Evropa je pro české kluby u konce a tak je na čase trochu bilancovat. Musím říct, že mě stále hlodá, že jsme nevyužili velké šance na pět z pěti účastníků v základních skupinách. Rozložení, jaké naše kluby měly, se nemusí dlouho opakovat.

Baníku v podstatě k tomuto cíli chybělo zvládnout dvojzápas proti Legii Varšava, ale zlomový okamžik přišel, když David Buchta nedal z naprosto konce zápasu v polském hlavním městě penaltu. V Konferenční lize Ostravané ještě zvládli vyřadit Austrii Vídeň, ale v té době se řešily odchody několika klíčových hráčů, kteří byli hlavou jinde. A tak byl už další soupeř slovinské Celje nad síly fenoménu moravskoslezského kraje.

Čtyři účastníci

Do základních skupin tak prošly čtyři mužstva. Pro Slavii v Lize mistrů to bylo hodně těžké, ale jednoznačně se čekalo víc. Druhá sezona v Evropě po sobě je za očekáváním. Sigma Olomouc měla, dá se říct štěstí nováčka, ale kromě zápasu v Gibraltaru se nedá Moravanům moc vyčítat za mě hezká prezentace. Sparta měla stejně jako Slavie navíc, ale sen o finále, které vyhlásil Tomáš Rosický, byl při současné formě hodně vzdálený. I tak věřím, že při trochu schůdnějším soupeři než byl Alkmaar, mohla Sparta dojít trochu dál. Vyloženě radost musela českému fanouškovi dělat plzeňská Viktoria. Pomstila Olomouc, když vyprášila Malmö rozdílem třídy, odvezla si tři body ze hřiště AS Řím a nejvíc bodově přispěla do koeficientu. Smutnou realitou je, že ani jednou v hracím čase neprohrála, a přesto vypadla na penalty. Vyřadilo ji mužstvo Rafaela Beníteze – řecký Panathinaikos.

Klíčová pozice

A u řeckých klubů se zastavím. Asi nemusím zdůrazňovat, jak je desáté místo v tabulce koeficientů pro náš klubový fotbal důležité. Znamená pro mistra ligy přímou účast v nejprestižnější lize světa a skoro miliardu pro klubovou pokladnu. Slavisté svojí účastí, i přes pouhé tři body v soutěži, vydělali skoro 800 milionů korun. Plzeň, která v Evropské lize vyhrávala a postoupila do play off, přistálo na účtě „jen“ 320 milionů. To je odpověď na všechno, proč je desáté místo důležité.

Řecká hrozba

A teď rekapitulace. Stále je tato magické umístění naše, ale právě Řecko je tím, kdo nám může tento vydřený „flek“ vzít. AEK Atény s hráči jako Luka Jović nebo Domagoj Vida se střetnou ve čtvrtfinále se španělským Vallecanem, které hraje o sestup v La Lize. Tak trochu výhoda je, že řecký klub hraje s PAOK a Olympiakosem Pireus o titul – priorita je jasná. Bylo to vidět hlavně proti Celje: první zápas Řekové sice jasně vyhráli ve Slovinsku 0:4, ale odvetu vypustili, šetřili síly a prohráli doma 0:2. Snad přijde podcenění i u klubu z předměstí Madridu, nejlépe od prvního zápasu.

Byla by vážně škoda o tenhle benefit přijít a vím, že tu opět zaznějí komentáře typu, že české kluby svými výkony nepatří do Ligy mistrů, mají hrát Evropskou ligu atd. Ano, chápu tyhle komentáře a mají svoje odůvodnění. Musíme si ovšem uvědomit, že mistr jde do nejlepší soutěže na světě, zvedá prestiž celé Chance Ligy, pomáhá při jednání o přestupech a hlavně přináší peníze, které naše kluby snad posunou k tomu, že v Lize mistrů budou hrát jednou důstojnější roli. Liga se celkově zvedá – proč tomu nevěřit? Já jsem věčný optimista. Takže přátelé, držme prosím palce Rayo Vallecano.