V úterý na vyprodané Letné čeká naši „repre“ klíčový zápas, který pokud se zvládne, může posloužit jako hřejivý zábal na kauzy z benzinek a odposlechů, které na světlo světa přicházejí se železnou pravidelností každý den. Je třeba si upřímně říct, že výkon proti Irsku by na Dánsko nestačil.

Kvalitativní rozdíl

Stačí se podívat na kluby, kde hráči ze země, která dala světu LEGO, hrají. Bundesliga, Premier League, Serie A – to vše můžeme v sestavě trenéra pana Riemera vidět. Spoléhání se na domácí soutěž u Dánů nečekejme. Pokud jsme se my s Iry „klepali“ o výsledek celý zápas, tak věřte, že Dánové porazili v „suchém triku“ Severní Makedonii 4:0. Jasně, buďme féroví – irská reprezentace má větší kvalitu než Makedonci, ale i tak se dá říct, že náš soupeř vykročil k postupu na mistrovství světa hodně rázně. Dva góly Isaksena, fakt, že Balkánci se v podstatě po celý zápas nedostali za půlku hřiště a ani jednou nevystřelili na bránu – to jsou věci, které varují.

Soupeř 

Mrkneme na sestavu, trochu v detailu. Začnu asi u největšího jména v sestavě – útočníka Neapole Rasmuse Højlunda. Ten je ve hře o krále střelců italské ligy, na prvního Martíneze z Interu ztrácí jen čtyři góly. Kmenový hráč Manchesteru United, za kterého Angličané před třemi lety poslali do Atalanty skoro 80 milionů eur, není žádný hráčička. Jeho výška 191 cm z něj spíše dělá „kladivo“ do vápna a v něm je hodně nepříjemný, spoluhráčům vytváří prostory, sklepává balony, váže protihráče. Ale proti Makedonii nezahrál dobře, působil na mě místy nezúčastněným dojmem. Vůbec bych se nezlobil, kdyby v tomhle „módu“ pokračoval dál, ale i tak rozhodně nebezpečný hráč.

Kdo na mě naopak udělal velký dojem, je Mikkel Damsgaard. Menší fotbalista, ale míč přilepený k noze – těžce se odděluje od balonu. Výborné krytí míče, kličky oběma nohama na hodně solidní úrovni, nebojí se napřáhnout i z velké vzdálenosti. Na jeho hru se hezky dívá. Pokud bude pokračovat, Brentford mu bude brzy malý. Mohl bych pokračovat a chválit dál. Je rozhodně koho – Dánové hrají v klubech jako Arsenal, Porto, Olympique Marseille nebo Wolfsburg. To jsou kluby, které u našich hráčů v takové míře rozhodně neuvidíte. Ale jak se říká: „Nač stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko.“

Červená, modrá, bílá – žádná nechybí

Možná jste poznali text fotbalové písničky od kapely Hattrick, kterou (pevně doufám) si po zápase pustím. Nepochybuji o tom, že se budeme dostávat pod tlak, budeme hrát často bez míče, Dánové budou mít rohy a standardky. Oproti Irsku bych se snažil více a hlavně lépe zapojit do hry Pavla Šulce – a dlouhými nakopávanými balony se to nestane. To, že jeho cena neustále stoupá a je v Lyonu jeden z klíčových hráčů, je i z toho důvodu, že mu hráči vytvářejí prostor a dostane přihrávku do nohy, a ne dlouhý centr za něj. Ale ano, mně se to píše a něco jiného je to přetavit v praxi, ale rozhodně čerstvý fotbalista roku může být tím klíčovým mužem pro naše barvy. Pak je tu nový kapitán Krejčí. To, že jsme stále ve hře o mistrovství světa, je hlavně jeho zásluha. V mých očích nejlepší hráč proti Irům – snad podá minimálně stejný výkon. Na hráče jako Isaksen nebo Froholdt bude víc než potřeba. Jak jsem napsal na začátku – náš fotbal nezažívá úplně to nejšťastnější období. Tento případný postup má rozhodně váhu a sílu nám zase vrátit úsměv do tváří.