Doutníky Praha
Doutníky Praha Reklama
Loading...
Reklama
Jankto jako přímá náhrada za zraněného Haraslína. / Zdroj: sparta.cz
FOTO: AC Sparta Praha
Český fotbal, Sešívaný Michal

Polemika: Přestup Jankta očima fanouška

Zelený, Kuchta a nyní i Jankto. Sparta letos v létě hojně lovila ve vodách bývalých slávistů. A ač se nejvíce stohů papíru popsalo o přestupu Kuchty, řada příznivců červenobílých barev (včetně mě) bere jako jednoznačně největší zradu přestup Jankta. Proč tomu tak je se budu snažit rozebrat v následujících řádcích.

Aby nedošlo k mýlce, mně přestup nevadí z pozice Sparty. Ta získala hráče, o němž si myslí, že jí herně pomůže. To je zcela legitimní věc, jako když do Edenu přišli Plavšič, Stanciu nebo Hušbauer. Celá věc mi vadí z pohledu Jankta, jehož přestup beru jako zradu. Zradu na trenéry, kteří jej od mládí vychovávali k lásce k červenobílým barvám a zradu na nás fanoušky, před kterými se vždy prezentoval jako ten největší slávista. Jak vidno, byly to od něj prázdné fráze. V mých očích pro jeho přestup neexistuje omluva.

Pan Tvrdík se snažil uklidnit emoce

Ano, pan Tvrdík na Twitteru uvedl: „Nemohli jsme nabídnout Jakubovi návrat zpět. Respektuji proto jeho rozhodnutí a přeji mu hodně zdaru v další sportovní kariéře.“ Do jisté míry tím chtěl zřejmě uklidnit hněv fanoušků vůči Janktovi a naznačuje tím, že hráč chtěl primárně do Slavie. To je sice hezké, ale je snad Sparta jediný klub na světě, kam mohl Jankto v případě nezájmu Slavie zamířit? Není. Stačí se podívat na letní rozhodnutí Pulkraba, který raději než k nám do Slavie zamířil do Německa. Ač je to sparťan, tak si zaslouží všechen můj respekt.

Jankto však Tvrdíkovu pomocnou ruku nepřijal

Ale zpět k Janktovi… Kdyby to aspoň bylo všechno, ale hráč, o jehož soukromí se velmi často zajímá bulvár, ještě přilil olej do ohně svými prohlášeními po přestupu. „Pro Spartu jsem se rozhodl, protože se mi ten klub poslední dobou strašně líbí.“ Borcovi, který v té době dle svých slov miloval Slavii? Cože? To si dělá legraci? Raději jsem si to ještě poslechl, protože jsem takřka nevěřil tomu, že může být někdo takhle cynický. A ano může, dokonce to ještě korunoval slovy: „Hned po dni jsem věděl, že Sparta je ten správný klub.“ No alespoň v tom mám jasno. Stejně podlézavě se vlastně předváděl celou dobu zahraničního působení vůči nám. Po tomhle už nemám důvod věřit, že byl někdy slávista. A mohl předvádět gesta jaká chtěl, prostě nevěřím. Byly to jen fráze. Stejné fráze, jako když řeknete manželce, že ji milujete a týden na to si začnete s její nenáviděnou sestrou.

Osmnáctiletý Jakub Jankto v zápase s Vlašimí, krátce před přestupem ze Slavie do italského Udinese. / Zdroj fotografie: SK Slavia Praha

Sparťani přestup často kvitují

Zajímavý je i pohled některých sparťanských fanoušků na věc. Ne všichni fanoušci letenských byli z přestupu nadšeni, ale trochu překvapivě byli více slyšet ti, kteří přestup Jankta berou s povděkem. Pro mě poněkud kontroverzní názor nabízí třeba blogger známý pod pseudonymem Číslo 34, jenž tvrdí, že přestupy směrem na Letnou jsou v pořádku, do Edenu však nikoliv. Z mého pohledu je to poměrně velké pokrytectví. Ale spousta lidí velmi rychle zapomíná a asi je jim jedno, že Jankto ještě před měsícem řekl, že by do Sparty nikdy nešel. Přiznám se, že hráče, jenž by pronesl podobnou věc vůči Slavii bych vítal všelijak, jen ne s otevřenou náručí.

Nemám to rád ani směrem do Edenu

Osobně tyhle přestupy nemám rád ani směrem k nám a množící se sparťani mi nejsou dvakrát po chuti. Když přišel Hušbauer, trvalo to více než rok, než jsem jej přijmul. U Stanciua to bylo podobně dlouhou dobu a Plavšiče jsem za svého nepřijal nikdy. Pořád mi přijde strašně divné na tribuně skandovat jméno někoho, koho jsme ještě před čtrnácti dny nenáviděli. Beru to tak, že když jej chtějí trenéři, tak s tím nic nenadělám, ale já bych takového hráče do Slavie přivést nechtěl. Raději bych křičel jména kluků, kteří v klubu od mala vyrůstali, ale doba se mění.

Pro mnohé je klub součástí života

Hodně lidí se možná diví, co z toho někteří nadělají, zvlášť když klubismus se u nás nenosí tolik jako v Turecku, Srbsku nebo Itálii. To nenosí, protože tam už by Jankto chodil s kudlou v zádech. Jenže pořád je tu skupina osob, kteří chodí každý týden na stadion, často fandění obětují svůj volný čas a místo dovolené jezdí za svým klubem. Jsou to lidé, pro něž je jejich klub součástí života, bez níž si jej často nedovedou představit. A tito lidé si podobné zrady nezaslouží. Tudíž pokud někdo svá slova nemyslí vážně, měl by raději mlčet a uvědomit si, že opravdu existuje nemalá skupina lidí, kteří by poté, co by na sebe dali dres největšího rivala, ostudou už nikdy nevylezli do společnosti. Nejen pro mě už bude Jankto navždy “Jidášem”, který v Edenu nebude nikdy vítaným hostem.

Pár slov závěrem

Na závěr si dovolím jen kratičké zamyšlení. Nevytrácí se už klubismus a není to spíš jen taková hra pro fanoušky? Dříve, když se řeklo Bican, Kuka nebo Veselý, všichni věděli, že jde o Slavii. Ale jména, s nimiž se může fanoušek ztotožnit se bohužel hledají čím dál hůře. Asi nejtrefněji celý problém trochu odhlečeně shrnul na Twitteru Patrik Poncar, když napsal: „Až se bude hrát za 10 let Silvestrovské derby, budou si frajeři házet korunou před zápasem za koho budou hrát nebo se to bude losovat z klobouku?” Je mi z toho celého smutně, protože už je toho trochu moc.

Reklama