Konec Adriana Gul’y v tuto chvíli nedává smysl
Viktoria Plzeň zažila další šok v této sezoně. Prvním škobrtnutím byl neúspěch v předkole Ligy mistrů, kdy její sen hned na začátku zhatil nizozemský Alkmaar. Tým z města ležícího kousek od Severního moře zhatil západočeskému klubu cestu do Ligy mistrů a scénář této sezony se musel poprvé měnit. Náladu ještě více zkazil zápas v izraelské Beer Shevě. Jediný gól vystavil Plzni stopku v evropských pohárech a hráči tak dostali úkol vykoupit se úspěchem v domácí soutěži. Tam se však rovněž dostavují klopýtnutí, na něž nejsou v Plzni v posledních letech zvyklí. Nejsem si však jistý existencí prostoru pro radikální a viditelné zásahy do současného dění.
Prohra ve Zlíně, remíza v Českých Budějovicích a naposledy domácí prohra s Karvinou zcela negovaly vítězství nad Spartou, které mělo ukázat Plzni konečně ten správný směr pro tuto sezonu. Viktoria se momentálně nachází na čtvrtém místě tabulky a na vedoucí Slavii ztrácí šest bodů. Obhájce mistrovského titulu má navíc k dobru derby se Spartou, z něhož žádný výsledek nemůže znamenat pro Plzeň přílišnou radost. Ta teď musí myšlenky směřovat do zápasu v Jablonci. Zde ji čeká zápas o čtvrté místo v tabulce a případný úspěch v něm může situaci ve Viktorii opět výrazně napravit.
Mnozí si to stále nepřipouští, ale brzy se mohou dostavit spekulace o pozici trenéra Gul’y. Řeči o dalším trenérovi neschopném vystoupit ze stínu Pavla Vrby se začaly objevovat již po pohárových selháních na začátku podzimu. Plzeňské vedení tyto spekulace důrazně odhánělo a mluvilo o Gul’ově schoposti provádět koncepční práci, kterou by rádi viděli i ve svém klubu. Něco takového představuje nyní v Plzni nutnost, neboť většina zástupců zlaté party z první poloviny této dekády už plzeňský dres neobléká a na “děti Pavla Vrba” se zde hlavně vzpomíná. Dušan Uhrin mladší či Miroslav Koubek z jeho stínu vystoupit nedokázali a jejich plzeňské štace končily předčasně. Může se dnes něco podobného stát i současnému trenérovi?
Za sebe říkám, že tento scénář není na pořadu dne. Větší roli než v minulých případech zde může hrát ekonomická stránka věci. Slovenský trenér má na západě Čech smlouvu až do poloviny roku 2022 a její případný předčasný konec by patrně znamenal nutnost Adriana Gul’u “vyplatit”. Neúčast v evropských pohárech znamená pro každý český klub s ambicemi podobnými těm plzeňským jisté narušení rozpočtové koncepce a majitel Plzně Tomáš Paclík často mluví o finanční odpovědnosti. Tímto by svá slova do jisté míry popřel.
Zkusme si také vzpomenout na Gul’ovy začátky v Žilině. V roce 2013 přebíral klub pohybující se v sestupových vodách. V následující sezoně však viděli fanoušci na soutoku Váhu a Kysuce úplně jiný tým, v němž na konci ligového ročníku cinkaly v šatně stříbrné medaile. Na vrchol zde vystoupal po necelých čtyřech sezonách, když v roce 2017 vrátil po pěti letech do Žiliny mistrovský titul a dokonce i v České republice se o něm najednou mluvilo jako o trenérské kapacitě. S touto pověstí převzal na rok slovenskou “jedenadvacítku” a o možnost jeho angažování se měla prý čile zajímat například pražská Sparta.
Vzpomeňme si také na plzeňské začátky Pavla Vrby. Přišel sem v roce 2008 a měl za úkol tým “utlouct na koleni”. Co se dělo v Plzni po dvou letech, dnes asi nemusíme připomínat. Stále zde tedy existuje potenciál pro dva takřka totožné příběhy dvou bývalých trenérů Žiliny. Pokud by se vedení Plzně nakonec rozhodlo předčasně ukončit smlouvu s rodákem z městečka Nováky, muselo by mít připravenou jasnou alternativu s potenciálem uspokojit nyní velmi náročné plzeňské fanoušky a stále by se zde nacházel onen pověstný stín Pavla Vrby. Vzhledem k těmto okolnostem skutečně nepředpokládám velký zástup zájemců o post plzeňského trenéra. Všichni stále musí doufat v pozitivní zvrat v této kapitole Gul’ova trenérského příběhu.
Související články:
