Jeden neopakovatelný příběh
To, co se všeobecně očekávalo se stalo realitou. Někdejší obrovský fotbalový talent a bývalý reprezentant Milan Baroš oznámil konec své bohaté kariéry. Byla plná překvapivých a nečekaných zvratů a především v tom se dá najít její výjimečnost a jedinečnost.
Rodák z Valašska se již v dorosteneckém věku posunul do Ostravy proslulé výbornou prací s mládeží. Baník Ostrava dal již před jeho příchodem Milana Baroše fotbalovému světu několik zajímavých osobností a do A- týmu jim pomáhaly baníkovské legendy jako Werner Lička či Rostislav Vojáček. Byl to právě Werner Lička, kdo Barošovi jako první otevřel dveře do A-týmu, přičemž se tak stalo ještě před dosažením jeho plnoletosti.
Fanoušci ho velmi rychle začali brát na zřetel. Líbila se jim jeho zarputilost (Valachům vlastní) a později několikrát odmítl nabídku nenáviděné Sparty, čímž u nich získal na ceně. V roce 2002 získal s českou “jedenadvacítkou” titul mistrů Evropy, ale již v té době nakukoval do reprezentačního A- týmu. O jeho služby projevil brzy zájem slavný FC Liverpool, kde se potkal i Vladimírem Šmicerem a Patrikem Bergerem. Zde podstupoval patrně nejtěžší fotbalové zkoušky a začínal se blížit k fotbalovému vrcholu. Výjimečnými se pro něj staly roky 2004, kdy se stal nejlepším střelcem fotbalového šampionátu v Portugalsku a o rok později společně s Vladimírem Šmicerem slavil jako první Čech trofej pro vítěze Ligy mistrů.
V roce 2005 město Beatles opustil a zamířil do dalšího tradičního anglického klubu Aston Villa, kde mu však tolik pšenka nekvetla. Následovaly dvě krátké nepovedené epizody v Lyonu a Porsmouthu, ale v roce 2008 prožil svou vlastní fotbalovou renesanci. Pět let strávil v tureckém Galatasaray Istanbul. Angažmá však skončilo sporem s trenérem Fatihem Terimem, jenž dával přednost hvězdnému Didieru Drogbovi. Jeho kroky mohly směřovat do Ruska či arabského světa, ale proběhl jeden nečekaný návrat.
V únoru 2013 po dvanácti letech oblékl znovu dres Baníku Ostrava. Ten se v té době již trvale nacházel v sestupovém pásmu a pomohl mu zachránit ligu. V následující sezoně proběhla krátká kapitola v tureckém Antalyasporu. Poté přicházely spekulace o možnostech dalšího pokračování. V Turecku si totiž přivodil zranění postranního vazu a také poznával, že léta běží. Ukázala se však jedna z jeho jistot. Na podzim 2014 opět přetáhl přes hlavu dres Baníku Ostrava. Ten se nacházel ve špatné ekonomické i sportovní situaci a zde se ukázala opět jeho velká slabost pro tento klub. Působil v něm zdarma a přispěl také peníze na rozvoj baníkovské mládeže. Problémy Baníku v té době vrcholily fanoušci vedli válku s klubovým vedením a ani Milan Baroš se nedohodl na dalším působení (o rok později zažila Ostrava malou fotbalovou katastrofu a Baník opustil na jeden rok nejvyšší soutěž).
Poprvé si tak našel v Čechách jiné působiště. Jeden rok strávil v Mladé Boleslavi a jeden v Liberci. Jednalo se však o jistou “z nouze ctnost” a působil jako určitá atrakce. V roce 2017 se kruh definitivně uzavřel. Milan Baroš zažil třetí baníkovský návrat a ukazoval, kde je mu nejlépe. Zůstal tam až do konce svých fotbalových dní a za celým příběhem se napíše tečka.
Zvláštní kapitolou je jeho reprezentační kariéra. V A- týmu debutoval ještě jako náctiletý a uvedl se gólem v přátelském utkání s Belgií. Fanoušci brzy vyvolávali jeho jméno, ale zažil i zde různé turbulence. Částečným psancem se stal po nevydařené baráži s Belgií, kdy stejně jako kapitán Pavel Nedvěd neudržel nervy a byl na konec zápasu vyloučen. Léčivé účinky měl naopak příchod Karla Brücknera a Baroš byl jedním ze symbolů jeho totálního fotbalu na EURO 2004, kde se stal nejlepším střelcem. Problémy přicházely poté, co se měl stát vůdčí osobností pro mladší kolegy. Zde se projevovalo, že Milan Baroš není přirozený vůdce. Roli zde hrály i jeho nepovedené klubové štace, jež mu na sebevědomí nepřidaly. Jak utíkal čas, stal se Milan Baroš až nežádoucí osobou a společnost mluvila o tom, že ho v nominaci udržuje pouze jeho jméno. V reprezentaci skončil po EURO 2012, kde se mužstvo pod vedením trenéra Bílka dostalo až do čtvrtfinále a sehrálo vyrovnaný zápas s Portugalskem v čele s hvězdným Cristianem Ronaldem. V té době se však v českém fotbale rozjížděl fenomén Viktorie Plzeň a z Milana Baroše se stala “persona non grata”. Ochrannou ruku nad ním drželi skutečně jen fanoušci Baníku.
Milana Baroše můžeme brát jako člověka, jež skutečně zraje jako víno. Fotbalový svět, do něhož vletěl jako kometa ho rychle pohltil a on si užíval sladký život fotbalisty a svobodného mládence. Jeho mládežnických přešlapů si logicky všiml i bulvár a stal se jeho vděčným objektem. Za to si samozřejmě do značné míry mohl sám a skandály v zahraničí (např. řízení pod vlivem alkoholu) nezdravě ničily jeho mediální obraz v České republice.
Až nyní na sklonku kariéry a dlouho po třicátých narozeninách se jeho obraz zlepšil. Sám učinil milovanému Baníku několik finančních injekcí v době, kdy ostravský klub hleděl fotbalové smrti do tváře. Ostrava by tím přišla o jeden ze svých fenoménů, po němž by zůstalo jen prázdné místo. Fanoušci nejsou slepí a viděli, že jejich milovaný klub se řítí do záhuby, ale Milan Baroš pro ně znamenal určitou záruku možnosti přilákání nového investora pro klubový restart. Svým vystupováním a svými prostředky Baníku bohatě vrátil, to co mu jako mladému talentovi dal. Kdyby nebylo Milana Baroše, nemůžeme zaručit, že by dnes existoval Baník Ostrava. Jeho faktický zánik by českému fotbalu udeřil těžkou ránu.
Některými svými výroky si Milan Baroš proti sobě poštval některé osoby z českého fotbalového světa. Těžko zde soudit, na čí straně byla pravda, ale nikdo z jeho nepřátel nemůže říct, že vyhrál Ligu mistrů či se zapsal do historie slavného FC Liverpool (Vladimíra Šmicera skutečně nepovažuji za Barošova nepřítele). Zde nezáleží na tom, kterému týmu člověk fandí. Slušný fotbalový fanoušek musí rodákovi z Valašského Meziříčí poděkovat.
<h4>Související články:
