Daniel Pudil: Anglán ve službě u žižkovské královny Viktorie
Asi není pochyb o tom, že si pro rozhovor do magazínu Žongl udělal čas nejúspěšnější fotbalista, který momentálně běhá po českých druholigových kolbištích. Daniel Pudil opravdu měl a stále má bohatou kariéru. Jedenáct let strávených za hranicemi našeho státu budiž toho důkazem – Belgie, Itálie, Anglie. Hlavně na Ostrovech si udělal ve více jak 200 zápasech výborné jméno. Desítky a stovky odehraných střetnutí, které byly po zásluze korunovány 35 starty v hrdém dresu naší vlasti, včetně účasti na vrcholném turnaji Euro 2016. To vše se nyní snaží zúročit v dresu žižkovské Viktorie, která se v této sezoně bude v čele s Danielem snažit o vysněný návrat do naší nejvyšší soutěže.
Pro našince je vždy velkým úspěchem být součástí úspěšného týmu v zahraničí. A ty jsi v Genku krom dvou ligových prvenství vyhrál i tamní pohár a superpohár. Vážíš si proto úspěchů v belgické lize o něco víc než titulů s Libercem nebo Slavií?
“Tak bych neřekl, že si toho vážím víc. Každý titul je skvělý, ať je získaný v Čechách nebo v zahraničí. Možná je ale těžší získat titul v zahraničí, jsou tam lepší hráči a je i lepší kvalita soutěže. Já měl tu čest, kdekoliv jsem byl, že jsem z 90% hrál. Odehrál jsem vždy podstatnou část sezony, takže jsem se na úspěších většinou podílel. Určitě si titulů v Belgii cením, byla to moje první zahraniční štace a byla velmi povedená.”
Se ziskem mistrovského titulu přichází i účast v prestižní Lize mistrů. Tuto soutěž sis zahrál nejen za Genk, ale i za Slavii. Právě účast v Champions League v dresu Pražanů byla jako na houpačce. Historické vítězství nad Steauou Bukurešť, tvůj vstřelený gól do sítě Sevilly a hrůzostrašný debakl 0-7 na Arsenalu. Jak na to s odstupem třinácti let vzpomínáš?
“Tak jak říkáš, měl jsem možnost hrát LM v Belgii, kdy jsme postoupili přes všechny kvalifikace. Co se týče Slavie, já jsem přišel až poté, co přešla přes Ajax, úvodní zápasy jsem nehrál, byl jsem v tu dobu v Liberci. Tím, že Slavia postoupila do LM, se doladil přestup. V tu dobu byl totiž Dušan Švento zraněný, a v klubu hledali levého záložníka či beka. Padlo to na mě. Vzpomínám na to velmi rád.
Jak jsi říkal, doma jsme porazili Steauu 2-1, což bylo úžasné. Prohráli jsme na Seville 2-4 po solidním výkonu, po mém vstřeleném gólu to bylo 1-1. Bohužel jsme pak dostali 7-0 na Arsenalu. Arsenal byl prostě dostatečně kvalitní na to, aby nás takhle rozebral. Zápas se nám vůbec nepovedl. Ale zbývající zápasy ve skupině jsme odehráli se ctí a skončili na třetím místě.”
Teď přeskočím na Apeninský poloostrov, kde jsi strávil půlrok v italské Ceseně. Přestože jsi hrál pouze pár zápasů, nastoupil jsi v Neapoli proti Cavanimu, na Laziu proti Klosemu a dokonce jsi vstřelil gól do sítě AC Milán, za který na hřišti v tu chvíli běhal Robinho. Zkušenosti k nezaplacení, že?
“Do Itálie jsem se přesunul z Belgie. Podepsal jsem smlouvu na pět let s Granadou, ale byl jsem poslán na hostování na půl roku do Ceseny, kde to bylo super. Dostal jsem možnost odehrát ty zmiňované zápasy, dokonce jsem doma vstřelil gól AC Milán. Ale bohužel v zápase v Lecce mi protihráč zlomil zánártní kůstky a díky tomu jsem odehrál jen sedm zápasů v italské Serii A. Jinak by jich bylo určitě víc.”
VIDEO: Gól Daniela Pudila proti AC Milán
Prima di Antonin Barak, l'ultimo ceco a segnare al Milan in competizioni domestiche non è stato Pavel Nedved, ma un insospettabile Daniel Pudil 🇨🇿
Cesena-Milan 1-3 del 19 febbraio 2012: c'era in campo l'uomo che la sta commentando, Massimo Ambrosini. pic.twitter.com/0lV3ycNmIP— Valerio Barretta (@BarrettaValerio) November 8, 2020
Proč ti to vlastně ve španělské Granadě nevyšlo? Nesedl ti tamní herní styl?
“Já jsem možnost tam hrát ani neměl. Po hostování v Ceseně jsem byl na dovolené a čekal jsem na přesun do Španělska na přípravu, ale zavolal mi majitel, že kupuje druholigový Watford v Anglii. A jestli bych měl chuť to tam jít zkusit a pomoci vykopat postup do Premier League. Měl jsem vždy sen hrát v Anglii, takže jsem vůbec neváhal a přesunul jsem se.”
The Championship hraje mnoho výborných klubů, protože díky vyrovnanosti soutěže se jich po sestupu z Premier League spousta už nedokáže vrátit zpět a díky tomu je druhá liga v Anglii kvalitativně na stejné úrovni jako mnoho nejvyšších soutěží v jiných evropských státech. Proti kterým týmům, potažmo na jakých stadionech sis zápasy v Anglii užíval nejvíc?
“Přesně jak říkáš, kvalita je tam srovnatelná s jinými světovými ligami. Dá se srovnat víceméně i s Premier League. Je hrozně těžké dostat se po sestupu nahoru. Týmů, co někdy hrály PL a nyní hrají druhou ligu, je hrozně moc. Těžko mohu vybrat pouze jeden stadion, ale mně se vždy hrálo moc dobře doma před našimi fanoušky. Hnali nás dopředu. Na Watford chodilo 18 tisíc lidí, na Sheffield Wednesday to bylo až 38 000, když ten stadion otevřeli. To byl pořádný hukot.”
Tvůj bývalý klub Sheffield Wednesday hraje na stadionu Hillsborough. Ten do dějin vstoupil nechvalně známou tragédií, při které zemřelo bezmála sto lidí a dalších sedm set jich bylo zraněno. Je třicet let po tomto neštěstí událost kromě památníku před stadionem nějak víc připomínána?
“Stadion se bohužel proslavil touto nešťastnou událostí. Lidé tam každý rok chodí k památníku a dávají tam kytky. Nezapomínají na to a uctívají ty, kteří tam tehdy tragicky zemřeli.”
Jinak atmosféra bývá na Hillsborough fantastická, chorály Hi Ho a jiné na stadionu zpívá bezmála 40 tisíc diváků. I když jsi za ty roky v Anglii odehrál v dresu Sheffieldu Wednesday a Watfordu dohromady přes 200 zápasů, asi se ti ten hukot na tribunách nikdy neomrzel?
“Je pravda, že těch utkání bylo dost. Určitě na to nikdy nezapomenu. A jak říkáš, když vcházíš z tunelu na stadion těsně před utkáním a slyšíš tu písničku před každým výkopem, to i mě běhala na hřišti husina po těle. Bylo to neuvěřitelné, vždy nás minimálně 25-30 tisíc lidí hnalo dopředu. Jedni z nej
Přečetli jste polovinu rozhovoru s Danielem Pudilem. Chcete si ho dočíst celý? Klikněte na ČÍST VÍCE, rozhovor najdete na straně 10.
Související články:
