
Jiráček hledí fotbalovému konci do očí
Nejčtenější

Slavia má za sebou dvě jarní ligové ochutnávky. Nyní je před ní jedna z těžších zkoušek v cestě za titulem

Sudí v hledáčku: Další kolo, další hrubá chyba rozhodčích. Tentokrát ostře zařízli Liberec. Jak moc velký význam má potom VAR?

Baník Ostrava odolal náporu Hanáků a zvítězil, přestože byl bez několika opor
K jedné zajímavé a nečekané změně došlo ve fotbalovém Zlíně. Kapitán týmu Petr Jiráček se dostal do konfliktu s trenérem Bohumilem Páníkem a další spolupráce těchto dvou pánů se jeví jako nepředstavitelná. Zlín byl pro Jiráčka čtvrtým působištěm v rámci české nejvyšší soutěže a vzhledem k jeho věku přichází otázka, zda dostane příležitost k nějakému ligovému pokračování? Dění kolem jeho osoby v posledních letech totiž přináší jistou skepsi.
Někdejší reprezentační záložník se dostal do nejvyšší české soutěže až ve dvaadvaceti letech a všichni o něm tehdy mluvili jako o “tuctovém” hráči. Nakonec se však v Plzni stal jedním z hlavních strůjců úspěšného putování mezi českou fotbalovou elitu. Někteří hráči Plzně tehdy zažívali satisfakci po neúspěchu v pražské Spartě, kde se stali nepotřebnými a Petra Jiráčka zde brali jako blesk z čistého nebe. On sám se nacházel v podstatě ve snu. Necelé tři roky poté, co pro něj znamenal vrchol druholigový Sokolov, slavil mistrovský titul a chystal se na vystoupení v Lize mistrů. To všechno vedlo i k jeho nominaci do reprezentace a zájmu ze zahraničí.
Přetahovanou o něj nakonec vyhrál německý Wolfsburg, kde se potkal s dalšími českými spoluhráči Janem Polákem a Václavem Pilařem. Zde však konalo nepříjemné probuzení z fotbalového snu. Velmi se na něm podílel svérázný německý trenér Felix Magath. Petr Jiráček pod jeho vedením zažil slušný vstup do Bundesligy, ale postupně ztrácel místo v sestavě a v létě 2012 souhlasil trenér s jeho přesunem do německého Hamburku. Tam podepsal smlouvu na čtyři roky, ale jeho sebevědomí i tak utrpělo nepříjemnou ránu. Ta se podepsala na jeho dalším fotbalovém putování.
V tomto tradičním německém týmu strávil Petr Jiráček tři roky, ale jeho fotbalová image se v mnohém podobala klesající sportovní úrovni Hamburku. Ten společně s Petrem Jiráčkem zažíval postupné klesání bundesligovou tabulkou a samotný záložník měl stále menší zápasové vytížení. Když v roce 2015 odcházel, většina lidí v Hamburku si velice oddechla. Jeho další krok však způsobil doslova šok. Některé fanoušky možná přepadly myšlenky na jeho návrat do Plzně, ale on přetáhl přes hlavu dres Sparty.
Na veřejnost se například dostaly zvěsti o tom, že je jeho návratu do Plzně zabránily osobní animozity s někdejšími spoluhráči. Vše symbolizovala scéna před vzájemným zápasem, kde si odmítl podat ruku s plzeńským obráncem Davidem Limberským. Angažmá ve Spartě však také nevedlo k Jiráčkově restartu. V následujícím ročníku se vydal na hostování do Jablonce. Dres Sparty už poté nikdy neoblékl a jeho angažmá vyhodnotili fanoušci Letenských jako jeden z řady přestupových omylů v posledních letech. Petr Jiráček si najednou musel sám začít uvědomovat. Na postavu skromného plzeňského mladíka si již nikdo nevzpomněl.
Od léta 2017 působil ve Zlíně a lidé ho viděli jako hráče, jehož jistým způsobem dohnala jeho minulost. Během úspěšného angažmá v Plzni se o něm mluvilo jako o možném tahounovi reprezentace, jež udělá českému fotbalu jméno v zahraničí. To se však příliš nepovedlo a přichází otázka, zda nyní ve Zlíně Jiráček nepohrdl poslední možností na zlepšení svého jména. Na pětatřicetiletého záložníka s problémovými okamžiky v minulosti kluby prostě nebudou stát frontu. Konec kariéry jednoho z otců plzeňského úspěchu v nedávné minulosti klepe na dveře.
Když uděláme součet všech Jiráčkových angažmá, tak s výjimkou prvního ligového v Plzni opustil stadion svého zaměstnavatele tiše a zadními dveřmi. Možná měl on a jeho okolí na začátku příliš růžové oči a některé věci špatně vyhodnotil. Nyní je však na nápravy patrně pozdě.