Reklama
Loading...
Reklama

Ekonomika v nejlidnatější zemi světa je jednou z těch nejvíce rostoucích na naší planetě. Obrovský finanční boom zaznamenaný v posledních dekádách se postupně projevuje nejen v architektuře nebo v neskutečně rychle se rozvíjejícím průmyslu, ale také v oblasti sportu. Letní olympijské hry v Pekingu v roce 2008 nebo přiklepnuté pořadatelství zimní olympiády v roce 2022 je toho tím největším důkazem. Čína má také svého zástupce v prestižní KHL, druhou nejlepší ligu světa hraje již čtvrtou sezonu hokejový klub Red Star Kunlun. A čínské peníze proudí i za hranice této ohromné země. Mnoho sportovních klubů v zahraničí je totiž vlastněno čínskými investory. Slavia Praha je jen jedním z příkladů. Pražský klub má dokonce díky společnému majiteli spřátelený fotbalový tým Peking Guoan, jeden z nejslavnějších klubů v Číně.

Komunistickým režimem centrálně řízená země se tak díky prakticky neomezenému finančnímu toku stává lákavou destinací pro řadu slavných fotbalistů. Ti ale do Číny nepřicházejí jen na dohrání kariéry. Finanční polštář, který jim za jednu smlouvu na pár let zajistí tak veliké peníze jako za celou předchozí kariéru, přitáhl i velké fotbalové hvězdy, které se rozhodně neblíží sportovnímu důchodu. Ba naopak, někteří byli nebo jsou i v nejlepším „produktivním“ věku. Gervinho, El Shaarawy, Oscar, Hulk, Ramires, ti všichni odešli do Číny když jim bylo maximálně třicet let. Vidina financí je natolik lákavá, že byli ochotní opustit lukrativní adresy v evropských velkoklubech a vystřídat je za ligu nepříliš valné úrovně. I přesto se kromě již zmíněných hvězd v čínské lize ukázal třeba Anelka, Carvalho, Drogba, Robinho, Lavezzi … a Carlos Tévez. Ten se v roce 2017 stal v dresu Šanghaje Šen-chua nejlépe placeným fotbalistou světa, ovšem jeho výkony úplně neodpovídaly platu, který pobíral.

Čínská superliga v porovnání s těmi významnějšími evropskými značně zaostává. Kluby v Číně musejí využívat především rodilých fotbalistů, počet cizinců je omezen na tři v základní sestavě, čtvrtý může střídat. A v celku jich může být na soupisce maximálně pět. Tím se sice čínská federace snaží vychovávat své vlastní hráče a udržet lize národnostní tvář, ovšem nutno podotknout, že tamní fotbalisté se těm ze zahraničí ve spoustě aspektů prostě nemohou rovnat. A tak Čína, přestože má bohatou ligu, na mezinárodním poli zatím ne a ne plně prorazit. Reprezentace třeba neúspěšně bojovala o postup na Mistrovství Světa 2018, v třetí fázi kvalifikace prohrála krom jiných i se Sýrií.

Než kupováním slavných fotbalistů, je možná zajímavější cesta k úspěchu ta, během které se angažují trenérští specialisté s již potvrzenými úspěchy. Jména jako Scolari, Magath, Villas-Boas, Benítez nebo bývalý trenér čínské reprezentace Lippi mají ve světě fotbalu obrovský zvuk a určitě něco ze svého know-how čínskému fotbalu předala. Třeba i v Číně začínají chápat, že ani jedna, dvě hvězdy v týmu sami úspěch neudělají, zato kvalitní trenér už možná ano.

Lepší než na reprezentační úrovni je to ovšem na klubové scéně. Nejúspěšnější organizací čínské Superligy je Kuang-čou Evergrande (Guǎngzhōu Héngdà Táobǎo). Tento klub už dvakrát vyhrál dokonce asijskou Ligu mistrů AFC. „Tygři jižní Číny“ si triumf v nejprestižnější asijské klubové soutěži připsali v letech 2013 a 2015.

Liga samotná se stala profesionální v roce 1994. V roce 2004 změnila svůj název na Chinese Super League (CSL). Nyní ji tvoří šestnáct týmů. Do nižší Chinese League One sestupují dva celky. Hraje se systémem jaro – podzim. Dlouhodobě nejúspěšnější celek je již zmiňovaný klub z Kuang-čou (Kantonu) – Evergrande. V tomto čínském velkoměstě se odehrává jedno z mála ligových derby, hraje zde totiž také celek Kuang-čou R&F (Guǎngzhōu Fùlì). Veliká řevnivost ve více jak desetimilionovém městě ale nepanuje. Když se hraje třeba na domovském stánku R&F Yuexiushan, tak se fanoušci klubů mezi sebou na tribunách prolínají, často se po zápasech potkávají v přilehlých barech a o fotbale živě diskutují. A to nejenom ústně. V Číně je zvykem zápasy probírat hojně na sociálních sítích, a to nejenom na u nás velmi využívaném Facebooku, ale i třeba v aplikaci WeChat, která má přes miliardu uživatelů. Ne všichni fanoušci ale podporují jeden klub, naopak, často diskutují o jednotlivých hráčích a sledují jejich individuální kariéry. Také proto nejsou mezi sebou fanouškovské tábory natolik znesvářené.

Kantonu Evergrande na paty šlape Šanghaj SIPG (Shànghǎi Shànggǎng), který v roce 2018 přetrhl po dlouhých sedmi sezonách hegemonii Evergrande. V Šanghaji se také hraje derby, soupeřem SIPG je Šanghaj Greenland Šen-chua (Shànghǎi Lǜdì Shēnhuā). Právě během tohoto derby v září 2017 jste mohli vidět hrát proti sobě dvě světové superhvězdy z Jižní Ameriky – Hulk (SIPG) versus Carlos Tévez (Šen-chua). Jen pro zajímavost, SIPG vyhrálo doma drtivě 6:1. Hulk přímo exceloval, ke dvěma brankám přidal dvě asistence. Tévez zaznamenal aspoň čestný úspěch hostů.
Dalšími úspěšnými celky jsou například Peking Guoan (Běijīng Zhōnghè Guó’ān) – mistr z roku 2009 a poslední vicemistr, nebo čtyřnásobný šampion Šan-tung Lu-neng Tchaj-šan (Shāndōng Lǔnéng Tàishān).

Ani Číně se nevyhla korupce spojená s fotbalem. Spousta klubů byla za nekalé praktiky potrestána, včetně slavného Kantonu Evergrande (administrativní sestup v roce 2010, korupčního jednání se dopustili v druholigové sezoně v roce 2006). Skandál postihl v roce 2012 také další slavný klub, Ta-lien Shide. Tentokrát to ale pro klub mělo přímo fatální následky, i když se korupce netýkala přímo fotbalu. V roce 2012 byl totiž zatčen majitel firmy Shide a zároveň předseda stejnojmenného klubu Xu Ming kvůli úplatkům v aféře vlivného politika Bo Xilaie, bývalého starosty Ta-lianu a poté dokonce ministra obchodu. Krátce po uvěznění Xu Minga klub zmítaný finančními potížemi neúspěšně bojoval o sloučení s dalším týmem z Ta-lienu – Aerbinem. Fúze klubů Shide a Aerbin ale neproběhla, naopak, Aerbin nakonec celý tým Shide zkoupil a tím tak osminásobného mistra poslal definitivně zániku a Dalien Shide na počátku roku 2013 navždy opouští fotbalovou mapu Číny. Bo Xilai je odsouzen na doživotí, bývalý majitel klubu Xu Ming dostává čtyřletý trest. Rok před svým propuštěním ve vězení, i za jistých pochybností některých pozorovatelů, umírá ve vězení na infarkt. Smutný konec jednoho z nejlepších celků historie čínského fotbalu jen potvrzuje, že i když je čínská Superliga jistě zajímavou a finančně silnou soutěží, nic v této obrovské zemi nejde snadno a o svoje místo na výsluní ještě musí stále bojovat.

Česká stopa: Po Davidovi Beckhamovi se druhým ambasadorem CSL stal Pavel Nedvěd. Kromě českých fotbalistů Dočkala, M.Jarolíma či Rezka hrál několik let v Číně Němeček, který nastupoval právě za zaniklý Ta-lian Shide (dříve Wanda), získal s ním titul a zahrál si i finále Ligy Mistrů AFC. V CSL se ukázal také Radek Příhoda. Známý český rozhodčí odpískal v Číně šest ligových zápasů, včetně šanghajského derby SIPG – Šen-chua.

Reklama