Bez Michala Hlavatého či Azize Kayonda přijel Slovan Liberec na půdu Slovácka a chtěl navázat na povedený říjnový vzájemný zápas. Tehdy Slovan vyhrál na domácí půdě 4:0. Reminiscence zafungovala na výbornou a i tentokrát zvítězil Liberec drtivým rozdílem.
Radoslav Kováč nasadil podobně jako ve vítězném utkání se Spartou čtyřčlennou obrannou řadu ve složení Mikula, Gabriel, Plechatý a Koželuh. Zamotanou hlavu měl ve středu hřiště, jelikož kvůli karetnímu trestu postrádal Michala Hlavatého. Kováč nakonec ukázal na kosovského reprezentanta Qëndrima Zybu, který nastoupil v základní sestavě teprve popáté v sezoně.
Nezastavitelný Zyba naplno ukázal svůj potenciál
Tuto volbu jsem již před zápasem velmi kvitoval. Zyba patří vůbec mezi ty nejkreativnější hráče v kádru Slovanu a v podstatě vždy když je na hřišti, tak od něj hrozí nebezpečí. V úsecích zápasů, kdy je na trávníku spolu s Hlavatým to ale není úplně ono. Oba hráči si zatím společně nedokážou vyhovět. Tentokrát ležela ale hlavní odpovědnost v tvorbě hry jen na Zybovi a Kosovan ukázal, jaký drahokam v něm Slovan má.
V 13. minutě využil výborné defenzivní práce Varfolomejeva a přesnou přihrávkou do vápna vybídl ke skórování Raimondse Krollise. Vyzdvihnout si zaslouží i lotyšský útočník, který předvedl brilantní zpracování balónu a podobně úspěšné zakončení. V 29. minutě se Zyba snažil utrhnout při rohovém kopu od svého strážce Martina Koscelníka, který ho ubránil pouze nedovoleným způsobem, čehož si všiml hlavní rozhodčí a správně nařídil penaltu. K té se postavil sám faulovaný Zyba a bez problému proměnil. Zyba svůj výkon korunoval v 36. minutě, kdy využil zaváhání Hamzy a nádhernou technickou střelou uklidil míč k levé tyči Hečovy branky. Něco přes půlhodinu hry a na kontě bilance 2+1. Jednoznačně velmi povedený návrat Zyby do základní sestavy.
V tomto čase vedl Liberec už o čtyři branky, neboť gólově se prosadil i kapitán Jan Mikula. Asi žádnému hráči kádru Slovanu bych nepřál gól více než právě jemu. Služebně nejstarší hráč Liberce už několik sezón ukazuje, že je skutečným srdcem Slovanu a i přes určité technické či rychlostní nedostatky si především do defenzivy udržuje vždy vysoký standart. Dnes k tomu navíc přidal i překvapivě vizuálně povedenou branku svojí slabší levou nohou.
Bylo Slovácko vůbec na hřišti? Bylo. A hrozilo podobně jako Slovan
První poločas ještě ani nebyl u konce a Liberec vedl o čtyři branky. Pohledem na skóre zápasu to mohlo vypadat, že hráči Slovácka zůstali pouze v šatně a Liberec předvádí ničím neohrožené galapředstavení. Skutečnost byla ale úplně odlišná. Slovácko si vytvořilo podobné množství gólovek jako hosté. Vyslalo dokonce více střeleckých pokusů v poměru 11-7. Na své konto si připsalo navíc nastřelenou tyčku a břevno. Vyrovnanost prvního poločasu potvrdila i statistika xG, která naměřila Slovácku hodnotu 1,02 proti libereckému 1,35. Tohle rozhodně nejsou statistiky, které potvrzují čtyřgólovou převahu jednoho z celků.
Slovácko vyhořelo samozřejmě kvůli děravé obraně. Stejným dílem si mohou vyčítat ale také neproměňování šancí. Kdyby zápas skončil remízou 4:4, asi by se nikdo nemohl divit. Nekvalita v zakončení, zbrklost a samozřejmě i notná dávka smůly však vyústila ve velkou nulu na kontě vstřelených branek. Pro Slovan je to ale velká výstraha. Není možné, aby byla tolik vzývaná obranná hra tak děravá. Týmy s lepší formu než Slovácko takové nedorazy už brankou potrestají. Na konci dne se sice počítá další nula, ale ta je výsledkem spíše nekvality Slovácka, než kvalitního výkonu obrany Liberce.
Liberec se tak alespoň mohl spolehnout po delší době na svůj útok. Ale rozhodně to nebylo tak, že Slovan Slovácko nějak výrazněji přestřílel, nebo že by si vytvořil přehršel brankových příležitostí. Kováčovi svěřenci spíše Slovácku předvedli ukázku z produktivity. Za celý zápas vystřelili pouze pětkrát na branku a z toho dokázali vsítit 4 branky. Fantastická úspěšnost! Góly to byly ale krásné. Liberec hrál přímočaře a odvážně. Především druhá branka ukázala, jaký útočný potenciál se v severočeské letce skrývá.
Ztracený Benjamin Nyarko
Benjamin Nyarko měl poměrně povedený vstup do angažmá ve Slovanu. Vstřelená branka ve druhém kole proti Sigmě a několik dalších slibných výkonů. Nyarko zaujal především svou rychlostí a soubojovostí. Ale palič šancí to byl velký. V současnosti běhá v dresu Slovanu ale úplně jiný Nyarko. Žádné šance nepálí, ale jen z toho důvodu, že se do nich ani nedostává. Osobní souboje opakovaně prohrává a rychlostně už to také moc nerozbaluje.
Nyarko nastoupil proti Slovácku na závěrečných 27 minut a už jeho první kontakt s balonem naznačil, kam se bude Nyarkův příběh v zápase vyvíjet. Ghanský forvard zpětnou přihrávkou neomylně vyslal do protiútoku Kvasinu, jehož nabídku před branku jen se štěstím nikdo z domácích nedotlačil do sítě. Od té doby Nyarko pokračoval v nevýrazném výkonu. Ne, Nyarko v současném rozpoložení do sestavy Slovanu nepatří.
