Od naší redakce v minulosti schytal hodně kritiky, je ale třeba být objektivní. Eduardo Santos odehrál v sobotu proti Brnu (2:0) svůj nejlepší zápas od letního přestupu z Karviné. Více než 12 tisícům fanoušků se ukázal v takové formě, kterou od něj trenérský štáb očekává kolo co kolo. Stoprocentní však obrana Slavie nebyla, pravá strana může za nápravu svých kiksů děkovat Ondřeji Kolářovi.
Červená karta Aihama Ousoua z posledního kola rozhodla za trenéry. Igoh Ogbu si premiéru v dresu Slavie odbyde po boku Eduarda Santose. Červenobílí jsou doma silní, přesto panovaly jisté pochybnosti o součinnosti nováčka s hráčem, který každé kolo udělá podstatnou chybu.
Účes i výkon jako za Plzeň
Byť byla veškerá pozornost upřena na Ogbua, byl to Santos, jenž ve stoperské dvojici vynikal. Brazilský technik ostříhaný dohola zvládal vzdušné souboje s klidem, na jaký jsou u něj diváci zvyklí. A tentokrát vyhrával jeden míč za druhým. Jakuba Řezníčka měl na starost spíše Ogbu, i Santos ho ale několikrát v mikrosouboji porazil.
Důležitou roli hrál Santos i při Řezníčkově lobu, který parádně lapil Ondřej Kolář, když brněnského kanonýra svým pohybem znervóznil a donutil situaci vyřešit zbrkle. Nechyběla ani Santosova rozehrávka. I pod tlakem volil konstruktivní řešení, jednoduše jako Brazilec. S Kolářem a Ewertonem muž zápasu.
Debut Ogbua velkou záhadou
Zatímco Santos exceloval, kolega Ogbu střídal výborné momenty s horšími. Začal dobře, první dva souboje s Řezníčkem suverénně ovládl, následně měl ale navrch spíše brněnský útočník. Ve dvou případech musel nigerijský debutant sáhnout k zákroku na hranici žluté karty.
I v rozehrávce je na čem pracovat, byť občasné nepřesnosti mohly být zapříčiněné nervozitou. Naopak pochvalu si Ogbu zaslouží za stínování zbrojováků. V několika situacích vůbec nešel do souboje se soupeřovým útočníkem, ale raději ho pohybem dostal do pozice, ze které nemohl být nebezpečný.
Mrštný Musa Ali s nízkým těžištěm mu dělal problém, avšak s jeho bráněním to mají těžké všichni ligoví stopeři. Suma sumárum tedy Ogbu ukázal sílu v soubojích a dobrou poziční hru, rezervy naopak byly znát při práci s míčem.
Jediná krizovka napravo
Často omývané téma, zda sešívaní neměli v zimě zainvestovat do pravého beka ze zahraničí, je opět aktuální. Po třech kolech lze tvrdit, že David Douděra ani Ivan Schranz dlouhodobě nemají na to odehrát v barvách Slavie třicet zápasů za sezónu na pravém bekovi. Respektive odehrát je na úrovni, kterou nastavili Vladimír Coufal s Alexanderem Bahem.
Schranzovi nelze defenzivní nedostatky vyčítat, je to útočník, u kterého Jindřich Trpišovský využívá univerzálnosti. Douděra ale přicházel jako wing-bek, který zvládá i pozici klasického pravého obránce. Jenže nezvládá. Na obránce má příliš ofenzivní myšlení a přístup, viz zbytečná ztráta z druhé půle proti Brnu, z níž pramenil lob Řezníčka.
Nelze mu upřít nasazení a už vůbec ne touhu makat pro tým, avšak v sobotu nabíhal, když to nemělo cenu, naopak když měl rozkmitat své rychlé nohy a očekávat přihrávku, stál na místě. Ve čtyřčlenné obraně proti ofenzivně kvalitnějším týmům nebude stíhat. A vedení Slavie má poslední kartu v ruce – Davida Pecha.
