Po vylosování soupeřů Slavie pro skupinu Evropské konferenční ligy měli fotbaloví experti v Česku jasno, cokoli kromě prvního místa je neúspěch. Hned v prvním zápase soutěže však sešívaní jen remizovali na půdě tureckého Sivassporu, přičemž soupeře většinu herního času jasně přehrávali. Bod z venku se v pohárech počítá, čekaly se ale tři.

Remíza mrzí, ale že by to bylo na omluvu?

Na úvod se musím vyjádřit k extrémně negativním ohlasům na sociálních sítích. Na hráče Slavie se hned po závěrečném hvizdu strhla lavina kritiky (od vlastních) a výsměchu (od nestranných) diváků. Jako by všichni u obrazovek zapomněli, že podobný zápas mají kromě sezóny s Ligou mistrů sešívaní v Evropě každý rok. Před rokem pálení šancí v Haifě, předloni v Beer Shevě, čtyři roky zpět v Petrohradu proti Zenitu. A následně z toho bylo pokaždé velké čtvrtfinále.

V Turecku červenobílí opět pálili tutovky, to bezesporu, je ale třeba brát v potaz i rychlostní kvalitu hráčů soupeře. Slávistické kombinační hře hrbolatý povrch nedělal dobře, pomalu každá druhá přihrávka byla nepřesná. Častokrát brejkové situace Sivassporu hasil poslední bránící hráč. Málokterý kritik remízy 1:1 si uvědomuje fakt, že Slavia mohla klidně tři další góly inkasovat. Před samostatným nájezdem na Aleše Mandouse zachraňoval dvakrát Aiham Ousou a jednou David Douděra.

Sedmadvacet střel na jeden gól je vskutku hrozivá bilance, která jde, ale ruku v ruce s prací domácí obrany. Ta sice na začátku chybovala před gólem Petera Olayinky, následně se však obranná čtveřice vrhala do střel tak obětavě, jak jsem to naposledy viděl dělat Čechy na ME 2020 proti Skotsku. Za to velká poklona.

Korunu kritice na sítích nasadil šéf představenstva Slavie Jaroslav Tvrdík, jenž se na svém Twitteru za výkon a výsledek omluvil a dodal, že si toto klub velikosti Slavie nemůže dovolit. Chápu, parta Jindřicha Trpišovského v posledních letech hrála důstojné zápasy s evropskými giganty a Sivasspor měla porazit, pokud se ale pan Tvrdík omluvil po čtvrtečním zápase, měl tak učinit i minimálně po prohře v Rakówu.

  • Zdroj: slavia.cz

V Polsku podali sešívaní nesrovnatelně horší výkon a to měli k dispozici levého beka, zatímco v Turecku musel na levé lajně zaskakovat Lukáš Masopust. Byla omluva? Nebyla… A Raków je celkovou kvalitou srovnatelný se Sivassporem. Individuální kvalita hraje jednoznačně pro Turky, Czestochowá zase vyniká lepší organizací hry.

Jurásek bez zájmu bránit

Ze samotného zápasu těžko něco vypichovat, hra se hodně kouskovala a byla plná ztrát na obou stranách. V první půli si nicméně nešlo nevšimnout defenzivní práce mladého Matěje Juráska. Práce v negativním slova smyslu, protože talentovaný křídelník se rozhodoval vždy naopak, než jak by se zachoval zkušený hráč.

Ze začátku nebránil vůbec, následně stáhl nabíhajícího Clintona N’Jieho a dostal žlutou kartu, přičemž kamerunský křídelník v dané situaci neměl šanci balón směřující za obrannou linii Slavie doběhnout. Paradoxně se žlutým varováním na kontě začal Jurásek do soubojů chodit naplno a koledoval si o vyloučení, pravděpodobně i z toho důvodu byl hned o poločase vystřídán.

Nebylo to ale poprvé, co Jurásek bránil hloupě. Od začátku sezóny dostává hodně hracího času, na rozdíl od ostatních mladíků se však nerve o každý míč, často ani nedobíhá míče, které by dost možná stihl. V české lize najdeme taková křídla, pod Trpišovským každopádně všechna taková vyhořela. Alexandru Baluta, Tomáš Malínský, mohl bych pokračovat. V červenobílém takoví hráči dostali šanci, když ale svůj přístup nezměnili a nebránili, Trpišovský je jednoduše přestal stavět. Jurásek si musí vybrat…