Nastal ten správný čas pro slávistického lodivoda?
Celkem čtyři žijící trenéři mohou říct, že mají ve svém C.V. titul se Slavií Praha – František Cipro, Karel Jarolím, Jaroslav Šilhavý a současný trenér Slavie Jindřich Trpišovský. Ten nyní vede jasného vládce českého fotbalu, když například nenáviděný rival z Letné na něj v tabulce ztrácí dvacet pět. Jedná se tedy o jedno z nejúspěšnějších období slávistické historie a fanoušci si přejí, aby nikdy neskončilo.
Trenér Trpišovský se stal rychle jejich oblíbencem. Jeho pozice byla specifická také tím, že narozdíl od svých úspěšných předchůdců neměl nikdy se Slavií co dočinění. Jako otázka času se jevil další profesní růst a podle některých zdrojů odmítl v nedávné době dvě zajímavé nabídky ze zahraničí. V budoucnu patrně nabídkou ze západní Evropy nepohrdne, ale celou tuto věc je třeba umět načasovat a to i případný konec na slávistické lavičce. Jeden klasický citát říká, že historie je učitelkou života a nemusíme se dívat daleko do minulosti na jeden podivný příběh.
Dosud nejdelší slávistické angažmá v novodobé historii prožil někdejší hráč Slavie Karel Jarolím, jenž vedl pražský klub v sezoně 2007/2008, kdy do sebe všechno tak dokonale zapadlo. Slavia získala po dvanácti letech titul, probojovala se přes slavný Ajax Amsterdam do vysněné Ligy mistrů a z nenáviděného Strahova se stěhovala do vršovického Edenu. V následující sezoně titul se Slavií obhájil a někteří fanoušci měli chuť milovaného kouče svatořečit. Slavia však brzy poznala, že žádný strom neroste do nebe. Vyřazení v předkole Ligy mistrů s Sheriffem Tiraspol poté roky budilo slávisty ze spaní a na jejich následky si všichni pamatujeme. Slavia zažívala najednou hubené roky a sám trenér Jarolím již na jaře 2010 vyklidil svou pozici na slávistické lavičce a tehdy i po krátké epizodě na podzim stejného roku odcházel z Edenu tiše zadními dveřmi. Možná to celé bylo až příliš kruté, ale jeho kredit v českém fotbale i díky dalšímu působení poklesl.
Odejít na vrcholu a v pravou chvíli vnímají lidé jako velké umění a málokdo to dokáže. Karel Jarolím mezi tyto osoby nepatří i kvůli tomu se zhoršila jeho pozice. U Jindřicha Trpišovského ještě úplně nevíme, co si myslet. Během trenérské kariéry šel vždy za lepším. Z Horních Měcholup na Žižkov, z Žižkova do Liberce a z Liberce do Slavie. Při současném rozložení sil se jedná o přirozené stoupání fotbalovou hierarchií. V České republice už Jindřich Trpišovský výše stoupat nemůže. Naskýtá se tak jedna otázka: neměl by Jindřich Trpišovský po letošní sezoně skončit a hledat novou výzvu?
Jistě, i na fotbalový svět zapůsobila nepříjemná situace s koronavirem, ale i zde dochází nyní k jisté stabilizaci a brzy se mohou škatulata začít hýbat. Jindřicha Trpišovského lidé často přirovnávají k německému trenérovi Jürgenu Kloppovi, jenž letos prožil přes všechny vnější komplikace životní sezonu a dovedl Liverpool po třiceti letech k mistrovskému titulu. Vyrovnané zápasy s Barcelonou či Interem Milán v Lize mistrů naznačují velmi blízký slávistický vrchol. Slávistické vedení si to nyní možná nepřipouští, ale konec trenéra Trpišovského na lavičce nového českého mistra může být velice blízko. Příběh jeho cesty z pražského divizního týmu až na slavný Camp Nou připomíná velmi povedený příběh. V zahraničí by se mohl třeba začít psát nový díl. Často se mluví v souvislosti s českým fotbalem o specifickém prostředí, kde se člověk z jiné země velmi těžko prosazuje. Osobně jsem na tyto věta alergický. Jindřich Trpišovský představuje ideální možnost ke zpochybnění této teorie.