Reklama
Loading...
Reklama

Pokud bychom měli vybrat nejskloňovanější jméno, co se týče nového reprezentačního trenéra, je jím bezpochyby Martin Svědík. Pojďme se podívat, proč by se měl a nebo naopak neměl rodák z Pardubic stát trenérem reprezentace.

Tahoun Pardubic, otloukánek v Baníku, zahraničí a reprezentace

Jméno Martina Svědíka rezonuje českým fotbalem již řádku let. Dříve i hráč, mimo jiné, Baníku Ostrava nebo Sigmy Olomouc, musel svou hráčskou kariéru ukončit kvůli zranění kolen, které je i v dnešní době vidět na jeho charakteristickém stylu chůze. Svou trenérskou kariéru zahájil v roce 2008 v týmu FK Pardubice, které tehdy hrály Divizi C. Nutno podotknout, že během pěti sezón vytáhl Svědík tým až do druhé ligy a etabloval se jako velký trenérský talent. Není proto divu, že už v sezóně 2012/2013 se stal trenérem Baníku Ostrava. Celkem vtipným detailem je, že kvůli chybějící licenci byl v sezóně 2014/2015 veden pouze jako asistent trenéra, fakticky však měl hlavní slovo. Méně vtipný je fakt je, že i když tehdy dost se trápící Baník dokázal vytáhnout až na 5. místo tabulky, byl vedením přesto odvolán. S odůvodněním „Špatného herního projevu“.

Jeho cesty pak vedly na krátkou dobu do Dinama Minsk, kde dělal asistenta Dušanu Uhrinovi. Již po několika měsících však byli oba odvoláni. Od léta 2015 se pak stal trenérem české reprezentace U20 a asistentem trenéra pro U21. Zkušenosti s reprezentací tedy nějaké má. Roky 2016 – 2018 pak strávil coby trenér Mladé Boleslavi. Jeho post v roce 2017 přebral Dušan Uhrin, avšak i přesto pan Svědík v realizačním týmu zůstal. V lednu 2018 pak přestoupil do A-mužstva FC Vysočina Jihlava. Ještě téhož roku však přišla nabídka z 1. FC Slovácko, které za něj zaplatilo 2 miliony a Martin Svědík započal své prozatím nejúspěšnější angažmá.

Martin Svědík + 1. FC Slovácko = velké věci s malým klubem

Je dost možné, že Slovácko bude v budoucnu psát svou historii jako „Éra před Svědíkem“ a „Éra po Svědíkovi“. Pravdou totiž je, že tým z Uherského Hradiště hrával v lize spíše druhé housle a okupoval střední pozice v tabulce. Po příchodu Martina Svědíka však přišly velké změny. Slovácko jako takové se hodně zvedlo a do té doby malý klub, kde se spousta věcí dělala tak trochu „na koleni“ a v malém okruhu realizačního týmu, se začal rozrůstat. Přišli noví trenéři, maséři a další lidé. Nejdůležitějším však byl právě Martin Svědík, který z provinčního týmu dokázal vytvořit klub, který dokáže potrápit i ty nejlepší.

Byl to, tuším, Vlastimil Daníček, který v jednom rozhovoru uvedl příchod Martina Svědíka, jako jeden z nejdůležitějších milníků své kariéry. Byl to právě on, kdo dokázal tým motivovat a vytáhnout jeho výkonnost nahoru. Jedenácté místo v sezóně 2018/2019 a deváté místo v roce 2019/2020 bylo jen předzvěstí lepších časů. Důležité bylo to, že hráči pod vedením Svědíka začali úplně jinak přemýšlet. Dokázal jim vštípit, že mohou porazit kohokoliv. Že ven se nejede přinejlepším remizovat, ale jede se pro body. A tohle vše společně vedlo k tomu, že v posledních třech sezónách skončilo Slovácko dvakrát na čtvrtém a jednou na pátém místě. Ani to však nebyly ty největší úspěchy.

Vítěz poháru a fotbalová Evropa = pohádkové ročníky

Největší úspěch čekal na Slovácko pod vedením Martina Svědíka v sezóně 2021/2022. Vedle obhájeného 4. místa a nepsaného Vládce Moravy získalo Slovácko svou první velkou cenu. Stalo se vítězem MOL Cupu, kdy ve finále narazilo na pražskou Spartu. První termín zápasu bohužel kvůli počasí nevyšel a musel být odložen. V náhradním termínu však Slovácko doma Spartu porazilo 3:1 a majoritní podíl na tom měly dva góly Petra „Ramba“ Reinberka. Fanoušci i celý tým byli u vtržení a o to více rezonovalo éterem to, že v příštím roce bude Slovácko hrát Evropskou ligu, respektive druhý ročník Evropské konferenční ligy.

Los pro Evropskou ligu v sezóně 2022/2023 nebyl totiž pro Slovácko zrovna šťastný a ihned narazilo na turecký velkoklub Fenerbahce Istanbul. Výhra a postup dále se tak jevili jako mission impossible. Nakonec opravdu Slovácko dále nepostoupilo, ale určitě ani neudělalo ostudu. Spadlo tedy do Evropské konferenční ligy, kde mělo narazit na AIK Stockholm. A tady se psala úplně jiná písnička. Domácí výhra 3:0 a venkovní potvrzení 0:1 poslalo Slovácko do skupinových bojů. Ve skupině to po losu nevypadalo dobře – francouzské OGC Nice, německý Kolín a Partizan Bělehrad. Uherské Hradiště se mělo na co těšit.

Nebudu tady rozepisovat všechny zápasy, ale jen shrnu konání malého klubu z malého města. Domácí remíza s Partizanem 3:3 byla zklamáním – Slovácko vedlo 2:0, hrálo proti 10 a stejně nakonec muselo dotahovat alespoň na remízu. Oba zápasy s Kolínem byly do značné míry ovlivněny sudími a spousta fanoušků do dnes cítí křivdu. Domácí prohru s Nice po nešťastné chybě brankáře Nguyena pak Slovácko napravilo venkovním vítězstvím. Slovácko nakonec skončilo s 5 body v tabulce poslední. Nutno však podotknout, že na své poměry reprezentovalo více než důstojně a uhrálo i nějaké body do koeficientu.

Svědík již Slovácko přerostl – bohužel

Nutno podotknout, že i přes malý kádr Slovácka, který má navíc vysoký věkový průměr dokázal tento tým i ve své evropské sezóně obsadit v tabulce skvělé 5. místo a opět se stal nepsaným Vládcem Moravy. Do evropských pohárů se nakonec neprobojovalo, byť až do závěrečného zápasu sezóny jasno nebylo. Nakonec však přeci jen v dálkovém souboji o Evropu prohrálo Slovácko s pražskou Bohemkou. Páté místo je však skvělé. Kádr nebyl a není široký, spousta hráčů už má hrubě přes třicet a byla na nich vidět únava.

Slovácku je nutné přiznat tu věc, že se nevykašlalo na ligu na úkor Evropy nebo naopak, jak jsme toho mnohdy svědky u jiných klubů, pomineme-li pražská „S“ a Plzeň. Již minulý rok však měl být začátkem rekonstrukce týmu, hlavně kvůli již zmiňovanému věku. A pokud ne minulý, tak letošní, který pro to byl jako stvořený. Slovácko mělo peníze z Evropy, má zkušené hráče, vedle kterých mohou mladí růst (podívejte se na výkony Pavla Jurošky za poslední dva roky) a má skvělého trenéra, který dokáže z hráčů vymáčknout maximum. Vedení však toto zahodilo.

Noví hráči, zejména do velmi skloňovaného slabého útoku, nedorazili. Na Svědíkovi bylo zejména v této sezóně vidět, jak je zklamaný a odevzdaný. Jak by strašně rád něco dělal, ale vlastně nemůže. Ve svých článcích jsem již mnohokrát tyto věci zmiňoval. A zdá se, že na má slova dojde. Martin Svědík ze Slovácka odejde. S týmem dosáhl všeho, čeho mohl a vedení týmu asi není ochotno na úspěšných sezónách stavět a hrát o ještě lepší umístění.

Věřím tomu, že se Svědíkem, dobře investovanými penězi do hráčů a zejména se zkušenostmi nynějšího kádru se Slovácko za dva – tři roky mohlo možná prát i o ligový titul. Bohužel však nic takového asi nepřijde. Svědík sám oznámil, že je připraven na další výzvu a pozvánku k reprezentaci by přijal – touto sezónou mu končí na Slovácku smlouva. Stejně tak vedení klubu by jej nejspíš uvolnilo již v zimní přestávce. Mohlo by za něj inkasovat až 7 milionů, což nejsou malé peníze pro klub, jakým Slovácko je.

Svědík jako trenér reprezentace? Za mě ne, ale možná vlastně ano

Z mých článků jste zvyklí, že je zakončuji takovýcm shrnutím plusů a minusů. Ne jinak tomu bude tady. Jedná se však čistě o můj názor, který nemusí rezonovat s názorem většiny.

Proč by měl být Svědík trenérem reprezentace? Panu Svědíkovi se musí nechat, že dokáže z hráčů vytáhnout to nejlepší, což už dokázal zejména v Plzni a pak na Slovácku. Dokáže si sjednat pořádek v kabině a má přirozenou autoritu a respekt u hráčů, fanoušků i zbytku týmu. Jeho tah na branku je neuvěřitelný a neexistuje pro něj slovo „nemožné“. V neposlední řadě je i jeho suverénní vystupování vůči médiím, kde jsem nikdy neviděl, že by nějak hanil své hráče. Naopak, mnohdy je brání tzv. „proti všem“ a dokáže za svými svěřenci stát. To vše mluví ve prospěch Martina Svědíka jako trenéra A-týmu naší reprezentace.

A proč si naopak myslím, že by reprezentaci vést neměl? Zejména mi přijde, že se jedná o typ trenéra, který potřebuje s hráči pracovat dlouhodobě, aby je poznal a pozvedl. To v reprezentaci nejde. Tam už se toho moc nenatrénuje a práce trenéra do jisté míry spíše znamená spoustu cestování, telefonování a koukání na zápasy, kde naši hráči hrají apod. Svědík pak nemá zkušenosti s velkými zápasy, snad s výjimkou minulé evropské sezóny Slovácka, což ale se zápasy repre srovnávat nelze. A v neposlední řadě – já i další fanoušci bychom chtěli, aby na Slovácku zůstal.

Osobně si myslím, že více než reprezentace, by pano Svědíkovi slušelo angažmá v nějakém větším zahraničním klubu. Zejména proto, aby si zvykl na opravdu velký fotbal a velký tlak médií, fanoušků a vedení. Zcela jistě nelze srovnávat tlak na trenéra Slovácka s tlakem na trenéra reprezentace.

A úplně nejlepší by byla uherskohradišťská pohádka. Svědík zůstane, vedení přivede hráče, dojde ke generační obměně a za tři roky oslavíme v Uherském Hradišti na stadionu Miroslava Valenty ligový titul. To by byla jazda!

Reklama