Předzápasový program utkání v Plzni propagovala po celý týden všechna regionální média. Panovala výborná nálada a diváci byli natěšení na zápas proti Pardubicím. Nadšení postupně vystřídal pokřik “bojujte za Plzeň“. Bezpohlavní výkon plzeňských hráčů podtrhl krásný gól hostujícího Tanka.

Problém není v Hyském, ale v kolenovrtství ze strany vedení

Po zápase jsem četl jeden hejt za druhým na Martina Hyského, kterého přitom většina lidí nadšeně vítala. Z posledních 10 zápasů dovedl svůj tým pouze ke dvěma výhrám. Pětkrát remizoval a třikrát prohrál. Kromě zápasu na Slavii, kdy hra FCVP nesla parametry účastníka Evropské ligy, připomínají utkání tragikomedii. Sám si je vědom dnešního špatného výkonu svých svěřenců a na tiskové konferenci se omluvil příchozím divákům a fanouškům.

Nabízí se tedy konstatovat, že viníkem je právě Hyský. Pravda však leží jinde. A sice v nekvalitě hráčů, resp v neschopnosti vedení přivést adekvátní náhrady za odchozí špičkové plejery. Šulc, Kalvach, Durosinmi, Cadu tvořili nedílnou součást základní sestavy a byli rozdílovými hráči. Nikoho takového v současném kádru nevidím. Jedině Amar Memič, Lukáš Červ a Sampson Dweh se přibližují jejich levelu.

Jak je to možné? Pořád stejná a dokola opakovaná písnička. Pokud máte vysoké ambice a cíle, musíte udělat maximum pro jejich dosažení. Ve fotbale to znamená investovat do kvalitních hráčů. Navzdory vstupu nejbohatšího Čecha Michala Strnada do klubu přišel v zimě pouze jeden hráč, který se stal pro Viktorii skutečnou posilou. Tím je Dávid Krčík. Ostatní příchozí hráči krásně naplňují frázi za málo peněz možná hodně muziky. Realita bohužel je taková, že muzika přestala hrát s odchodem výše zmíněných opor.

Viktoriáni divákům nic nepředvedli. Začít hrát až v nastavení je pozdě

První poločas nabídl pouze jednu střelu na pardubického gólmana, která přišla až po půlhodině hry. Největší rozruch vzbudilo dvojité střídání Spáčila a Adua. V dobré náladě byli pouze ti návštěvníci, kteří za vstup do Doosan Arény nemuseli platit vstupenku.

Po změně stran získali Viktoriáni územní převahu a vytvořili si tlak. Tím ale vše končilo, protože finální fáze byla katastrofální. Domácí neměli žádnou nebezpečnou šanci natož tutovku. Lekci z efektivity ukázal Tanko, který dostal přihrávku do běhu a Wiegelemu nepomohlo ani 205 centimetrů výšky. Korunu ostudě dal Merchas Doski. Předpokládaný závěrečný tlak zazdil ještě dříve, než vůbec začal. Jako poslední hráč hrábl rukou po míči několik metrů před velkým vápnem a šel pod sprchu.

Viktoriáni se probudili až po ohlášení pětiminutového nastavení. Konečně jsem poznával, že na hřišti je mužstvo FC Viktoria Plzeň. Agresivita, chuť hrát, tah na branku, tedy vše, co jsme po devadesát minut neviděli. Právě v tom byl dnes zakopaný pes. Po nepochopitelné dvojité ztrátě vedení proti Teplicím museli fanoušci spolknout další ostudu. Jediné pozitivum je návrat Memiče a Červa po zranění.

Vzpomínka na památné odpoledne se vydařila. Klub vzdal poctu tehdejším hráčům, trenérům a dlouholetému masérovi.

Před zápasem byli představeni všichni hráči, trenér Pavel Vrba s asistentem Karlem Krejčím a masér Zdeněk Sláma. Společně vybojovali před patnácti lety první plzeňský titul a odšpuntovali novou éru Viktorie. Korunovaci zpečetili při domácím zápasem proti ostravskému Baníku. Právě tuto událost zhudebnil plzeňský kotel popěvkem začínajícím slovy „to památný odpoledne“. David Limberský si před podáním ruky s Adolfem Šádkem zatočil volantem a rozesmál celou Doosan Arénu. Klub nezapomněl připomenout hráče, kteří se na slavnostní ceremoniál dívali z nebe, tedy Františka Rajtorala a Davida Bystroně. Na závěr se Mistři z roku 2011 vyfotili s jedenáctkou, která nastoupila v úvodu do zápasu s Pardubicemi.