Michal Papadopulos nemusí po sezoně napsat tečku za kariérou
Karvinou brali odborníci i fanoušci jako jedno z příjemných překvapení ligového podzimu. Tým ukazoval, že se neztotožňuje s pozicí týmu odsouzeného k boji o záchranu. Jedním z vydařených kousků karvinských šéfů před začátkem sezony byl příchod českého útočníka s řeckými kořeny Michala Papadopulose. Nevrátil se do rodného Baníku Ostrava, ale do služeb ho přijal méně výrazný soused. V jeho osobě vidíme patrně nejzvučnější posilu Karviné v posledních letech. Fanoušci museli mít podobnou radost, jaká se dostavila v roce 2016, kdy se na rodnou hroudu vrátil Jan Laštůvka.
Jméno Michala Papadopulose mělo přilákat na stadion více fanoušků a podpis roční smlouvy znamenal další zpestření jeho kariéry, která již samotným výčtem zaměstnavatelů vypadá velice zajímavě. Ještě jako dorostence si ho vyhlédl londýnský Arsenal a legendární trenér Arséne Wenger v něm viděl naději pro budoucnost. Zde si však své místo na slunci nevybojoval a v létě 2004 se vrátil zpět do Ostravy, kde měl za úkol pomoci Baníku jako čerstvému ligovému mistrovi získat důstojné místo i v pohárové Evropě.
To se klubu jeho fotbalových začátků sice nepovedlo, ale Michal Papadopulos zde prožil celkem povedený návrat do pravidelného zápasového rytmu.. Postupně se stával útočnou jedničkou ostravského týmu a výrazně se podílel například na vítězství nad Spartou na podzim 2005. Baník tenkrát po čtyřiadvaceti letech vyloupil Letnou. Jeho výkony nezůstaly bez odezvy a na Bazaly dorazila další zajímavá nabídka. Tentokrát si útočníka povolal do služeb tradiční bundesligový klub Bayer Leverkusen, kde účinkoval například i pod vedením slavného Rudiho Völlera.
Ani zde však nesplnil vyšší cíle a tím definitivně začalo jeho velké fotbalové putování. V Německu se zkoušel znovu nastartovat krátkou epizodou v Energii Cottbus, ale liga dnes již čtyřnásobných mistrů svět mu souzena nebyla.
Nejprve se vrátil do české nejvyšší soutěže a své umění rok předváděl v Mladé Boleslavi. Po jedné celkem povedené sezoně ho zlákal nizozemský Heerenveen. Následně však výrazně však zmizel z fanouškovského povědomí. Kráce se ukázal v ruském Soči a jednu sezonu ukazoval své umění v Rostově na Donu. Nikde se však dlouho neuchytil, přičemž roli sehrálo i jeho zdraví, jež se k němu několikrát otočilo zády.
Nejpovedenější část kariéry zažil v Polsku. Pět let strávil v Zaglebie Lubin, s nímž se například dostal i na čtvrté místo tamní soutěže Ekstraklasa. Po nejpovedenější části kariéry strávil ještě krátký čas v Piastu Gliwice pod vedením českého trenéra Radoslava Látala. Polská nejvyšší soutěž však není pod drobnohledem většiny českých fotbalových fanoušků. Ukázalo se tak ono pověstné “sejde z očí, sejde z mysli”.
Léta i v jeho případě nemilosrdně utíkají. Do Karviné přišel jako hráč jemuž je pětatřicet let a podepsal zde jednoletou smlouvu bez opce. Konec kariéry už skutečně nemusí být příliš daleko. V dosavadním průběhu sezony vstřelil tři góly, ale mohli jsme vidět hned v patnácti zápasech. Je tedy vidět, že pro trenéra Jarábka není důležitý jen jako střelec, ale působí i jako určitý tmelící prvek. Požádají ho tak karvinští šéfové v čele s Lubomírem Vlkem ještě jednou o podpis? Fakt, že mu trenéři přidělili i pro jarní část kapitánskou pásku, o mnohém vypovídá.
Takový hráč se totiž každému trenérovi hodí. Pokud se Karviná skutečně vyhne záchranářským starostem, bude Michalu Papadolusovi patrně připisován patřičný podíl a jestli mu vydrží zdraví, nemusí ještě udělat za kariérou definitivní tečku. Jedním z jeho cílů je nyní i setrvat v povědomí fanoušků. Existuje potenciál k tomu, aby se tato věc povedla.
Související články:
