MS jako spása: Aby se příště trenér nehledal na Kladně v hospodě

Český fotbalový svaz – možná si vzpomenete na dlouhé období, kdy byla naše reprezentace bez trenéra. Objevovala se velká jména, ale když došla řeč na peníze, víme, jak to dopadlo. Naštěstí se objevil – snad se pan trenér neurazí – ostřílený „veterán“ Miroslav Koubek a s ním i naděje, že se snad podaří nejen postoupit, ale i trochu zahojit svazovou kasičku.

Když je kasa prázdná

Ironie osudu tomu chtěla, že v momentě, kdy se před FAČR (a tak trochu před námi všemi) otevřela možnost postupu na MS po dvaceti letech, svaz působil dojmem „jedna kapsa prázdná, druhá vysypaná“. Přesto hlavní představitelé do toho šli „prsa napřed“ – rezonovalo několik velkých jmen – to největší Jürgen Klinsmann, pak Slaven Bilič nebo Jindřich Trpišovský. Ale vždy, když došlo na peníze, svaz vypadal jako chudý příbuzný na rodinné oslavě – dá si chlebíček i dva, ale dárek pro ženicha? Toho se nedočkáme. Bylo to smutné a nevím, že bychom byli svědky něčeho takového ve světě. Tehdy se ale jako blaničtí rytíři ozvali největší kluby republiky, že by pomohly svazu k zaplacení nového trenéra. Pavel Tykač byl celkem přímočarý a tehdy řekl: „Jestli se máme skládat na trenéra, tak přispěji.“ Představa, že se na reprezentačního kouče budou skládat kluby jako na školní výlet, měla své – řekl bych – hořkosladké kouzlo.

Spása v hospodě u Jágra

Dalo by se říct, že se naštěstí objevila dnes tak trochu legendární schůzka v kladenském Penzionu 68, kde anonym vyfotil Pavla Nedvěda se Zdeňkem Grygerou a Miroslavem Koubkem. V tu chvíli byl nový trenér tak trochu veřejné tajemství. Osobně mám pana Koubka velmi rád – má za sebou úspěchy, které jsou nepopiratelné, a svaz podepsal kouče, který nebude stát majlant a přitom má za sebou velké úspěchy. To, že se zkoušely různé varianty a svazu běžel čas, za to si může on sám. Aby se podobná situace, kdy jsme několik týdnů bez trenéra a řeší se to doslova za minutu dvanáct v hospodě na Kladně, neopakovala, bylo by fajn postoupit už jen z toho důvodu, že svaz si postupem přijde na velké peníze. Není to sice jako postup do Ligy mistrů, ale řekněme nějakých skoro čtvrt miliardy – a to je částka, která by byla výraznou injekcí. Třeba by se poté v budoucnu nemusel řešit angažmá pro reprezentačního trenéra v hospodě, nedej bože na benzínce, jak víme, pořád je to něco „trendy“. Snad se po dvaceti letech svaz a hlavně my fanoušci a všichni, co mají s fotbalem něco společného, dočkáme. Po dvaceti letech by se dalo říct, že je na čase.