Alkmaar byl prvním silnějším soupeřem, na kterého Sparta v Konferenční lize narazila. A narazila skutečně tvrdě. Před týdnem zažila, jak jezdí holandský kolotoč, soupeři umožnila 27 střel a odešla s velmi šťastnou porážkou 1:2, která ji dávala určitou naději do odvety. Ta ale pohasla už po osmi minutách druhého zápasu. Když ve druhé půli přidal třetí branku dvojutkání Parrott, bylo vymalováno.

Doslova perfektní nástup letenských odrazil Alkmaar nejlepším možným způsobem. Z první střely na branku dostal balón za záda Surovčíka. Místo rychlého smazání manka z prvního zápasu se tak Sparta sama dostala pod větší tlak. Ne, že by tato branka znamenala něco extra, už před zápasem bylo jasné, že pokud chtějí na Letné hrát ještě v dalším kole, musí vstřelit alespoň dvě branky. Sparta se ale nezmohla ani na jedinou a cesta pohárovou Evropou pro ni skončila na prvním soupeři ve vyřazovací části.

Marná snaha o konstruktivní rozehrávku

Už ve víkendovém zápase letenští ukázali, že mají problém s rozehrávkou, pokud na ně soupeř vystartuje s presingem. Hráči se snaží za každou cenu se z podobné situace vykombinovat, čímž se dostávají pod větší a větší tlak. Vše vyvrcholí odkopem z nouze či ztrátou balónu. A přitom by stačilo hru v zadních řadách zjednodušit. Nikdo si ale nechce přiznat, že hráči nemají kvalitu na kvalitní kombinační rozehrávku.

Zakládat útoky dlouhým nákopem není ostuda. O tom by mohla mluvit celá řada větších klubů, než je Sparta. Zvlášť v situaci, kdy v útoku nastupují Kuchta s Vojtou. Hráči, od kterých se čeká, že stáhnou balón ze vzduchu, že ho zalepí a rozehrají pro své spoluhráče. Vždyť na Letné nemůžou ani vědět, jestli by to tito hráči dokázali, když tomu nedají šanci.

Nouzová taktika

Seznam absencí letenských je delší než nákupní seznam majitele vietnamské večerky. I proto se Sparta už v druhém utkání uchýlila k taktice se čtyřmi obránci. Ta rozhodně nepřispěla k vyšší kvalitě v rozehrávce nebo snad k větší nepropustnosti. V útočné fázi pak nezbylo místo na Haraslína, který laboroval s lehkým poraněním ze zápasu se Slováckem. Na hřiště se tak dostal do základní sestavy Jan Kuchta.

K překvapení všech byl jeho výkon opět totálně jalový a kdyby na hřišti nebyl, asi by si toho nikdo nevšiml. To se ostatně dá říct o vícero sparťanských hráčích. Snahu jim nelze upřít, ale o jejich kvalitě bychom mohli diskutovat dlouhé hodiny. Chlácholit se tím, že kdyby nebylo tolik zraněných, zápas by dopadl jinak, je bezpředmětné. Tým jako je Sparta má mít dostatečně kvalitní náhradníky, kteří dokáží zastoupit v případě potřeby. Pokud je ale jedním z nejlepších hráčů letenských sedmnáctiletý Sochůrek, něco je špatně.

Rychlost a kvalita na straně soupeře

Právě Alkmaar ukázal, jak špatně na tom Sparta je. Jeho hráči byli rychlejší, kvalitnější, hladovější, přesnější i dravější. Každý jejich dotek s balónem byl nebezpečím pro branku Jakuba Surovčíka, který si štěstí vybral v prvním utkání. V tom druhém už to taková sláva nebyla a ani on svůj tým nepodržel. Zpátky ale ke hře soupeře.

Jeho výkon totiž umocnil nedostatky letenských. Alkmaar se nezdržoval dlouhou rozehrávkou. Hrál přímočaře, každý balón mířil směrem k brance soupeře. Jeho hráči nevymýšleli složitá řešení. Kdo měl sebemenší možnost vystřelit, udělal to. Pokud vystřelíte v každém zápase dvacetkrát, je velká pravděpodobnost, že vám tam něco spadne. Sparta, která musela dotahovat v první půli třeba vůbec netrefila bránu. Když ve druhé půli konečně skórovala, bylo to z ofsajdu.

Tvrdá srážka s realitou

Konečný výsledek 0:4 z pohledu Sparty ukázal současnou situaci klubu, který si už dlouhou dobu lže do vlastní kapsy. V Konferenční lize to byl první silnější soupeř a celkové skóre 1:6 je skutečně hrozivé. Tým, který si myslel, že má šanci tuto soutěž vyhrát dostal tvrdý, ale zasloužený direkt, který je odrazem dlouhodobé práce uvnitř klubu.

Chlácholit se postupem do osmifinále v soutěži, kde by týmy měli být maximálně na stejné úrovni, nebo prozatímním druhým místem v Chance lize? Sparta by si měla uvědomit, kdy naposledy porazila silného soupeře. Její snaha cokoliv budovat ztroskotá na prvních překážkách a to dlouhodobě. Celé vedení je vždy maximálně spokojeno s kvalitou a šířkou kádru a Brian Priske nám celou dobu tvrdí, že tým je na správné cestě a má k dispozici velmi kvalitní hráče.

Není už na čase odložit tu přehnanou etiketu a říci naplno, co si skutečně myslí? Když to udělal Surovčík, snesla se na jeho hlavu tvrdá kritika. A přitom neřekl nic jiného než pravdu. Fanoušci by možná ocenili daleko více upřímnost a rovnost, než politickou korektnost, která jim přináší jen další a další zklamání. Tečka za pohárovou Evropou je toho jen dalším důkazem a pokud se Sparta udrží na druhé příčce Chance Ligy, bude mít co dělat, aby si v lepší soutěži nedošla pro další ostudu.