Michal Holeščák: Muž za přestupovou oponou
Byznysmen, který nesnáší rutinu. To je Michal Holeščák, majitel slovenské společnosti HMP – SPORT MANAGEMENT, která zastupuje hráče, mladé talenty ale třeba i trenéry. Při našem rozhovoru jsem ho zastihl na cestě z úspěšného podepisování nových trenérů Spartaku Trnava, Norberta Hrnčára a Richarda Högera. Jaký je člověk stojící v čele přední slovenské sportovní agentury? Nejen o své osobnosti mluvil v tomto interview.
Začal bych tak trochu od boku. Čím jste chtěl být, když jste byl malý?
“Já to měl vždycky jasné. Chtěl jsem být profesionální fotbalista nebo dělat něco ve fotbale, protože jsme fotbalová rodina. Otec byl trenérem žáků v Matadore Púchov, kde jsem vyrůstal a působil. Později se stal generálním manažerem v Púchově. S tím zažil velké úspěchy, hráli i proti slavné Barceloně. Věděl jsem, že když ne fotbalista, tak manažerská cesta.”
Aktuálně jste šéfem přední slovenské agentury a po manažerské cestě se dá říct, že jdete ve šlépějích svého otce. Je na vás hrdý? Nesnažil se vás třeba odrazovat k tomu, abyste se věnoval čemukoliv jinému, jen ne fotbalu?
„Myslím, že otec byl hlavně rád, že i s bratrem jsme aktivní ve sportovní oblasti. Agenturu jsem zakládal právě s ním. Bratr je momentálně už šestým rokem šéfskautem Slovanu Bratislava. Takže myslím, že otec je spokojený. Vždy nás podporoval, to samé i maminka. Ať už to bylo ve škole, ve sportu nebo jiných zájmech. Myslím si, že tohle jsme měli vždycky ulehčené. Oba nás spíš vyloženě vedli ke sportu.”
Co vás vůbec vedlo k samotnému založení agentury? Viděl jste díru na fotbalovém trhu nebo za tím byla vnitřní touhle přesně tohle mít a dělat?
“Po ukončení školy a nějakém čase stráveném v Chicagu jsem přijal nabídku od majitele Žiliny, pana Antošíka. Tam jsem strávil pět let na pozici marketingového manažera, poté skauta a mezinárodního manažera. Dostal jsem se k vyjednávání transferů a skautování hráčů, což jsem vždy chtěl dělat. A díky tomu, že Žilina hrála pravidelně evropské poháry, jsem si vytvořil kontakty. To vše vedlo až k založení agentury. Měl jsem jasný koncept, jak bych chtěl, abychom to dělali. Takže to bylo jen logické vyústění všeho.”
Ta práce fotbalových agentů je hodně závislá na komunikaci. Jak to máte vy? Jste pro své klienty či kolegy dostupný na telefonu 24/7? Nebo máte stanovenou určitou hodinu, od kdy hovory už nezvedáte?
“Pokud je to v pozdějších hodinách, tak nám hráči pošlou zprávu nebo pokud je to urgentní, zavolají. Jinak jsou ale zvyklý v tuto dobu už nevolat. Ale znám i manažery z jiných oblastí světa, kde je jiný čas. Taky volají nebo napíšou zprávu, jestli můžou zavolat, takže jsme prakticky nonstop. Takovou mojí výhodou je to, že mluvím plynule osmi cizími jazyky, takže hodně věcí s kluby a s agenty potom finalizuju já sám. Je to vždycky lepší umět řešit věci jejich jazykem. Telefon je neoddělitelná součást a nedá se bez něj pohnout.”
Právě časté střetávání, meetingy a face-to-face business je důležitou součástí vaší práce. Jak moc vám v tomto pandemická situace zkomplikovala život?
“Nejvíc jsme to pocítili, když začala tato pandemická situace. Tehdy se vlastně rozběhly ligy a byli jsme zvyklí na to, že přilétají skauti zahraničních klubů sledovat naše hráče. Měli jsme rozplánované aktivity v Polsku, v Česku, Maďarsku a Slovensku. Měli jsme s kluby naplánované sledování konkrétních hráčů a když to pak už nebylo možné, tak nám to opravdu zkomplikovalo situaci. Samozřejmě všichni využívají programy jako wyscout. Ale kvalitní kluby dělají i živý skauting. A toto bylo asi to nejtěžší. Zařídit samotný přestup je
Přečetli jste polovinu rozhovoru s Michalem Holeščákem. Chcete si ho dočíst celý? Klikněte na ČÍST VÍCE, rozhovor najdete na straně 18.
Související články:
