovou historii a ve městě jim konkuruje maximálně hokej.

Můžeme se bavit o tom, že Zbrojovka má oproti Artisu o něco silnější lavičku. Od hráčů jako Samek se čekalo víc, ale podle mého to, že Zbrojovka dokončuje svoji cestu „mezi elitu“, má hlavní zásluhu trenér Svědík, vedení klubu hráči, kteří vyhrávají zápasy, ale především fakt, že FC Zbrojovka Brno hraje ve „dvanácti hráčích“.