Jan Holzknecht: „Fanoušci úspěchu se najdou všude“
Viktoria Plzeň se v poslední dekádě stala pravděpodobně největším fotbalovým fenoménem v naší republice. Jednalo se o klub, jež se vymanil z šedi ligového průměru a ve Štruncových sadech se hrála Liga mistrů a z plzeňského týmu vycházela kostra fotbalové reprezentace. Ve městě, kde byl dlouhé roky sportem číslo jedna hokej, vypukla fotbalová horečka a Viktorii Plzeň doprovázely i na venkovní zápasy stovky a tisíce fanoušků. Příznivci jiných klubů o nich často mluví jako o fanoušcích úspěchu. Je tomu skutečně tak? Nejedná se pouze o předsudek, jež vznikl díky náhlému návalu plzeňských fotbalových úspěchů? Více nám k tomu řekne plzeňský příznivec Jan Holzknecht, který nás nechá nakouknout do fotbalového světa západočeské metropole.
Jak se z vás stal fanoušek Viktorie Plzeň?
“Tak to je jednoduchý. V roce 1984 jsem se přestěhoval do Plzně ze Stříbra. Nejprve jsem začal chodit na hokej, do roka jsem z místa na sezení přešel do kotle a stal se fandou Škodovky. S klukama jsem pak začal sem tam chodit na fotbal na Štruncáky a v roce 1986 mě Viktorka prostě chytla za srdce.
Vzpomenete si na svůj první zápas?
“V roce 1985 proti Olomouci. Ne pardon. Můj první zápas byl proti Zlínu (tehdy Gottwaldovu). Olomouc byla až v dalším roce.”
Jaká byla tehdy návštěvnost?
“Díky 2. lize byla nízká. Zhruba 2000 lidí.”
Jak moc soupeří v Plzni fotbal a hokej o fanoušky?
“Mezi fanoušky vůbec. Naopak se jede ve stylu “jedno město, jedno srdce”. Spíše se soupeří v termínech zápasů. Poté je složité se rozhodnout, kam jet na výjezd.”
Myslíte si, že v Plzni je dnes fotbal sport číslo jedna?
“Nejspíš ano, ale vůbec si nedovolím říct poměr, protože i hokej má v Plzni vysokou sledovanost.”
Co říkáte na názor, že v Plzni se nachází především fanoušci úspěchu?
“Tak toto je asi u všech týmů, které jsou na špici. Ano, jsou i zde fanoušci úspěchu, kteří už nyní když je Viktoria na třetím místě, nechodí a jen prudí. V momentě zisku titulu z nich opět budou “hrdí Viktoriáni”. V kotli jsme si z toho jednou dělali srandu choreem a už se to chytlo. Škoda, že to lidi nepochopili, ale to je prostě náš plzeňský humor. Každopádně je fanoušků úspěchu v Plzni minimum oproti věrným.
Jaký vliv měl na fanouškovskou obec nový stadion?
“Docela velký. Všechny kryté tribuny přivedly nové fanoušky, kteří při špatném počasí nechtěli moknout.”
Kdo je pro Plzeň největší rival?
“Historicky to byla Sparta, v dnešní době je větší averze proti Slavii a to hlavně díky jejich fanouškům. Následují České Budějovice.”
Kde se vzala rivalita s Českými Budějovicemi?
“To kvůli jejich fans. Útoky na ty naše byly dost vyhrocený.”
V čem je plzeňské fotbalové prostředí specifické?
“Hlavně semknutostí fanoušků, kteří berou klub jako srdcovou záležitost. Je zde úzká komunikace s klubem. A také otevření při nespokojenosti. Je jedno o koho jde. Když je něco špatně řekneme to nahlas.”
Jaký nejlepší moment jste s Viktorií zažil?
“21.5. 2011. Zápas s Baníkem Ostrava. Oslava prvního mistrovského titulu byla fantastická.”
Tehdy vám to i baníkovci zjevně přáli že?
“Tak traduje se to, ale zadarmo to určitě nebylo. V té době to mezi fanoušky chodilo trochu jinak.”
A jaký byl ten nejhorší okamžik?
“Historicky sestup v roce 1987 a pocitově poslední zápas v předkole Ligy mistrů s Alkmaarem. To vyřazení hodně zabolelo.”
Jaký je váš největší fanouškovský sen?
“Zápas Viktorky se Celticem Glasgow. 3 roky jsem byl pracovně v Edinburghu a fandil Celticu. Stále je to můj druhý nejoblíbenější tým. Jejich fanoušci jsou úžasní. Hra a nálada mezi hráči a fanoušky je podobná té naší.”
Jak byste charakterizoval typického českého fanouška?
“Srdcař, pivař, tvrdý na výsledky a milující krásnou hru.”
Související články: