Jan Morávek: Augsburg? To je druhá Bohemka
V jedné z pěti nejlepších lig světa, ve slovutné Bundeslize, kroutí už dvanáctou sezonu v řadě záložník Jan Morávek (31). V zemi fotbalu zaslíbené oblékl nejprve dres slavného Schalke, poté Kaiserslauternu a nyní hraje již deset let v dresu Augsburgu. Právě v bavorském klubu si našel svojí druhou Bohemku. A za cíl si dal, že se v jeho dresu dostane nad hranici 200 bundesligových startů.
K Bohemce máš specifický vztah a věřím tomu, že v případě návratu na české trávníky přetáhneš přes hlavu právě zelenobílý dres. Nebo se mýlím?
Určitě to tak je. Už tehdy, když jsem odcházel v roce 2009, jestli se nemýlím, tak jsem při rozlučce na pódiu fanouškům sliboval, že pokud se vrátím, a já jsem člověk, který se snaží svá slova dodržet, tak pro mě připadá v úvahu jenom návrat do Bohemky. V tom se nic nezměnilo.
Co by se muselo stát, abys doma preferoval jiný klub, třeba pražská „S“? Lákala by tě například vidina účasti v Lize mistrů v dresu Slavie?
Upřímně si nedokáži představit, že při mém osobním vyhodnocování nějaké teoretické nabídky bych došel k názoru, že krok do Sparty nebo do Slavie udělám. Přiznám se, že co to půjde, tak bych chtěl zůstat v Bundeslize. V Augsburgu se cítíme moc dobře s celou rodinou. Uvidíme. Mám ještě na rok smlouvu. Pak se to bude nějakým způsobem řešit. Teď je pro mě jasně dané, že příští rok budu chtít být samozřejmě co nejvíce zdravý a hrát co nejvíce zápasů a pomoci Augsburgu k nějakému zajímavému a vysokému umístění.
Třeba zopakovat 5. místo a účast v základní skupině Evropské ligy?
Je to tak. Bylo to pod trenérem Weinzierlem, který se k nám teď vrátil. Bylo by hezké něco takového zopakovat. Aktuální kádr má určitě velký potenciál. V posledních dvou zápasech, co se k nám trenér Weinzierl vrátil, jsme zápasy odehráli relativně kvalitně. Myslím, že spojení, jak to tak ty poslední týdny, co tady je, vnímám, tak by to mohlo pasovat a trenér z kádru vymáčkne maximum. Určitě nás čeká zajímavá příští sezóna.
Když už jsi nakousl Augsburgu, tvoje současné angažmá, v rámci Německa se dá říci, že jde o takový menší rodinný klub. To je samozřejmě trošku úsměvné z pohledu českého fanouška, když se vezme v potaz, že se od postupu do nejvyšší soutěže v roce 2012 průměrná domácí návštěva nedostala pod hranici 28 000. Jak bys fanouškům popsal svůj klub?
Tak já vždy Augsburg přirovnávám k Bohemce. Je to menší rodinný klub, na německé poměry není nikterak velký. 30 tisíc, což je maximální kapacita, je spíš v rámci Německa méně. I finanční možnosti klubu jsou spíš menší. Příští rok čeká Augsburg jedenáctá bundesligová sezóna v řadě, což je pro tak malý klub něco neskutečného, když člověk vidí, jaké kluby za těch deset let sestoupily – Hamburk, Schalke, Stuttgart a další.
My se těch deset let držíme, což je super. Je jasné, že mediální tlak není tak velký jako v předtím zmiňovaných klubech. I v klubech jako Leverkusen či Wolfsburg jsou nároky daleko vyšší. Já osobně jsem si v Augsburgu našel německou Bohemku. I to je ten důvod, proč se tady cítím tak dobře. Na druhou stranu jsem samozřejmě rád, že jsem za rok a půl v Schalke viděl, jak to funguje ve velkoklubu evropského formátu. V té době jím Schalke bylo.
Teď se doba za těch deset let změnila, ale v těch časech to byl opravdový velkoklub. Jsem moc rád, že jsem poznal, jak to funguje. Ale také se mi ukázalo, že se typově více hodím do klubu typu Augsburg či Bohemka. Jak říkám, jsem za rozhodnutí jít tenkrát do Augsburgu velmi rád a užíváme si to tady. V Bavorsku je krásně a uvidíme, jak dlouho ještě bude možnost zůstat.
Pojďme se podívat trošku do budoucnosti. Představ si, že bys pověsil kopačky na hřebík. Už nyní se dá říci, že jsi v dresu Augsburgu zanechal nesmazatelnou stopu. Máš nějaké informace, že bys po skončení aktivní kariéry mohl dostal možnost pokračovat v dění okolo fotbalu právě v bavorském klubu – trénováním mládeže a podobně? A jestli ano, lákalo by tě vůbec něco takového?
Určitě bych to bral jako ocenění toho, že jsem zde zanechal pozitivní stopu – ať už jako hráč, nebo jako člověk. Vážil bych si toho. Samozřejmě bych doma sednul s rodinou a nějakým způsobem bychom si vyhodnotili, jestli máme ještě zájem zůstat v Bavorsku. Mně osobně by se to asi zamlouvalo. Ve finále by bylo důležité, co by to vlastně bylo za nabídku, protože v budoucnosti se jako trenér úplně nevidím.
Ale myslím, že mám celkem oko na to, jestli je fotbalista talentovaný a má potenciál. Třeba v oblasti skautingu by si pro mě místo našli. Já ale doufám že je to ještě daleko. Poslední týdny mi ukázaly, že pokud jsem zdravý, tak jsem ještě schopný týmu pomoci, i když sezóna pro mne byla strašně těžká. Hlavně psychicky, protože člověka už napadaly černé myšlenky, co se kariéry týče. Jestli v sobě najít po těch zraněních sílu a chuť pokračovat.
Ale dostal jsem se z toho a teď mi poslední zápasy ukázaly, že mám týmu co dát a jsem schopný mu pomoci. Změna trenéra mi dodala spoustu pozitivní energie do žil. Doufám, že mám před sebou ještě pěkné sezóny.
Už jsme zmiňovali tvé minulé angažmá v Schalke. Ty jsi měl možnost zahrát si tam s několika opravdu výjimečnými fotbalisty. Za všechny například K.-J. Huntelaar, Julian Draxler, Jefferson Farfán a jiní. Nade všemi ale ční jméno Raúl. Byl to právě onen hvězdný Španěl, který v tobě zanechal po sportovní i lidské stránce nejlepší dojem?
Přečetl jste polovinu rozhovoru s Janem Morávkem. Chcete si ho dočíst celý? Klikněte na ČÍST VÍCE, rozhovor najdete na straně 24.