Tým Baníku Ostrava momentálně nezažívá v lize nejpovedenější období, ale během reprezentační přestávky zažili jeho fanoušci dva povedené zápasy, v nichž na výsledku nezáleželo. Minulý týden se na ostravském stadionu opožděně loučil s kariérou jeden z nejslavnějších odchovanců Milan Baroš a přesně týden o týden později se konal povedený výjezd do polských Katovic. Věrní ostravští fanoušci totiž slaví třicetileté výročí družby s fanoušky místní GKS. 

Ukázka provázanosti Slezska

Ostrava a Katovice jsou od sebe vzdálené necelých sto kilometrů a zatímco v České republice se děti v zeměpise učí, že Ostrava leží na pomezí Moravy a Slezska, tak Katovice můžeme z historického hlediska považovat takřka za slezské srdce. Baník Ostrava se původně jmenoval SK Slezská Ostrava a i když momentálně hraje své domácí zápasy v moravské části Ostravy, jedním z baníkovských chorálů je: „Baník patří na Slezsko”. Tato družba se tak stala celkem logickou.

Od roku 1996 jsme tak pravidelně mohli slyšet na domácích i venkovních zápasech ostravského Baníku polštinu. Tvrdé polské jádro se také mnohdy stávalo zdrojem problémů s pořadateli a bezpečnostními složkami. S Baníkem Ostrava prožili polští přátelé například sezonu snů 2003/2004, kdy se v Ostravě zastavil život a končila oslavou mistrovského titulu. Naopak také prožívali několik let bojů o záchranu, hrozbu zániku klubu i sestup do druhé ligy a následný návrat. Takřka desetitisícová návštěva na přátelském zápase v Katovicích ukázala, že mezi těmito dvěma kluby je skutečně pevná vazba. 

Výsledek zápasu nikdo řešit nebude

Pokud vzpomeneme na samotný zápas, tak musíme zopakovat, že atmosféra v publiku výrazně předčila dění na trávníku. Baník poslal ve 14. minutě do vedení Denis Němec, přičemž brzy poté na něj mohl navázat Daniel Holzer. Domácí tým počkal s odpovědí až do druhého poločasu. Po sedmi minutách rozjásal domácí fanoušky Marcel Wedrychowski. Žádnou další branku už diváci neviděli, ale i tak se závěr zápasu nesl ve znamení bouřlivých oslav obou spřátelených táborů.

Tento zápas v Katovicích byl především důkazem toho, že družba fanoušků těchto dvou týmů nemá minimálně ve střední Evropě obdoby a jistě bude dál pokračovat a rozvíjet se. Jedná se o jednu z ukázek toho, že fotbal nezná hranice. Atmosféru na stadionu mohou brát i hráči obou týmů jako velký závazek. Opět viděli na vlastní oči, že pro některé lidi je fandění některému klubu vlastně smyslem života.