Hejkal musí porazit Spartu aneb těžko pochopitelná ultimáta pro trenéry
Jedním z nejsledovanějších zápasů tohoto víkendu bude v Česku duel Teplice – Sparta. Sparťani se budou snažit navázat na vystoupení proti Celticu a po dvou porážkách v lize se i v domácí soutěži vrátit na vítěznou vlnu, zatímco hráči Teplic budou hrát o místo svého trenéra Stanislava Hejkala.
Padesátiletý kouč dostal od vedení Teplic ultimátum. Ze zápasů proti Bohemce a Spartě měl získat minimálně 3 body. Proti Bohemians Skláři vyšli bodově naprázdno a naději na setrvání ve své pozici už pro Hejkala skýtá pouze překvapení proti Pražanům.
Na pikantnosti tomuto ostře sledovanému zápasu dodává fakt, že trenér Hejkal před příchodem do Teplic působil na pozici asistenta trenéra a později krátce skauta a analytika právě na pražské Letné, ze které do Teplic zamířil. Porážka v zápase s přechozím zaměstnavatelem ho teď může o místo připravit.
Nesmyslnost trenérských ultimát
Podmínit setrvání trenéra ve funkci vítězstvím v nejbližším zápase nebo ziskem určitého počtu bodů za dané období je běžnou praxí sportovních klubů. Rozhodně se nejedná jen o českou specialitu. O ultimátu pro trenéry se už v minulosti hovořilo i v souvislosti s kluby jako například Real Madrid, AC Milán nebo West Ham. Dá se přitom předpokládat, že většinou se tato záležitost ani nedostane na veřejnost.
Zvlášť v této fázi sezony se dá těžko chápat, že jeden zápas týmu v krizi rozhoduje o budoucnosti trenéra a směřování klubu. Při koncepčním vedení by se očekávalo komplexní zhodnocení dlouhodobé práce trenéra. Jedno vítězství, byť třeba po povedeném výkonu, většinou vše jako mávnutím kouzelným proutek v dobré neobrátí a nemělo by mít vliv ani na pozici trenéra.
Naopak v případě, že vedení klubu má v trenéra důvěru, tak by jeho pozici neměl další nepovedený zápas změnit. Podobná ultimáta navíc nemusí působit zrovna důstojně, neboť trenér A týmu by měl být respektovanou osobností klubu.