Reklama
Loading...
Reklama

Dva zápasy, skóre 1:3 a do toho nevyužitá víc než hodinová hra proti deseti v Pardubicích. Pokud k tomu připočítáme pouhé čtyři střely na branku, nulovou mezihru, vychází z toho prozatím největší propadák startu nové sezóny. Může se tak klidně stát, že za pár týdnů bude stát na lavičce Jablonce nový trenér. Do karet Jablonce nehraje totiž ani los.

Před začátkem letošního ročníku, na tradiční předsezónní besedě s fanoušky, Miroslav Pelta trochu žertem prohlásil, že díky losu může dojít k odvolání trenéra již po pěti kolech. Jablonec totiž přestavuje hrací plochu. Díky tomu tak dostal od vedení ligy svolení, že může první tři zápasy odehrát na venkovních hřištích. Byl to sice nutný krok, ale v situaci, kdy potřebujete sehrát skoro celý nový tým, ne úplně šťastný. Severočechům k uzavření venkovních utkání zbývá odehrát zápas v Teplicích, které však zastihl nový ročník ve velké pohodě. Pak však trable s losem Zelenobílým nekončí. Hned první domácí zápas odehrají se Spartou, poté přes celou republiku do Karviné a šesti-kolo hrůzy zakončí doma se Slávií.

Pokud se Jablonec bude předvádět hrou jako z posledních dvou kol, může po tom šestém, svítit v kolonce bodů Jablonce stále ta samá jednička, jaká se tam nachází nyní. Je samozřejmostí, že je scestné věštit prognózy po dvou ligových kolech, avšak předváděná hra Severočechů nenaznačuje ani záblesk bůhvíjaké naděje na zlepšení. Jako by atmosféra, která provázela hráče Jablonce na konci minulého ročníku, se přenesla i na začátek toho letošního. Žádná bojovnost, nadšení, prostě nic.

Problém jménem Považanec

Jablonec do nového ročníku vkročil s novým kapitánem. Dlouholetého lídra Tomáše Hübschmana vystřídal Jakub Považanec. Ačkoliv už slovenský matador kroutí v Jablonci již osmou sezónu, jeho výběr však nespadá do kategorie těch šťastnějších. V posledních pár letech se totiž rodák z Banské Bystrice potýká s naprosto nevyrovnanými výkony. Střídá totiž zápasy, kde by mu jeho přesné pasy za obranu záviděl i Tomáš Rosický se zápasy, kdy je celému týmu spíše na škodu, než k užitku. Není tak divu, že na hřišti se více musí starat o sebe než o své vlastní spoluhráče na hřišti. Těch zápasů z té druhé kategorie je však v jeho případě podstatně více. Jako mnohem logičtější varianta na post kapitána zde vychází brankář Jan Hanuš, který se během let postupně stal neotřesitelnou jedničkou a bez jeho výkonů už by možná Jablonci nepatřila prvoligová příslušnost.

Samostatnou kapitolou hrůzostrašného začátku Jablonce je Radoslav Látal. Na jeho obranu je však férové přiznat, že začíná se skoro novým týmem, který se ještě neměl za tu krátkou dobu šanci sblížit se jak na osobnostní rovině a už vůbec ne na hřišti. Nicméně už nelze omlouvat fakt, že Jablonec za sto osmdesát minut čistého herního času nepředvedl zhola nic. Kdyby v prvním utkání proti Boleslavi prohrávali jeho svěřenci po šedesáti minutách 5:0, nikdo by se nemohl divit. Chvílemi to i vypadalo, jako by Jablonec hrál bez celé záložní řady. Dvojice Považanec – Kratochvíl jakoby neexistovala.

Výběr sestavy pokaždé špatně

Kdo by však čekal, že si zmíněná dvojice odsedí další zápas za laxnost na lavičce, ten by se šeredně spletl. Nejenže začali proti Pardubicím od začátku oba, Miloš Kratochvíl si nějakým záhadným způsobem vysloužil místo v útočném duu s Václavem Drchalem. Výsledek? Dvě střely na bránu proti deseti protihráčům včetně brankáře. Neměl by možná někdo panu Látalovi připomenout, že má na lavičce nezdolného dříče Hübschmana a kreativního Davida Housku? Třeba si jich jen nevšiml.

Zatím to bohužel vypadá, že Radoslav Látal vaří z vody. Zmatečně prohazuje posty a nějaká základní osa mužstva lze jen velmi těžko vyčíst. Moc času mu však k objevení té správné základní jedenáctky nezbývá. Damoklův meč se začíná velmi přibližovat

Reklama