Kde alibi nestačí, nastupují kecy v kleci! A Vrba ven?

Zuřivý Sparťan | Sparta hrubě nezvládla nejen odvetu v Bělehradě, ale prakticky celý únor. Bilance prvního „jarního“ měsíce je ubohá a vůbec neodpovídá tomu, co před startem sezóny na Letné vyhlašovali. Kde naděje umírá poslední, tam sparťané ještě dokáží vydolovat výmluvy pro své výkony (a svou práci). V divokém úprku rychle po sobě jdoucích zápasech, se teď bude na Letné šturmovat, aby si příští sezónu zahráli (jakékoliv) evropské poháry. Na víc na Letné nemají. A i to bude těžké.

A začnu hned zhurta. Vrba ven! Ano, sparťanský trenér se celkem rychle zařadil do houfu těch před ním, kteří se v hodnocení zápasu, sezóny, prostě čehokoliv, vesmírně míjeli s realitou. To, co pod jejich vedením produkovala letenská squadra, bylo na hony vzdálené tomu, co slibovali při podpisu smlouvy a hodnocení jejich práce, tedy hra, výsledky, dávalo fanouškům pocit, že se koukali na úplně něco jiného. A bohužel, na Letné jsou už tak daleko, že tomuto sebeklamu propadli i hráči. Z jejich komentářů po Bělehradě se dá soudit, že chybělo jen kousek toho pověstného štěstíčka a postup byl náš.

Tak to teda tůdle. V obou zápasech s Partizanem tahali hoši v rudém za pověstný kratší konec. Nebyli lepší a v odvetě dokonce, minimálně první poločas, hraničil jejich výkon s trapností. Porážkou Sparta jen potvrdila to, na co je už delší dobu veřejně poukazováno: tým není v módu, kdy může konkurovat třeba jen průměrným evropským týmům a v domácí lize má v utkáních se silnými celky (tedy se Slávií a Plzní) trvale problémy se prosadit. Navzdory všem proklamacím a ujišťování ze strany klubu i trenéra, že vše je na nejlepší cestě ke světlým zítřkům.

Ty problémy, které tým z Letné sužovaly v minulých sezónách (ještě bez trenéra Vrby na lavičce), a přispěly k trenérským pádům, sužují Spartu i nadále. Tedy rozháranost herního projevu, časté výpadky formy klíčových hráčů, mnohočetná marodka, adekvátně silná a konkurence schopná lavička (to souvisí s úzkým kádrem, s kterým na Letné pracují), váhavá aktivita na přestupovém trhu a posily s železnou pravidelností většinou k ničemu. K tomu připočtěme neschopnost reálně zanalyzovat příčiny neúspěchů, pověstné „lhaní si vlastní kapsy“ a nízké, či skoro žádné herní sebevědomí hráčů a máme tu smrtící koktejl další neúspěšné sezóny.

Ano hoši z Letné, bude neúspěšná. A to už ví už teď, na konci února. Porovnáme-li předsezónní cíle a k tomu si přiřadíme realitu, moc daleko se na Letné pod vedením bývalé legendy TR10 a Pavla Vrby nedostali. A současný trenér rozhodně není úspěšnější než byli jeho předchůdci. Má jen možná lepší smlouvu a lepší krytí. Jinak by se musel poroučet už po konci podzimní sezóny, kdy Sparta hanebně projela šanci být i na jaře v EL.

Místo toho se však oslavně „metaly kozelce“ a křičelo se hurááá, jaro v pohárech. V soutěži útěchy, o které před sezónou nepadla ani řeč. A i z té vymázli letenští krokem vpravdě svinským. Ani takhle jasný účet za únor (pro úplnost 5 bodů z pěti zápasů, skóre 5:5, třetí místo v lize, postup v MOL cup, raus z Evropy) nezavdává na Letné důvod k nějaké sebereflexi. Prostě se porazí Zlín (článek psán před utkáním) a všechny problémy zmizí jako sníh v jarním slunci. Tak jednoduché to v případě Sparty je. Ach jo, chce se křičet, kde je ta železná Sparta? Kde je dominance, kde moderní herní projev, co LM, co titul? To vše bude v letenských komnatách zapomenuto, pokud se se Zlínem urvou tři bodíky. A snad se ani nebude řešit jak.

To, jak se prezentuje tým, jaký má herní projev, jak je připraven na soupeře (sezónu atd.) je práce a vizitka trenéra. No jistě, netřeba si namlouvat, že po place běhají hráči, a že tedy za své průšvihy si mohou jen a jen oni sami. Vždy mají vedení, tedy trenéra. Ten nepřijde jen v sobotu před utkáním do kabiny, určí sestavu a pak už pouze čučí a buď se řechtá do kamery, nebo nabručeně hypnotizuje zem pod nohama. Ne, tým se s ním připravuje celý týden. Ne s ním, pod ním! A jestliže je výsledkem tohoto snažení to, co Sparta předvádí v lize i na evropském poli, tak je něco křivě. Prostě něco neklape. Před nedávnými časy se trenéři za takovou práci z letenské lavičky poroučeli na to tata.

Kolem Vrby se utvořila gloriola trenérského poloboha. Ano skvělé úspěchy měl v Plzni. Zahrál si tam LM, slavil několik titulů. Do jaké míry byly ony tituly kryty „mravenčí“ prací berbrovské kliky, ponechám bez komentáře. Prdlajz o tom totiž vím. Ale jeho další štace už tak úspěšné nebyly. Dá se říci, že vlastně vůbec. Přesto se o Vrbovi stále mluví jako o jednom z nejlepších trenérů českého fotbalu. Budiž, nejsem proti tomu. Ovšem pokaždé, když vystoupil z komfortní zóny plzeňského prostředí, padala jeho sláva dolů. I přesto o něj Sparta stála.

I přesto, že se chtěla vydat cestou progresivity, mladé svěžesti a náročného fotbalu, konkurence schopného na mezinárodním poli. Předpokládané výsledky se zatím nedostavují. Co však výsledky, ani hra nesplňuje nic z toho, co si od Vrby slibovali fanoušci a vedení Sparty. A někteří agenti se možná začínají obávat o budoucnost svých nadějí, pokud budou i nadále zůstávat na Letné pod trenérem Vrbou.

Z toho všeho mi vychází „Vrba ven“! Vše nasvědčuje tomu, že bývalý plzeňský i reprezentační trenér není schopen posunout Spartu dále. Stále se mu sice dostává podpory od některých kolegů z branže, fotbalových internacionálů a bývalých svěřenců. To je stejné jako u podpory pro Dočkala. Oba mají přece týmu „co dát“. Jen aby to „to“ někam vedlo. Možná už konečně na Letné nazrál čas pro mladého týpka s vizí do budoucnosti. Protože třetího (a případně druhého) fleka v lize a „jaro“ v některých pohárech, by zřejmě udělal taky. Ale byla by u něj naděje, že Sparta bude zase nadějná. To u Vrby postrádám. A proto volám: Vrba ven!

Mějte se fanfárově a držte se. Jo a ještě něco: válka je vůl!