Reklama
Loading...
Reklama

Postoupit do evropských pohárů a do posledních kol dorážet na tehdy nedostižné duo Plzeň-Sparta. To byla vize tehdy ještě stále nejmocnějšího muže v českém fotbale, Miroslava Pelty. Že to nebyl pouhý výkřik do tmy se ukázalo již na začátku sezóny 2014/2015, kdy investoval do přebudování jabloneckého kádru nemalou sumu peněz. Rázem se tak stal klubem, který může finančními prostředky konkurovat špičce ligy. Po osmnácti měsících však veškeré vize vzaly za své. Co bylo příčinou?

Ačkoliv mužstvo ze severu Čech nikdy nezvedlo mistrovský pohár nad hlavu, tak jejich účast v v nejvyšší soutěži není nijak bezvýznamná. Spolu s oběma pražskými „S“ a Libercem jako jediní působí v nejvyšší soutěži bez přestávky už od roku 1994. Toho si byl jistě vědom i současný většinový vlastník klubu Miroslav Pelta, který je s klubem spjat už od mládí. A tak v létě 2014 přišla od něj samotného velká finanční injekce, která měla dopomoci Jablonci k tomu, aby se natrvalo usadil mezi nejlepší čtyřkou soutěže. Co naplat, že v předešlé sezóně získali Severočeši trofej pro vítěze Superpoháru, do niž se probojovali vítězstvím v domácím poháru. Deváté místo v lize bylo pro Bosse málo.

Zajímavé posily i zkušený kouč zvládli první sezónu s grácií

Co se týče obměny kádru, tak s tím si Jablonec poradil na výbornou. Zcela jistě největší ovace přineslo angažování zkušeného Tomáše Hübschmana, který měl pomoci nově sestavenému týmu na hřišti i mimo něj. Pokud bychom se podívali na tehdejší osu Jablonce, tak na papíře vypadala velmi dobře. Obranu vyztužil příchod bránkáře Hrubého a před ním se blyštili další dvě nové akvizice Pernica a pravý bek Romera. Dalším do obranné party měl být Milan Mišůn, který v té době stále těžil ze svého potenciálu. Ten ale v novém klubu nenaplnil a po pouhých šesti zápasech, které stihl za sezónu odehrát, byl nabídnut do Jihlavy. Zbytek týmu poté doplnilo trio: Milan Pospíšil z Olomouce, Turkmen Ruslan Mingazov, který do klubu přicházel s nálepkou nejlepšího hráče lotyšské ligy a také Tomáš Jun. Za trenérské kormidlo, které mělo dovézt klub za kýženými cíli následně usedl v té době již zkušený Jaroslav Šilhavý.

I přes trochu rozpačitý začátek, kdy svěřenci kouče Šilhavého prohráli v prvních osmi kolech s oběma aspiranty na titul a dvakrát brali doma bod za remízu s Budějovicemi a Slováckem, se nakonec Galácticos (jak se trošku humorně v širokých kruzích Severočechům přezdívalo) sehrálo a již o zimní přestávce dotíralo na záda Plzni i Spartě. Sám Pelta však cítil, že by výkony mohly být o trochu lepší, a tak se na jarní část sezóny rozhodl doplnit dvěma novými tvářemi. Tou první byl Ján Greguš, který na podzim exceloval v Baníku a také Valerijs Šabala z belgických Brugg, jenž měl být novým střeleckým tahounem Jablonce. 

Právě útočníci byli do té doby největší slabinou Jablonce. Martin Doležal ani Tomáš Jun totiž svých střeleckých kvalit v této sezóně moc neukazovali a jediným tahounem ofenzivy byl z pozice levého beka Filip Novák, který v celém ročníku nasázel úctyhodných jedenáct branek. Ani nově příchozí Šabala však problémy se střeleckou impotencí nevyřešil a v létě se vrátil zpět do Belgie. I bez kanonýra však Jablonec svůj úkol na konci sezóny splnit zvládl. Bylo z toho třetí místo a vytoužený postup do předkol Evropské ligy.

Andersenova pohádka z pera zelenobílých

Sezóna 2015/2016 měla být zlomová. O budoucnosti celého projektu totiž měla rozhodnout jedna věc: postup do skupin Evropské ligy. Byl to totiž jediný způsob, jak klub zaplnit novými prostředky na udržení kádru a stabilizaci klubu. Logicky došlo k dalšímu citelnému posilnění základní sestavy. Kádr doplnili: Tomáš Wágner a Stanislav Tecl, kteří měli konečně vyřešit problémy v útoku, Vyacheslav Karavaev a také nadějný Michal Trávník. Možná i tato tíha očekávaní poměrně hráčům svázala nohy, z čehož vyplynul poměrně rozpačitý start nového ročníku. Vše ale mělo směřovat ke čtyřem zápasům. Těm čtyřem zápasům, které měly být pro celý klub ty nejdůležitější v jeho historii.

Los byl však k hráčům Jablonce nemilosrdný, a tak za prvním dobrodružstvím na evropské scéně museli vyrazit do Kodaně. Tedy až po tom, co v prvním zápase podlehli Dánům v domácím prostředí díky brance Verbiče, navíc po velmi nepřesvědčivém výkonu. Po tomto zápase by se zřejmě nenašlo moc pozitivních hlasů se šancí na obrat v následující odvetě. Pokud by se však měl vybrat jediný zápas, který by ukázal sílu sestavy tehdejšího Jablonce, byla by to právě odveta v Kodani. V té jakoby na hřiště vyběhl úplně jiný tým a od začátku zápasu doslova uběhával tehdy velmi silnou sestavu Kodaně. Zápas navíc ještě ozdobily dvě výstavní branky Jablonce, který nakonec skončil 3:2 pro zelenobílé. I přes historický úspěch zbyla po zápase v Dánsku jistá pachuť. V té době již všichni věděli, že v případě postupu narazí na slavný Ajax.

Odveta v Kodani po právu patří mezi nejlepší jablonecké zápasy v historii. Zdroj: YouTube FK Jablonec

Projekt Galácticos zřejmě utnula jediná penalta

Pokud bychom na tehdejší sestavu nizozemského velkoklubu nakoukli současnou optikou, našli bychom velmi zajímavá jména. Ať už jde o Jespera Cillessena, Arkadiusze Milika, nebo například Davyho Klaassena. O to více je třeba uznat sportovní stránku jabloneckých. Neboť ani v jednom zápase neobdrželi od Ajaxu ani jednu branku ze hry. Jedinou branku totiž vstřelil v prvním zápase Milik z penalty. Kdo by však čekal v podání Severočechů úpornou defenzivu, byl by na omylu. Sice jablonečtí vycházeli z pevného bloku, ale rychlými protiútoky a šikovností ofenzivního dua Crnkič-Mingazov, dostávali červenobílé chvílemi do velmi složitých situací. Do odvety však Jablonec vstupoval s cílem, dohonit jednogólové manko z prvního zápasu.

Odveta se nesla v podobném duchu jako první vzájemné střetnutí. Ajax logicky více na míči, zatímco Jablonec opět přecházel z defenzivy do účelných protiútoků. Pokud by se na symbolický konec všech nadějí mělo dát nějaké razítko s datem, bylo by to 27. srpna 2015 v 19:13. V té době se totiž na pokutový kop, který byl nařízen po ruce Riedewalda, rozebíhal Ján Greguš. Hráč, který od svého příchodu na Střelnici patřil pokaždé mezi nejlepší na hřišti. A na rozdíl od Milika, orazítkoval pouze tyč. V tu chvíli jako by někdo na samotném stadionu vypnul zvuk. Nic nepomohlo ani následné vyloučení Bazoera. Ajax už si zápas zkušeně pohlídal.

Po konečném hvizdu bylo jasno, že tímto zápasem projekt Galácticos vzal za své. Kasa byla prázdná a navíc i sami hráči působili v průběhu sezóny tak, že je fotbal už přestal bavit. Důsledkem toho byla první podzimní výhra až ve třináctém kole a umístění hluboko ve středu tabulky. Netrvalo tedy ani osmnáct měsíců a vše, co bylo za tu dobu vybudováno, přišlo vniveč. Jablonec se opět nacházel tam, odkud se snažil po celou tu dobu dostat. 

Reklama