Jak to ještě po předkolech vypadalo s posunem do nejlepší patnáctky v národním žebříčku koeficientů velmi nadějně, tak nyní se situace výrazně zkomplikovala. V tuto chvíli se sice Češi v žebříčku drží na čtrnáctém místě, ale spousta zemí má týmy ve hře a mohou se tak před Česko dostat.

Od ročníku 2024/25 se nejspíše budou hrát evropské pohárové soutěže v novém formátu, ovšem pro naše týmy a jejich nasazení do předkol by se zase tolik změnit nemělo. A právě rozdíl mezi patnáctou a šestnáctou příčkou je naprosto markantní. Patnáctý flek vám zajišťuje pět týmů v evropských pohárech, druhý tým v Lize mistrů a předkolo Evropské ligy pro vítěze poháru. Naopak jste-li šestnáctí nebo čtyřicátí, to kromě dílčích rozdílů v nasazení už nehraje zase takovou roli. Patří vám pak jeden tým v Lize mistrů a tři týmy v Evropské konferenční lize.

Letošní výsledky

Plzeň bohužel ve skupině smrti nepřekvapila a uhrála čistou nulu. Ta si ale svých 9,5 bodu uhrála již v předkolech. Slovácko rozhodně nezklamalo a ke 2,5 bodům z předkol přidalo další čtyři v základní fázi. Nejhojněji sice jako vždy přispěla pražská Slavia, ale vzhledem k losu se čekalo určitě víc než pouhých šest bodů a následný nepostup do jarní fáze. Celkových 10,5 bodu však není špatným počinem a vaz českému fotbalu opět láme ten samý tým.

Sparťanská bída

Ukazuje se zde, jak kritické jsou pro koeficient neustálé výpadky Sparty v úvodních předkolech. Půlbodový příspěvek proti Vikingu je spíše tristní a bohužel v případě letenských ani zdaleka ne ojedinělý. Přitom stačilo postoupit alespoň do 4. předkola Evropské konferenční ligy a hned by se na tabulku koukalo úplně jinak.

Letos tedy české týmy uhrály do koeficientu celkem 27 bodů, což po vydělení počtem čtyř týmů dělá 6,750 bodu. Není to úplně špatný výsledek a poukazuje to na určitou konzistenci výkonů českých týmů, když ve čtyřech z posledních pěti ročníků uhrály mezi 6,5 a 6,75 body. Problémem je sezona 2019/20 s pouhými dvěma a půl body.

Kdo nám šlape na záda

A teď k jádru toho, co vlastně Češi potřebují k udržení současného 14. fleku. Důležité je za sebou udržet dva z tria Ukrajina, Norsko a Dánsko. U Dánů by se snad nemuselo jednat o úplně zásadní problém. Bohužel u prvních dvou jmenovaných to bude mnohem těžší.

Norsko

Rozdíl mezi naším a norským koeficientem je 0,3 bodu a Norové mají ve hře jediné Bodø/Glimt v předkole play-off konferenční ligy. V praxi to znamená jediné, Bodø může maximálně jednou remizovat. Jakékoliv lepší výsledky by Nory poslaly před Českou republiku.

Ukrajina

Zde je situace ještě komplikovanější. Ukrajinská ztráta je sice 0,55 bodu, ale ve hře jsou ještě Šachtar a Dnipro. Ukrajinci sice dělí pěti, takže výhra znamená 0,4 bodu a remíza polovinu, ale i tak je potřeba aby si ukrajinské týmy připsaly dohromady maximálně jednu výhru nebo dvě remízy. To se zvlášť s ohledem na sílu Šachtaru nejeví tolik pravděpodobné.

Dánsko

Midtjylland se stal jedním ze šťastlivců v osmibodové skupině s Feyenoordem, Laziem a Sturmem, kde o konečném pořadí rozhodovalo až skóre. Díky tomuto postupu si může patnáctou příčku neustále nárokovat i Dánsko, ale bude to mít těžké. Ztráta na nás je 1,425 bodu a navíc dělí pěti. Sami tak při systému dva body výhra, jeden bod remíza a jeden bod postup, musí uhrát osm bodů. Úplně pravděpodobně to nezní, zvlášť když jsou v náročnější Evropské lize, ale ze řetězu se klidně utrhnout můžou.

Někdo další?

Ve hře má týmy ještě řada dalších zemí, ale zde snad kromě nějakého senzančního vítězství Larnaky v celé Evropské lize nemá Čechy kdo ohrozit a náskok je bezpečný.

Nemůže stát patnáctku závěrečná remíza Slavie?

I při pohledu na tohle je obrovská škoda, že Slavia nedokázala ve své rozlučce porazit Sivasspor. Situace by sice neustále byla kritická, ale rozhodně hratelnější. Tak jako tak nezbývá než doufat a fandit soupeřům českých soupeřů.