Mistrovství Evropy žen je v plném proudu, ale téma, které rezonuje nejvíc, nejsou výsledky na turnaji. Zajímavější byl výsledek přátelského zápasu, který sehrál švýcarský ženský národní tým proti juniorskému výběru FC Luzern do 15 let.
Tento výběr chlapců totiž porazil to nejlepší z žen, co Švýcarsko má, 7:1. Výsledek měl zůstat neveřejný, ale jak víme, v dnešním světě se málo co utají. Takže se jednoduše stalo, že unikl na sociální sítě a otevřela se doslova exploze debat na téma ženský fotbal nebo ženský sport obecně – od fyzických limitů až po finanční ohodnocení.
Biologická realita, kterou nelze ignorovat
Jako jedna z prvních se k výsledku vyjádřila německá fotbalistka Aylina Yarenová z Viktorie Berlín: „Absolvovala jsem nespočet utkání proti mužským týmům. Muži disponují větší svalovou hmotou, což jim umožňuje dosahovat vyšších rychlostí, lepší akcelerace a celkově větší síly. Dokonce i čtrnácti či patnáctiletí chlapci často převyšují naše fyzické možnosti.„
Ač je toto každému jasné, UEFA nenechala nic náhodě a v roce 2013 si nechala vypracovat rozsáhlou analýzu více než stovky zápasů. Ta odhalila významné odchylky ve fyzickém výkonu mezi muži a ženami, zejména v oblasti vysokointenzivního běhu. Ženy navíc vykazovaly větší únavu během utkání, zatímco mužský výkon zůstává stabilnější po celé utkání.
„Věnuji se fotbalu již více než tři dekády. Ženský fotbal je neustále měřen mužskými standardy. Biologické rozdíly jsou prostě realitou. Muži nás fyzicky předčí – stačí jeden nakopnutý míč a už mají náskok deseti až patnácti kroků,“ doplnila německá fotbalistka.
Běžná praxe s kontroverzními důsledky
Tréninky proti juniorským mužstvům v současné době jsou standardní součástí příprav ženských celků. Výsledky tak už málokoho překvapí. Takže ohledně výsledku Švýcarek největší kritiku nevyvolal zápas, ale snaha švýcarského svazu o jeho utajení. Informace unikla díky záběrům na sociálních sítích, kde bylo možné identifikovat hráčky týmu včetně hvězdné Alishy Lehmann, pokládané za nejhezčí ženu, co si nazuje kopačky na světě. Když si však pročtete fanouškovská fóra, lidé chtějí transparentnost než dokonalé výsledky své ženské reprezentace.
Od fyzických limitů k ekonomické realitě
A dostávám se zákonitě k další otázce, a to je finanční ohodnocení. Ženský fotbal včetně hráček neustále otevírá diskuzi a požadavky na rovnocenné odměňování navzdory ekonomické realitě.
Mezi nejhlasitější zastánkyně rovných platů patří americká aktivistka Megan Rapinoe. Její úsilí vyšlo v loňském roce, kdy si americké fotbalistky vybojovaly dohodu o identickém odměňování s mužskou reprezentací. Tato „spravedlnost“ funguje tak, že ženy dostávají část peněz od mužů bez jakékoliv práce. Nedá mi to a musím zde ocitovat železnou lady Margaret Thatcherovou, mimochodem nejdéle sloužící premiérku Británie ve dvacátém století: „Feministky jsou ženy, které by chtěly něco dostat, aniž by pro to musely cokoliv udělat.„
Čísla, která nelze obejít
V dnešní době jde „oblafnout“ hodně věcí, ale řeč čísel bývá stále neúprosná a naprosto jasná. Takže zatímco muži si na mistrovství světa v Kataru rozdělili 9,68 miliardy korun, ženský šampionát v Austrálii a na Novém Zélandu generoval 2,42 miliardy. Ještě výmluvnější jsou příjmy FIFA – muži vydělali 118 miliard korun, ženy 2,88 miliardy. To znamená, že za každých 100 korun, které dokáží vydělat fotbalisté, fotbalistky přinesou 2,50 koruny.
Americká dohoda nyní funguje tak, že muži musí – rád bych to napsal znova musí – polovinu svých odměn automaticky darovat ženám. Američanky tak v loňském roce inkasovaly 143 milionů korun, aniž by na mužském mistrovství kopnuly do míče – více, než vydělaly za dva předchozí tituly mistryň světa dohromady. Takže toto je rovnoprávnost v praxi.
Střet ideálů s realitou
Sportovní svět a svět jako takový má alespoň podle mě dva přístupy. Tradiční „tržní“ model odměňuje podle generovaných příjmů – jednoduše řečeno čím větší zájem diváků, tím vyšší odměny. Druhý koncept, který můžeme vidět v USA, prosazuje rovnost pohlaví s argumentem, že hráčky tráví na hřišti stejný čas jako muži.
A ano, samozřejmě existují výjimky jako třeba tenistka Serena Williams na vrcholu své kariéry. Její úspěch ale potvrzuje naprosto základní pravidlo – výdělky se odvíjejí od zájmu fanoušků a tím pádem i případných sponzorů.
Přírodní rozdání karet
Příroda nám rozdala nějaké karty. Jakou sledovanost má ve světě Miss World a jakou Mister World? Měla by snad nejhezčí žena světa dávat svému mužskému protějšku nějaká procenta z výhry, protože dostala za vítězství větší částku? Mužský fotbal fascinuje miliony lidí po celém světě. V některých částech světa to doslova nahrazuje náboženství. Na stadiony chodí desítky tisíc fanoušků, televizní práva se prodávají za miliardy, sponzoři a majitelé klubů investují obrovské sumy. Jednoduše globální fenomén, který vznikal desetiletí a má své hluboké a neodmyslitelné kořeny nejen v kultuře a tradici, ale i v této důležité věci, kterou je biologie.
Biologické rozdíly mezi pohlavími nejsou společenským konstruktem, ale vědeckým faktem. Muži mají v průměru o 40-50% více svalové hmoty v horní části těla, vyšší kostní hustotu, větší srdce a plíce. Tyto rozdíly se projevují ve všech sportech a jakákoliv debata s tím nic neudělá.
Filozofická otázka spravedlnosti
Ženský sport má bezesporu svoji hodnotu – inspiruje ženy, podporuje zdravý životní styl, láme stereotypy a mohl bych pokračovat do zítřka. Ale nelze ignorovat naprosto jednoduchý fakt, že nikdy nebude schopen generovat takové příjmy jako mužský sport. Není to nespravedlnost – je to realita založená na přirozených preferencích lidstva a biologických rozdílech.
Můžeme se snažit tuto realitu změnit, podporovat ženský sport a zvyšovat jeho popularitu. Ale pokud budeme tvrdit, že patnáctiletí chlapci nemají porazit profesionální fotbalistky, nebo že ženy si zaslouží stejné peníze za sport, který generuje 40krát menší příjmy, popíráme základní principy spravedlnosti založené na výkonu a tržní hodnotě.
Budoucnost sportovního světa závisí na tom, zda obhájíme princip meritokracie a tržní spravedlnosti, nebo se necháme unést utopickými představami, které ignorují biologickou realitu a ekonomické zákony zvané kapitalismus ve prospěch pro mě doslova rovnostářské ideologie na úkor těch, kteří tento ‚brand‘ vybudovali. Protože slovo rovnostářské mi krajně připomíná totalitní režim, který tu byl skoro padesát let.
Napsat komentář