Těžší premiéru s kapitánskou páskou mít Ladislav Krejčí asi nemohl. V nejdůležitějším zápase posledních čtyř let se postavil do obrany, ze zálohy mu navíc nemohl pomáhat další lídr Tomáš Souček. Bek Wolverhamptonu ale obstál, a to i díky povedenému pozápasovému rozhovoru.
Aby toho nebylo málo, Krejčí si velký debut v roli kapitána odbyl v Edenu, tedy na stadionu, kde mu nikdy nikdo moc nefandil. O to emotivněji na něj muselo působit, když se před proměněnou penaltou a po zápase skandovalo jeho jméno.
Krejčí rostl s fanoušky
Celkově by se toho o čtvrteční atmosféře dalo napsat hodně. V úvodu jasná nadvláda Irů (kteří byli i mezi domácími fanoušky), po kontaktní trefě na 1:2 se ale nálada na tribunách začala měnit. A s lepšící se kulisou se lepšil i Krejčí, respektive jeho sebevědomí.
Několikrát si rukou zapumpoval a zakřičel směrem k fanouškům, a přestože pár nepřesností u rohového praporku měl, celkově zahrál dobře. Ne nadarmo ho fanoušci zvolili nejlepším hráčem čtvrteční bitvy.
Obratný za mikrofonem
Že je Krejčí aktuálně muž na svém místě, potvrdily i pozápasové rozhovory jeho i předchůdce Součka. Láďa děkoval spoluhráčům za týmový výkon, chválil, ale souběžně mluvil o tom, že je třeba se směrem k Dánům zlepšit. Mimochodem jeho motivační proslovy si pochvalují i členové kabiny.
Naopak Souček hned v první otázce neváhal zmínit, že pásku mu sebrat mohou, ale srdce ne. Na Tomášovu obhajobu, po postupu do finále baráže o první MS od roku 2006 nechcete slyšet otázku ve stylu „Jaké bylo začínat z lavičky a bez pásky.“ I tak byla ale z Tomáše cítit až zbytečná podrážděnost, která po takto velkém zápase vůbec nemusela ven.
