Z nabízených soupeřů byl nizozemský AZ Alkmaar rozhodně tou těžší variantou. Snad i proto si ho žádný z fanoušků Sparty pro osmifinále Konferenční ligy nepřál. Los byl však neúprosný. Místo slovinského Celje přisoudil Pražanům právě holandského soupeře. V tu dobu asi nikdo nepochyboval, že to bude opravdu zatěžkávací zkouška. To, co jsme mohli vidět v prvním utkání, byl ovšem šok.

Šestý celek nizozemské ligy Spartě ukázal jak vypadá útočný fotbal. Za zápas vypustil 27 střel. Jejich kombinace před pokutovým územím či přímo v něm, připomínala bago. Ustrašená Sparta se nezmohla než na odkopávání balónu. Přesto si pomohla standardní situací a dlouho držela zuby nehty nadějnou remízu. O tu ale přišla pár minut před koncem utkání. Konečný výsledek 2:1 je na jednu stranu milosrdný, na druhou ale také otevřený směrem do odvety.

Fotbal jak z jiné planety

Alkmaar vypadal opticky ve srovnání se Spartou fantasticky. Hráči kombinovali, nebáli se jeden na jednoho, neohroženě pronikali do pokutového území. Obrana letenských vůbec nevěděla co dělat a stoperům se ještě dlouho bude točit hlava. Rychlost s jakou dokázali hráči holandského celku kombinovat umocňovala nekvalita hostujících hráčů. Ti byli v každém souboji pozdě. K hráčům nepřistupovali dostatečně důrazně a mohou děkovat Jakubovi Surovčíkovi, který naději do odvety udržel. Kde nebyl on, tam byla branková konstrukce.

Diametrální rozdíl mezi oběma celky umocňovala také sparťanská pasivita. Především v poslední půlhodině hry, kdy se vše již soustředilo na obranu remízového stavu. A přitom stejně jako v derby letenští začali výtečně. Už po pěti minutách musel téměř z brankové čáry hlavičkovat obránce Alkmaaru. Stačilo doťuknout balón do sítě a Sparta mohla jít do vedení. Postupem času ale přecházela do nadměrné pasivity, čímž umožňovala soupeři rozvíjet své kombinační akce.

I přes drtivé statistiky ve prospěch domácích se ale ukázala jejich slabina. A tou je obraná fáze. Obránci dělali až nadměrné množství zbytečných chyb, které ale sparťané nedokázali potrestat. Pohled na defenzivní hru Alkmaaru dává Spartě naději na postup. Na Letné však musí předvést diametrálně odlišný výkon, než který předvádí v posledních zápasech.

Není s kým hrát

Při pohledu na seznam absentujících hráčů se nabízí otázka, zda šlo zápas vůbec pojmout jinak. Z různých důvodů jedenáct hráčů mimo hru. Sparta tak dokázala na lavičku posadit jen osm náhradníků z nichž dva byli gólmani. Těžko se pak skládá správná sestava a vůbec to Brianu Priskemu nezávidím. Odchází ze zápasu poražený, ale moc přitom změnit nemohl. Snad jen nasazení Kuola se zdálo jako nesprávná volba.

Garang Kuol už v derby působil naprosto otřesným dojmem. V zápase s Alkmaarem pouze potvrdil, že jeho přestup do Sparty není výhrou v loterii. Ba dokonce není ani adekvátní náhradou za Birmančeviče či Mercada. Kuol nedokáže udržet balón, ztrát má více než doteků s míčem a navíc je velmi sobeckým hráčem. Těžko bychom na hřišti hledali zoufalejšího hráče, než byl právě Garang Kuol.

A vlastně ne. Ještě jeden horší tam byl. Přesně ten, který byl zoufalý už v zápase proti Slavii. Tím hráčem je Sivert Mannsverk. Snad nikdy v životě jsem neviděl hráče, který by během jednoho poločasu ztratil tolikrát balón. Který by udělal tolik hrubých chyb a byl neuvěřitelnou přítěží pro celý tým. Hráč, který dostával své spoluhráče neustále pod tlak svými špatnými rozhodnutími. Žel bohu neměl sparťanský kouč jinou variantu s ohledem na hráče, kteří byli k dispozici. Kuol s Mannsverkem by však obratem měli zamířit do B týmu, aby získali alespoň trochu herní zkušenosti.

Naděje žije

Zápas byl pro fanoušky Sparty nekoukatelný. Do poslední chvíle se klepali strachy, že dostanou bůra a půjdou domů s ostudou. Porážka 1:2 však dává do odvety naděje, že by se jí mohlo podařit získat tolik potřebné vítězství. Už jen s ohledem na český koeficient. Na marodku přisedl Ryneš. Pozitivní zprávou pro letenské ale je fakt, že se do zápasu zapojil Emmanuel Uchenna, který předvedl velmi solidní výkon. Na to, že si naposledy zahrál soutěžní zápas začátkem listopadu, vypadal nadějně.

Spartu čeká o víkendu zápas se Slováckem a jejím hlavním cílem bude udržet to torzo, které z týmu zbylo, pohromadě. Lze očekávat, že uvidíme v základní sestavě hráče jako Martinec, Grimaldo nebo Chávez, kteří se nevešli na soupisku pro Konferenční ligu. Jestli ale Priske nechce nasadit hráče z juniorky, bude muset použít i proti Alkmaaru hrající muže. A modlit se. Modlit se za to, aby žádný z nich nevypadl, protože odvetu by neměl kdo hrát.

Pokud se podaří udržet hráče ve stavu, který jim umožní hrát fotbal, potom není vše ztraceno. Jednobrankové manko se smazat dá a v silách Sparty to určitě je. Alkmaar nebude tak dravý. Letenské poženou její fanoušci. Naděje umírá poslední a tak držme palce Spartě za týden, ať nás Polsko nebo Řecko nepřipraví o desátou pozici v koeficientu a i další ročník může mistr přímo do Ligy mistrů.