Proč Krmenčík? Vždyť máme konečně na výběr…
V aktuální reprezentační pauze nás čekají dva zápasy Ligy národů. Konkrétně budeme hrát proti Skotsku a Slovensku. Trenér Šilhavý nedávno nominoval sestavu, která obsahovala několik nečekaných jmen. Největší překvapení však přišlo až při pozdějším doplnění týmu. Tím bylo jméno Michaela Krmenčíka.
Přibližně před dvěma měsíci jsme vydali článek s názvem “Dostanou tito hráči šanci v reprezentaci?,” kde jsme mluvili o fotbalistech naší tuzemské soutěže, kteří by si zasloužili reprezentační pozvánku. Mezi tyto hráče patřili fotbalisté Sparty Adam Hložek a Libor Kozák, Plzeňáci Aleš Čermák s Pavlem Buchou a teď už slávistický obránce Ondřej Karafiát.
Z našeho výběru dostal pozvánku jen sparťanský klenot Hložek. Z Plzně byl nakonec nominován Lukáš Kalvach a zmiňovaný Pavel Bucha odletěl s reprezentační U21. Tyto rozhodnutí trenéra Šilhavého jsou naprosto pochopitelná.
Překvapivá je však nominace Michaela Krmenčíka. I přes dlouhou diskuzi jsme nemohli s kolegy přijít na to, čím si to vlastně aktuální hráč belgického týmu Club Brugge zasloužil.
Tohle nemůže stačit
Už když vyšla nominace českého týmu ven a Patrik Schick byl v kolonce útočníků sám, bylo jasné, že bude někým doplněn. V širší nominaci byly pro tuto pozici připraveni Zdeněk Ondrášek, Milan Škoda, Stanislav Tecl, Matěj Vydra, Libor Kozák a právě Krmenčík.
Krmenčík odcházel v lednu tohoto roku do Brugg s velkou slávou, s klubem dokonce vyhrál belgický titul. Liga v Belgii byla totiž kvůli pandemii koronaviru předčasně ukončena a mistrem byl zvolen tehdejší lídr tabulky Club Brugge. To je samozřejmě pro českého hráče skvělý úspěch. Jenže to má háček.
Vytáhlý útočník k němu nijak nepřispěl. V rámci minulé sezóny nastoupil do sedmi utkání, kdy ani jednou nevstřelil branku a pouze jedinkrát přihrál na gól. V letošním ročníku ve čtyřech odehraných ligových kolech odehrál jen 32 minut a nepřipsal si vůbec nic.
Jak k tomu přijdou ostatní?
Volba Krmenčíka by nezvedla tak velkou nevoli u fanoušků, pokud bychom neměli z čeho vybírat. Jenže opak je pravdou. Nejen v naší lize ale i v zahraničí se českým útočníkům daří o poznání více než Krmenčíkovi.
Milan Škoda v tureckém Rizesporu nasázel během půl roku deset gólů. Libor Kozák se stal se 14 brankami nejlepším střelcem Fortuna ligy. Stanislav Tecl nasázel v dresu Slavie minulý víkend hattrick hned v úvodním kole nové sezóny. Matěj Vydra, který pravidelně nastupoval v Burnley si připsal si v Premier League dva góly.
Logičtějším rozhodnutím by byl i Zdeněk Ondrášek, který sice vstřelil soutěžní gól naposledy v březnu, ale ve srovnání s Krmenčíkem má aktuálně větší minutáž na hřišti.
A to by ještě do výčtu našich útočníků s nejlepší formou měl být zahrnut obrozený Lukáš Juliš. Ten za půlroční hostování v Sigmě Olomouc nasázel ve 12 utkáních osm gólů. K tomu v nové sezóně kraluje po dvou odehraných kolech tabulce střelců se třemi góly.
Vzpomenout musíme i Tomáše Pekharta, který pálí ostrými v Legii Varšava. Do největšího polského klubu přestoupil letos v únoru a v ještě v rámci minulé sezóny nasázel pět gólů a asistoval u dvou branek. V letošní sezóně navíc v pěti utkáních vstřelil už tři góly.
Krmenčík si jednoduše nezaslouží být reprezentačním útočníkem, ne se svými aktuálními čísly. Pozvánka do reprezentace má být výsadou a odměnou těm nejlepším. Má v ní být to nejkvalitnější, co může český fotbal nabídnout. A tím bývalý hráč Viktorie Plzeň rozhodně není.