Závěr kvalifikace o MS českým fotbalistkám pořádně zhořkl. Po překvapivé domácí remíze s Albánií nezvládly úterní duel ve Walesu, kde jim k udržení prvního místa v tabulce skupiny B1 stačila i remíza.

Češky ve Walesu prohrály 1:3 a neudržely tak první místo v tabulce. Tím přišly o postup do elitní Ligy národů A a zároveň musejí počítat s mnohem náročnějším losem dvoukolové baráže o MS v Brazílii.

Trápení s Albánií podtrhlo ztracené vedení po změně stran

Češkám nevyšel už páteční zápas s Albánií. V březnu přitom zvítězily na hřišti soupeřek vysoko 5:1, ovšem tentokrát to byla na Žižkově jiná písnička. Lvice sice častěji držely míč, měly územní převahu, ovšem ve finální fázi jejich snaha postrádala přesnost a nápady. Krátce po změně stran sice otevřela skóre přízemní střelou k tyči kapitánka Klára Cahynová, ovšem ani poté výraznější zlepšení nepřišlo.

Česká lavička navíc musela řešit nepříjemnost v podobě zranění brankářky Olivie Lukášové, která se střetla s protihráčkou a dostala ránu kolenem do hlavy. Po ošetření pak ještě několik minut pokračovala, ovšem v 68. minutě se raději nechala vystřídat. A její náhradnice Barbora Votíková hned za dvě minuty inkasovala vyrovnávací gól. „Takové prodlení může koncentraci hráček ovlivnit, ale na podobné situace jsme připraveny. Myslím si, že to nebylo o koncentraci, ale spíše o chybách, které jsme při té situaci udělaly,“ nehledala na pozápasové tiskovce výmluvy trenérka Klimková.

Její svěřenkyně už nedokázaly strhnout povinnou výhru na svou stranu ani v dlouhém nastavení. „Remíza chutná jako prohra,“ ulevila si Klimková po utkání. Naštěstí pro ni a hráčky zaváhaly také konkurentky v boji o první místo z Walesu, které na hřišti poslední Černé Hory taktéž remizovaly 1:1.

Rychlé vedení, pak už nic…

Závěrečný kvalifikační duel čekal na české fotbalistky v úterý v Cardiffu. Na místním Cardiff City Stadium jim stačila proti domácímu Walesu i remíza. V bráně nechyběla jednička Olivia Lukášová, která se po vynuceném pátečním střídání rychle oklepala. Právě česká gólmanka měla velký podíl na výborném začátku. V 5. minutě si totiž její dlouhý nákop našla Michaela Khýrová, která se skvělým prvním dotekem zbavila stoperek a sama před brankářkou nezaváhala.

Domácí hráčky však potřebovaly na odpověď jen čtyři minuty, když využily sérii chyb v české obraně. Veškerá aktivita Češek se rázem vytratila a Velšanky převzaly iniciativu. Přesto moc nechybělo a hostující hráčky si vzaly vedení zpět. Střela Kotrčové pět minut před pauzou však skončila na tyči.

Druhé dějství patřilo domácím fotbalistkám. Hned v jeho úvodu se prosadily po standardní situaci. Logika věci pak velela, aby Lvice začaly hrát. Místo toho však působily ustrašeně, nepřesně a z nějakého důvodu nechodily dopředu v dostatečném počtu. Dvacet minut před koncem je tak Dračice potrestaly ještě jednou, když krásnou akci spoluhráčky Hollandové zakončila devatenáctiletá naděje Manchesteru United Mared Griffithsová.

Češky toho předvedly jednoduše málo na to, aby uspěly. Výraznější útočná snaha přišla příliš pozdě. V závěru avizovaného nastavení napálila střídající Střížová po centru Khýrové břevno. „Musíme si říct, že to nebylo z naší strany dobré.  I když tam byla obrovská vůle a snaha, tak to nestačí. Musí tam být i kvalita a ta tam nebyla,“ shrnula nevydařený duel trenérka Jitka Klimková.

Reprezentace v poslední době spíše stagnuje

Česko zůstává týmem, který se pohybuje těsně za hranou postupu na velké turnaje. Několikrát bylo blízko a vlastně ani teď stále není bez šance (byť baráž bude složitá). V současné době ale národní tým spíše stagnuje. Není tomu tak dávno, co ještě pod vedením Karla Rady dokázal senzačně porazit mistryně světa ze Španělska, remizovat s Anglií, USA, nebo dvakrát s Nizozemskem. A v posledním roce ztroskotá v Lize národů na Ukrajině, v baráži o Ligu A na Rakousku a teď v kvalifikaci o ME na Walesu.

Když si ale vezmeme například zápas v Cardiffu, Wales, který nepatří k evropské špičce, má v týmu dvacet hráček působících v Anglii (většinou prvních dvou ligách) a také zbylé tři hrají v zahraničí (USA, Švédsko, Austrálie). To v aktuální nominaci Jitky Klimkové jsou brankářka Olivia Lukášová z AS Řím, kapitánka Klára Cahynová z Realu Sociedad, Aneta Polášková z bundesligového Norimberku a Andrea Švíbková z rakouského LASK Linz. S přimhouřením oka ještě gólmanka Barbora Votíková, jenž se po půlroce v Arsenalu vrací zpátky do mateřské Slavie.

V nominaci pak scházela zraněná útočnice Fenerbahce Andrea Stašková, která v minulosti působila v Juventusu, Atléticu Madrid a AC Milan. Turecká liga ale neposkytuje větší úroveň než česká špička. Hlavní část kádru nároďáku je tradičně tvořena hráčkami Sparty a Slavie. Tentokrát v něm najdeme i čtyři fotbalistky Liberce a jednu ze Slovácka. A jsme u toho. V české lize mají relevantní kvalitu jen právě pražská “S“.

Pomohla by dalšímu posunu reprezentace větší odvaha hráček chodit do zahraničí?

Sparta potvrdila vysokou úroveň i v Europa Cupu, kde se probojovala až do semifinále. V domácí soutěži však fotbalistky těchto celků nemají mimo derby adekvátní konfrontaci. To Velšanky hrají každý týden kvalitní zápasy, které je výkonnostně posouvají dál. To platí i pro druhou anglickou ligu, jež je rovněž plně profesionální a herně se s ní může srovnávat právě jen elitní duo z Prahy. V úterý jsme to mohli vidět při individuálních činnostech, kdy si domácí hráčky mnohem více věřily v situacích 1 na 1 a celkově si více dovolily.

Podívat se můžeme i k sousedům. Většina polských reprezentantek má angažmá v TOP zahraničních ligách. Polky vědí, že v domácích podmínkách by jim pšenka příliš nekvetla a často odcházejí už ve velmi mladém věku. Národní tým pak z jejich kvality a zkušeností těží na juniorské i dospělé úrovni. Vždyť áčko se loni poprvé probojovalo na EURO.

To u českých fotbalistek zdaleka takový hlad jít ven vidět není. Těm nejlepším nabízejí Sparta se Slavií velmi kvalitní podmínky a nemají tak motivaci odcházet a bojovat někde o místo. Některé zase studují, pracují, mají rodinné zázemí a nabídky z týmů mimo špičku ani v elitních ligách nemusejí být takové, aby je o odchodu zviklaly.

Pro ligu je to na jednu stranu dobře, ale pro celý český ženský fotbal by bylo zřejmě lepší, pokud by to bylo v nominaci nároďáku tak půl napůl. Kdyby více fotbalistek následovalo Kláru Cahynovou, nebo třeba Anetu Poláškovou, která se před tímto ročníkem vydala zkusit štěstí do německého Norimberku. Taková Michaela Khýrová by se určitě zvládla prosadit i ve větším klubu. Některé mladé hráčky by mohlo zahraničí posunout na úplně jinou úroveň.

I v českém ženském fotbale se již udělalo mnoho dobrého. Sparta a Slavia se plně profesionalizovaly, nejvyšší soutěž a reprezentaci pokrývá ČT. Nahoru jde například Liberec, který letos obsadil v lize třetí místo a poprvé se kvalifikoval do Evropy. Další srovnatelné země se ale posouvají dopředu ještě rychleji a byla by velká škoda, kdyby si je Česko nechalo utéci.