Reklama
Loading...
Reklama

Deset kol. Pětačtyřicet pokutových kopů. Jedno velmi žhavé téma. Fotbalistům, trenérům i věhlasným expertům nejsledovanější fotbalové ligy světa již dochází trpělivost. Důvodem není prudce se zvyšující počet nařízených pokutových kopů, nýbrž nesmyslné znění pravidel, které jej způsobuje. Na celou problematiku se v tomto článku podíváme pohledem statistik od českého studenta působícího přímo v centru dění.

Úvodních deset kol anglické nejvyšší soutěže se kvůli dvěma odloženým zápasům skládalo z atypických 98 utkání. I přesto se však prozatím jedná o rekordní ročník, co se týče počtu exekuovaných pokutových kopů.

V desíti kolech bylo nařízeno celkem 45 pokutových kopů a v průměru to vyjde na 1 pokutový kop na 2,18 zápasů. Nic takového se doposud v Premier League nestalo. Proč se to tedy děje nyní?

Důvody nařízení této výhody v podobě kopu z 11 metrů můžeme zařadit do dvou hlavních kategorií. Tou první je hra rukou, tou druhou jsou všechny další nedovolené zákroky uvnitř pokutového území, které můžeme nazývat jako „faul“.

V drtivé většině případů pokutových kopů v dosavadní sezóně Premier League se jednalo o nedovolené bránění protihráče, které donutilo hlavního arbitra ukázat na penaltový puntík.

Paradoxem je, že těchto 35 případů, které byly pečlivě kontrolovány lidmi zodpovědnými za systém VAR (Video Assistant Referee) vzbudilo mnohem menší kontroverze než těch 10 způsobených hrou rukou.

Současná pravidla o hře rukou se na první pohled zdají být vcelku přesná. Opak je pravdou. V osmi z desíti nařízených pokutových kopů, které byly zaviněny kontaktem mezi míčem a rukou, došlo k nastřelení horní končetiny hráče, a to ve chvíli, kdy byl v přirozeném pohybu. V momentu, kdy takřka nemohl nijak ovlivnit pohyb své ruky. O ničem takovém se v pravidlech bohužel nedočteme. Uvedu příklad.

Obránce jde do hlavičkového souboje s útočníkem a je jasné, že nemůže při výskoku zanechat obě ruce připažené ke svému tělu, aby se vyhnul možnému přestupku. Proč? Protože by zdaleka nevyskočil tak vysoko a měl by oproti útočníkovi značnou nevýhodu. Z tohoto důvodu si při odrazu pomůže rozmáchnutím oběma rukama. Ve vzduchu je automaticky v nekoordinovaném pohybu a pozornost má zaměřenou na dva body: na míč a na protihráče.

Přichází však nečekaný odraz míče, který následně nešťastně spadne na ruku obránce a hlavní sudí v kompetenci s nastavenými pravidly nekompromisně nařizuje pokutový kop.

Jedná se o naprosto jednoduchou fyziku, kterou pochopí i žák třetí třídy. Hráč i přes veškeré úsilí, které vkládá do obranné činnosti a bez jakéhokoliv zájmu dotknout se míče horní končetinou, je potrestán. K pokutovému kopu navíc obvykle uvidí ještě žlutý kartónek. A já se ptám. Jak je tohle možné?

Sudí v Premier League se poslední dobou neřídí zdravým selským rozumem, ale nepřesně definovanými a necitlivými pravidly, které ovlivňují výsledky zápasů.

Jak už jsem zmínil, hlavním důvodem, proč tato problematika vzbuzuje tak negativní ohlasy z řad současných i bývalých hráčů či trenérů, je dopad, který mají nařízené pokutové kopy na výsledky zápasů v Premier League.

Možnost střelby z jedenácti metrů, kdy brankář v době kopu musí stát alespoň jednou nohou na brankové čáře je nesmírnou výhodou pro útočící mužstvo. Jedná se o nejjednodušší způsob, jak dopravit míč do soupeřovy branky. Což potvrzuje i statistika, ve které vidíme, že pouze 9 ze 45 penalt skončilo jinak než gólem.

Za zmínku jednoznačně stojí i to, že tým, který v dosavadních desíti kolech Premier League v zápase penaltu proměnil, tak v 69 % případů zvládl v zápase vyhrát a dokonce v 83 % případů v něm bodoval.

Nejvíce příležitostí na skórování z této specifické situace získal Leicester, který se až do 9. kola vyhříval na prvním místě tabulky. I to o něčem vypovídá. Co se týče bilance individuálních střelců, nejlépe si vede „egyptský faraon“ Mohamed Salah z Liverpoolu, který zužitkoval všechny čtyři pokutové kopy. Nejhoršími exekutory jsou hráči Fulhamu, kteří neproměnili hned tři z pěti pokusů.

Nejvíce zaviněných penalt má na svém kontě Liverpool, proti kterému se v průměru kope pokutový kop v každém jednom ze dvou zápasů. Emiliano Martinez z Aston Villy a Aaron Ramsdale ze Sheffieldu United jsou jedinými brankáři, kteří mají pozitivní bilanci. Tedy více neproměněných pokutových kopů než těch, co skončily za jejich zády.

Z pohledu odehraných minut lze vysledovat, že nejvíce pokutových kopů je nařízeno na konci prvního a druhého poločasu. V těchto časových rozmezích jich bylo až 24. Můžeme si to vysvětlovat rostoucím tlakem a v závěrečných minutách utkání většinou i snahou o zlomení zápasu ve prospěch útočícího mužstva, která může pramenit v diskutabilní incident v pokutovém území.

Doufejme, že se brzy dočkáme změny, jelikož se tyto kontroverzní situace dostávají čím dál více na hlavní menu fotbalových studií, pořadů a analýz. Pokud k ní nedojde, začne fotbal trpět. Nebude se totiž každý týden řešit to, jak se mužstva prezentují a jak dobré výkony hráči podávají, ale to, zda se penalta měla či neměla pískat.Na závěr bych chtěl konstatovat, že se pochopitelně nejedná jen o problém týkající se Premier League, ale bohužel to zde aktuálně nejvíce bije do očí.

ČÍST VÍCE

Související články:

Reklama