Slávistický sen o čtvrtém mistrovském titulu v řadě se definitivně rozplynul. “Sešívaní” totiž nevyhráli na hřišti Baníku Ostrava a Viktoria Plzeň si naopak poradila s Hradcem Králové na jeho azylovém stadionu v Mladé Boleslavi. Po prvním plzeňském gólu ve dvacáté minutě o vítězství Západočechů v podstatě nikdo nepochyboval a hráče zajímal především zápas v Ostravě. Vše nakonec dopadlo podle plzeňských představ a přišel tak pozlacený májový večer.
Slavia si až moc hrála s fotbalovým osudem
Do nového roku vstoupila Plzeň na druhé pozici a větším favoritem v bitvě o mistrovský titul byla opět Slavia. Tu však potkaly nepochopitelné ztráty, mezi nimiž vévodí domácí porážka s poslední Karvinou. To Plzeň naposledy prohrála na konci října právě na hřišti Slavie. V Edenu však také zažila sladkou prvomájovou remízu a udělala zde jeden z rozhodujících kroků v cestě za mistrovským titulem. Druhé pražské “S” výhrou 3:0 rozebrala na prvočinitele a pohár pro mistra začal pomalu vystupovat z hustém mlhy. Viktoria Plzeň slaví šestý titul v klubové historii a závěrečný hvizd v rozhodujícím zápase musel velmi sladce znít trenéru Michalu Bílkovi. Poslal jasný vzkaz těm, kteří se na jeho trenérské umění dívali s velkou rezervou.
Někdejší tvořivý záložník nebyl vnímán jako tvořivý trenér
Bílkovu trenérskou kariéru dlouho nikdo nebral příliš vážně. Po nenápadném zaučování v Teplicích poté, co ukončil hráčskou kariéru a následně se vytratil na Kostariku. Po svém návratu dostal první trenérskou příležitost v malebné vesničce Blšany. Zde byl však jedním z aktérů boje o ligové přežití a asistoval u toho, když klub opustil nejvyšší soutěž. V roce 2006 se poprvé krátce objevil v Plzni, ale odtud ho brzy vykoupil jeho osudový klub z Letné. Až tam dostal příležitost řádně předvést své trenérské schopnosti. Titul z roku 2007 mu nikdo nevezme, ale Sparta nebyla vnímána jako klub udávající český fotbalový směr a nepůsobila příliš lákavě. V mistrovské sezoně dokázala Sparta ze třiceti zápasů pouze v pěti vstřelit více než dva góly. Nezaujatého fanouška prostě nedokázala Sparta pod jeho vedením oslovit.
Největší úspěch trenérské kariéry
I díky tomu se mnohým fanouškům příčilo jeho angažování u národního týmu a veřejnost to přičítala především jeho nadstandardním vztahům s tehdejším předsedou ČMFS Ivanem Haškem. Michal Bílek měl tehdy za sebou nevydařenou štaci ve slovenském Ružomberoku, Národní tým tehdy navíc procházel generační obměnou a Michal Bílek měl před sebou velmi těžký úkol. Kvalifikační boj začal domácí porážkou s Litvou a skepse kolem jeho osoby stoupala. Přišly také dvě celkem očekávané prohry se Španělskem, ale i díky šťastné konstelaci hvězd se tým nakonec podíval na finálový turnaj. Zde se navíc dostal do hratelné skupiny a v té nakonec obsadil první místo před Řeckem, Ruskem a Polskem. Jako skutečnou fotbalovou zkoušku fanoušci brali až čtvrtfinále s Portugalskem v čele s Cristianem Ronaldem. V něm však tým jediným gólem prohrál a Michal Bílek opět nezískal nové spojence. Porážka s Itálií v kvalifikaci o následující šampionát pro něj byla jistým vysvobozením.
Jako jistý Deus ex machina byl vnímán tehdejší plzeňský kouč Pavel Vrba. Pod jeho vedením však na dalším evropském šampionátu skončil tým už v základní skupině a Vrbův náhlý odchod do ruské Machačkaly, působil až trapně poté, co všechny ujišťoval, že odejít nechystá. Co všechno následně Michal Bílek prožil? Krátká epizoda v gruzínském Tbilisi, necelá jedna sezona v Jihlavě a podobnou štaci provedl ve Zlíně. Jeho prestiž nezvýšila ani epizoda v Kazachstánu, kde vedl temní reprezentaci i klub FC Astana.
Neobjevilo se tak mnoho potenciálu pro další úspěšnou ligovou štaci. Trenér se však vzepřel fotbalovému osudu. V zápasech Plzně jsme opět neviděli ódu na fotbalovou radost, ale byla patrná jeho schopnost mužstvo perfektně fyzicky připravit. Michal Bílek podle vlastních slov považuje titul s Plzní za svůj největší trenérský úspěch. Poslal jasný vzkaz, že patří mezi českou trenérskou elitu. Jistým paradoxem je, že dva dny před těmito oslavami přišel jeden smutný trenérský konec ve Spartě. Předčasně skončila štace Pavla Vrby.
