David Kozel, syn slavného otce, ale hlavně nadějný záložník Dukly Praha
Slavná značka české, potažmo československé, fotbalové historie – Dukla Praha, prožívá letos rozporuplnou sezonu. Po dlouhých osmi letech totiž opustila díky svým mdlým výkonům z minulé sezony elitní skupinu vyvolených, a z první ligy šla nedobrovolně zjistit, jak se hraje fotbal v druhém patře v české hierarchii kopané. Zápasy se Slavií Praha či s Baníkem Ostrava vyměnila za souboje se Slavojem Vyšehrad nebo s Baníkem, ale s tím ze Sokolova. Ale i na těchto poněkud skromnějších časech se dá nalézt něco pozitivního. Krom toho, že tým letos slavil více vítězství nežli v sezoně předešlé, vzniká také větší šance startu za mužský A-tým pro odchovance a hráče z juniorských výběrů.
Jedním z nich je David Kozel, syn bývalého dlouholetého trenéra Dukly, nyní Baníku Ostrava, Luboše Kozla. Na tréninku se projevuje na svůj věk sebevědomým dojmem. To ostatně potvrzuje pro Žongl jeho spoluhráč Samuel Dancák :
„Sebavedomie mu rozhodne nechýba, je aktívny a aj keď mu samozrejme nevyjdu všetky veci podľa predstáv, tak má zaujímavé riešenia situácií.“
Své nám k tomu řekl i Tomáš Kulvajt, bývalý převážně prvoligový a druholigový fotbalista, který hájil krom Dukly barvy například Bohemians, Mostu nebo Mladé Boleslavi. Kulvajt totiž působí po několik let jako trenér různých mládežnických výběrů právě na Dukle. Kozla trénoval ve dvou kompletních sezónách v U16 a U17. Další sezónu Davida částečně vedl jen ve spojených trénincích Juniorky a U19. Poslední dorostenecký rok již David začal s B týmem a do U19, kterou Kulvajt vedl, chodil hrát v průběhu podzimní sezóny někeré zápasy. Zeptali jsme se na Davidovo zdravé sebevědomí v mládežnických letech pod Kulvajtovým vedením a zda-li vyčníval mezi svými vrstevníky.
„V U16 David nijak zásadně nevyčníval. V jeho ročníku bylo více šikovných hráčů a on byl jedním z nich. Měl velmi dobrou kopací techniku a byl dynamický, handicapem byla naopak jeho postava. Byl velmi drobný a v soubojích, které ne vždy rád podstupoval, byl protihráči často přetlačený. Jako ofenzivnímu hráči se mu také nechtělo moc bránit :-). Postupem času se však i v těchto činnostech začal lepšit a hrát i v defenzívě mnohem poctivěji a zodpovědněji. Dokonce si vybavuji situaci ze zápasu s Libercem v U19, kdy po sprintu přes půlku hřiště zabránil úspěšným zákrokem soupeři ve skórování. V tomto udělal obrovský kus práce.
Zároveň začaly čím dál tím víc vyplouvat na povrch jeho další silné vlastnosti, v ofenzívě. Jeho herní vidění a řešení v předfinální fázi začalo být čím dál výraznější. Po podzimu v U17 byl suveréně nejlepším nahrávačem týmu a i dále se zlepšoval.“
Pojďme se nyní blíže podívat na jeho první dva starty za áčko pražské Dukly.
David si střihl svých prvních pár minut teprve před pár dny, čtvrtého června, v malém pražském derby proti Vyšehradu. A premiéra to nebyla jen tak ledajaká, ve Slavoji totiž hostuje z Dukly jeho bratr Daniel. Takže hned první start měl pro něj poněkud pikantnější ráz. Je jen škoda pro oba bratry, že se nepotkali i na hřišti. V době střídání Davida totiž Daniel již odpočíval na střídačce. Pro mladého Davida přišla další šance ukázat co v něm je o tři dny později v kole následujícím. Výjezd do Vlašimi ovšem skončil neslavně, prohra 0:2 jistě zamrzela. A Kozel byl střídán trenérem Skuhravým již po prvním poločase. Jak nám ale potvrdil Dancák, střídání bylo spíše taktického rázu :
„To, že striedal určite nebolo kvôli výkonu, skôr išlo o taktické striedanie. Na svoj vek je dosť vyspelý a myslím, že môže byť pre mužstvo prínosom.“
Ovšem právě to, zda může být Kozel jednou úspěšným fotbalistou, nebylo podle Tomáše Kulvajta na první pohled zřejmé :
„V mladším dorostu bych se to ještě neodvážil typovat. Jeho pohybové a technické dovednosti a herní myšlení sice naznačovaly potenciál, ale takových hráčů běhá po českých trávnících spousta. Aby to hráč dotáhl až na profesionální úroveň, musí se potkat mix dalších vlastností, jako je pracovitost, mentální odolnost, zdravotní talent a samozřejmě někdy i trocha štěstí.“ Jedním dechem ale dodává: “ Myslím si, že v tomto je Davidovo nastavení velmi dobré a věřím, že má před sebou zajímavou budoucnost.“
Žongl také zajímalo, zdali ho v průběhu jeho vývoje nějak ovlivňovalo, buď negativně, nebo pozitivně, že pochází z fotbalové rodiny a jestli na něj nebyl o to větší tlak, když byl jeho otec dlouhá léta trenérem áčka.
„To, že je z fotbalové rodiny na něj určitě vliv mělo, ale to je spíš otázka pro Davida, stejně jako to, zda na sobě pociťoval nějaký tlak. Na Dukle se snažíme fotbalisty vychovávat v přátelském a komunikačně otevřeném prostředí, což ale neznamená, že po nich nevyžadujeme náročnost. Naopak! Vědomě je například na soustředěních vystavujeme krizovým situacím, které odkrývají, potažmo utváří jejich charakter. Podobné chování můžete pak očekávat i na hřišti. Největší tlak si ale stejně na sebe vytváří každý sám a mentální odolnost je jednou z věcí, která k profesionálnímu sportu neodmyslitelně patří. I toto bude muset David zvládnout, aby byl úspěšný“, řekl k tomu Kulvajt.
Žádná protekce kvůli tomu, že je synem svého slavného otce, není vidět ani podle Dancáka :
„Pod pánom trénerom Skuhravým nehrá nikto, kto by si hrať nezaslúžil. Každý hráč si musí vybojovať miesto v zostave svojimi výkonmi a on toho nieje výnimkou.“
Luboš Kozel prý nikdy neradil Kulvajtovi, jak má jeho syna trénovat. Sám Kulvajt by si do své práce ani stejně nikdy nenechal zasahovat, ovšem přiznává, že s Kozlem starším některé situace probíral :
„Od Davida jsem věděl, že své výkony s tátou pravidelně rozebírá, což bylo přirozené, stejně jako dostával podněty na základě tréninků a zápasů ode mě. Vzhledem k tomu, že jsem pod Lubošem Kozlem v Dukle hrál a po skončení aktivní kariéry jsem měl možnost se s ním o fotbale v jedné kanceláři jako začínající trenér hodně bavit, myslím, že jsme na Davida působili v jednotném duchu. Luboš se samozřejmě na Davida jezdil poměřně pravidelně dívat a pokud jsem chtěl, vždy mi rád poskytl svůj pohled na zápas, nebo na Davidův výkon.“
Z výše uvedeného si sami můžete udělat obrázek, jak se David Kozel postupem času dopracoval z nadějného, ale ne úplně výjimečného dorostence až do fotbalisty, který si v osmnácti letech začíná připisovat první starty v profesionálním fotbale. V Dukle je od svých osmi let, v březnu s ní podepsal dlouhodobou smlouvu. Tak uvidíme, jakým směrem se jeho kariéra bude ubírat nadále.