Reklama
Loading...
Reklama

Utkání Baníku se Spartou je minimálně v Ostravě vždycky velká věc. Chtěl bych napsat derby, ale jak jsem byl poučen, tento termín není pro daný zápas vhodný. Co do významnosti si ale u spousty fanoušků s pravověrným derby nic nezadá. Pro mnohé tento zápas znamená ještě více než porazit Opavu. Kdo má také čekat, až se Slezský FC zase vyškrábe ze druhé ligy a na zápas opravdu dojde… Nazvěme tedy toto klání zápasem podzimu. Pozornost a zájem vzbuzoval obrovský, Baník předlouho nebyl v pozici, kdy by mohl pražského rivala reálně ohrozit. Pojďme tedy na věc.

Rohy raději nekopat

Jestli jsme dostali co jsme chtěli? Viděli jsme bojovný a dobře napadající Baník, který chtěl hrát. První poločas Sparta prakticky nedostala čuchnout a byla hodně ráda, že přežila výpad Tanka, střely Buchty a Riga a nespočet rohů. A zrovna u standardek od rohového praporku bych se zastavil. Ze šestnácti rohových kopů byl Baník nebezpečný jednou jedinkrát a to ještě po dobře zahraném signálu Bouly s Ewertonem, hraným po zemi. Jinak nic. Nula. S přibývajícími minutami ale bylo kromě čím dál větší zimy domácím fanouškům jasné i to, že to bude o jednom gólu. Napsal bych něco i o Spartě, ale v první půli na hřišti nebyla. Zmíním jen „vtipný“ fakt, že z jediného balonu, který dostala do vápna Baníku málem sudí vyrobil penaltu. Zaplať pánbůh, že VAR odhalil předchozí ofsajd. Při odchodu do šaten se Baníku zase tleskalo a bylo proč.

Tak zase nic

Jak to tak bývá, a v zápasech Baníku proti silnějším soupeřům je to pravidlem. Střelecká nemohoucnost Ostravu stojí zápas. Sparta doslova z h*vna upletla bič. Jeden roh, jedno ohrožení branky stačilo k tomu aby chachaři odcházeli domů v chmurách. Baník sympaticky neznervózněl, ale zbytečně situace přehrával, chyběla přímočarost, možná sebevědomí vzít něco na sebe. Jestli něčemu nerozumím, tak je to trenérský mozek Pavla Hapala a jeho rozhodnutí střídat za nepříznivého stavu až v osmdesáté minutě. K tomu bych potřeboval vysvětlení. Je to opakující se jev, při všem tom vychvalování jak silnou má lavičku, přinejmenším těžce pochopitelný. Nechci říct, že by Baník prohrál kvůli tomu, nicméně že hra Baníku upadá do stereotypu viděl i fanoušek, který stál frontu na klobásu a pivo. I trenér Priske to viděl a Sparta si zbytek utkání pohlídala. Nechci proti trenérovi Hapalovi vynášet soudy, ostatně Baník dneska na Spartu určitě po dlouhé době měl.

Chce to čas

Jestli se s panem Hapalem na něčem shodnu, je to asi jeho oblíbené úsloví „chce to čas.“ Nejsem si jistý, jestli ho má Baník tolik o kolik si trenér žádá. Dnes mám z utkání dojem, že stát na lavičce Baníku třeba všemi mastmi mazaný stratég Miroslav Koubek nebo třeba Roman Skuhravý, vymyslel by něco čím Spartu překvapit. Je však zároveň pravdou, že zápas ukázal, jak někteří hráči i celek jako takový musí dozrát. Hráči jako Tanko, Kubala ke svému entuziasmu ještě budou muset přidat něco navíc. Sparta ukázala jak silný a zkušený protivník proti mladému týmu Pavla Hapala stál. Upocená a hodně šťastná výhra si vybrala svou daň v podobě okousaných nehtů. Už v osmdesáté páté minutě se z kotle ACS ozývalo „pískej konec“.

Jednou jistě přijde den…

Suma sumárum, Baník v zápase podzimu herně obstál. Statistiky hovoří za vše. Popravdě nevím zda se letos nějakému týmu povedlo Spartu zatlačit a nebojím se napsat, v prvním poločase doslova vymazat. Pokud tuto glosu čtete a Váš tým tohle dokázal, pak se omlouvám. Tohle byl Baník, jaký by chtěl každý jeho fanoušek vidět, ale nejen doma a s plným stadionem v zádech. Bylo by moc fajn kdyby se takto ostravští dokázali prezentovat proti špičce ligy i venku. A pro náš fotbal by bylo jen dobře, kdyby se v Evropě konečně zaskvěl i někdo jiný než týmy z Prahy a Plzně. Porážka sice mrzí, ale po takovém výkonu budiž odpuštěna. Říká se, že se roste tím jak se umí přijmout porážka. Takže zvednout hlavy. Jednou jistě přijde den…

Reklama