Reklama
Loading...
Reklama

Letmý pohled na hodinky. Vteřinová ručička právě obkroužila celý ciferník. Následuje krátký hvizd a rozhodčí Ondřej Pechanec ukončuje první poločas zápasu Baníku proti Českým Budějovicím. Ochozy Městského stadionu v Ostravě jako by čekaly přesně na tento moment. Hned vzápětí se totiž směrem ke hřišti snáší pískot. Nepříjemný, ale naprosto adekvátní nervóznímu a kostrbatému hernímu projevu Ostravy, zejména směrem dopředu. Modrobílí nebyli schopni zatlačit a přehrát soupeře z chvostu tabulky, zůstalo jen u náznaků nebo pološancí. Žádný kolotoč se nekonal, naopak hosté dostali k dispozici pár zajímavých standardek. Kdyby nějaká z nich vyšla, možná nezůstalo jen u pískotu.

Trenér Hapal po utkání médiím na otázku, zda pískot fanoušků vnímal, odpověděl: „Slyšel jsem, že chtěli Baník. Ale to samé křičeli i minule a nakonec hráčům za výkon zase tleskali. Pokud to takhle půjde dál a budeme vyhrávat, ať klidně pískají.“

Pravdou je, že Baník s kontrolou utkání vážnější problémy neměl a ve třetím domácím utkání v řadě nedostal gól. V pískotu fanoušků se ale dá vycítit frustrace nejen z výkonů týmu. Baník prostě ani letos nepůsobí dojmem, že by měl na to pasovat se s nejlepšími mužstvy ligy. Herně mu nastavila zrcadlo Slavia. V Edenu Baník nebyl s to dohrát kloudnou útočnou akci dál než po vápno, nota bene Koláře jakkoli ohrozit. I po takovém výkonu příznivci Baníku tým podrželi. A možná právě proto doma čekali úplně jiný průběh zápasu, než jaký jim Hapalova družina servírovala šedesát čtyři minut. 

Považte, pozorovat, jak proti týmu s nejhorší obranou v lize vyběhne opět netrefená sestava, ve které se objevují stále dokola hráči, kteří opakovaně nepřesvědčují a někteří se vyloženě trápí, to na pískot rozhodně je. Z nevole fanoušků bylo znát, že netrpělivost a frustrace není mířená až tak proti samotným hráčům. Je to opakující se sázka na stejně nesourodou a nefungující sestavu, která se příznivcům začíná zajídat. A to není zdaleka vše.

Přehlížení nadějí

De facto od prvního kola mohli fanoušci i média spekulovat, z jakého důvodu nenastupoval v základu Karel Pojezný. Jeden z nejnadějnějších obránců nejen Baníku, ale i českého fotbalu vůbec, nepochopitelně vysedával na lavičce, zatímco jeho vrstevníci z mládežnické reprezentace hrají a rostou s každým zápasem. Chabé vytížení trenér vysvětloval tajemnými interními důvody. Aby si konečně zahrál, musel ze sestavy vypadnout asi jediný stabilní stoper v sestavě, Eneo Bitri. 

Ten dal Baníku vale po sedmi měsících a odešel do norské Valerengy, která aktivovala výstupní klauzuli v jeho smlouvě. Na tom by samo o sobě nebylo nic zvláštního, ve fotbale je smluvní klauzule běžná věc. Běžné ovšem nebylo, když trenér Hapal v rozhovoru s novináři tvrdil, že o klauzuli nevěděl. Rána pro sportovní ambice klubu navíc zavání lehkým amatérismem minimálně v komunikaci sportovního úseku směrem k realizačnímu týmu. Tedy pokud o klauzuli trenér skutečně nevěděl.

Pojezný ale není jediný, kdo musí přes svůj talent a ideální věk čekat na příležitost a trpělivě sbírat minutu po minutě. Klíčovým okamžikem zápasu proti slabým Budějovicím byla chvíle před první vstřelenou brankou. To si u autové čáry plácli při střídání mladí odchovanci Šín a Buchta s odcházejícím Tetourem, respektive Juroškou. Od té chvíle měla hra ostravských parametry, které Baníku přinesly vítězství. Střídání obligátních jmen za mladé hráče se celkově vyplatilo. Výborně se jevil i Tomáš Rigo. Ostravské mládí zkrátka ukázalo, že to jde. Nenasazování, ba dokonce přehlížení mladých hráčů, což má být pro klub prioritou, snášejí fanoušci také s čím dál větší nechutí. I proto se píská.

Čas na změnu?

Baník nakonec první z domácího dvojzápasu zvládl, nelze se ale ubránit dojmu, že soupeři, kteří se ve Vítkovicích představili, šli porážkám tak nějak naproti. Hradec držel do posledních minut, Dynamo kromě pár standardek neukázalo vůbec nic. V sobotu večer se na Městském stadionu přece jen tleskalo. Radost z výhry kazí fakt, že Baník stále halí ne oblak, ale spíš mlžný opar jak herní identity, tak i nezřetelným vystupováním navenek a stále jako by si sám nedokázal jasně určit, jakou roli chce v nejvyšší soutěži hrát a jak se k ní dostat. 

Byla snad tato výhra odrazem k lepším zítřkům nebo je jen prodloužením nevyhnutelné agónie? Napoví zápas se solidně hrající Mladou Boleslaví, která do Ostravy pro plichtu nejede.

Reklama