Nejvyšší fotbalová liga se o víkendu vrátila, ale pokračovaly i nižší soutěže. Zavítal jsem na jeden ze zápasů 4. ligy (dříve divize), kde hrál zápas první Újezd s třetím Tempem Praha. Vysoké postavení klubů v tabulce ovšem nutně nezaručuje skvělý zápas.
Nebudeme si nic nalhávat, už mezi první a druhou ligou je poměrně velký kvalitativní rozdíl. Ten sice trochu zmenšuje především Zbrojovka Brno, ale při pohledu na jiné zápasy ho vidíte. Čtvrtá liga samozřejmě musí být jinde, přesto už by měla nabídnout dostatečnou kvalitu a podmínky. Zmiňovaný zápas tomu ovšem v některých ohledech neodpovídal.
Malé hřiště, na kterém fotbalově lepší tým prohrál
Fanoušky neznalé hřiště Újezdu musí zarazit už samotné hřiště. Jedná se o poměrně malou umělou trávu, která je prostě zcela jiná než travnaté povrchy u velké části ostatních týmů. Nejde samozřejmě tolik o samotný povrch, na umělce většina týmů v této kategorii trénuje nebo hraje. Ale ta velikost prostě předurčuje zápas k tomu, že se na něm nebude hrát tolik pohledný fotbal. Daleko více se na hřišti válčí, což se ostatně v průběhu zápasu i ukázalo.
Další věcí byl ovšem už samotný zápas. Tempo bylo už v prvním poločase opticky výrazně lepším týmem a snažilo se něco vymyslet. Po několik neproměněných šancích ovšem šel do vedení naopak Újezd. Tempo sice ještě stačilo poměrně rychle vyrovnat, ale po velice hezké kombinační akci šel Újezd ještě před poločasem do vedení. To nejhezčí ovšem měli v tu chvíli fanoušci za sebou.
Fotbal ve jménu zdržování a simulování
Druhý poločas byl v mnohém podstatně horší než ten první. Újezd jakoby se od jeho začátku snažil zdržovat a za každou cenu si udržet výhru. Ostatně už při začátku poločasu nebyl v dohledu míč a několikrát na něj rozehrávající museli čekat. Domácí zároveň využívali určité naivnosti rozhodčích a z každého druhého souboje odpadávali s křikem na zem. A rozhodčí jim to vesele pískal. Hosté se naopak snažili i po drobných faulech hrát. Trenér jim to ovšem lehce vytýkal, protože v tu chvíli měli možná najet na podobnou cestu.
Za mě je škoda, že i týmy v neprofesionálním fotbale jdou za vítězstvím za každou cenu, i když v tu chvíli popírají věci, které do nich odmala trenéři mládeže hučí. Chápu, že Újezd hraje o postup a chce vyhrávat. Měl by toho ovšem docílit pomocí svých fotbalových kvalit. Tohle mu v případě postupu do třetí ligy prostě stačit nebude.
Zbytek zápasu vlastně nabídl už jen spoustu emocí a dvě červené karty. Nejdříve byl po faulu vyloučen brankář Tempa, posléze po hodně ostrém faulu i hráč Újezdu. Přítomné děti si vyslechli řadu slovíček, které by slyšet neměli a dostali příklad, jak by se to nemělo dělat.
Fotbal zaplakal. Jedna pěkná akce to nezachrání
Nakonec tak v zápase zvítězil tým, který regulérně nebyl tím lepším. Fotbal trochu zaplakal a ukázal i své stinné stránky. Újezd můžeme pochválit za skvělou produktivitu, kdy z minima vytěžil maximum. Pochvalu si určitě zaslouží i pěkná akce před druhým gólem. Na druhou stranu prostě nechápu, jak tento tým může být na prvním místě dané soutěže. Přiznám, že jeho ostatní zápasy jsem neviděl. Ale ten s Tempem mě o nějaké výjimečné kvalitě týmu nepřesvědčil.
