Blíží se nutnost výraznější generační výměny

Poté, co Plzeň přišla v nizozemském Alkmaaru o naději zahrát si v této sezoně hlavní fázi Ligy mistrů, dostala “ránu na solar” i v ligovém utkání v Liberci. Zpod Ještědu si veze debakl 1:4 a trenér Gul’a má další důvod k zamyšlení nad začátkem tohoto ligového i pohárového ročníku. Reprezentační přestávka může Plzni prospět více než obvykle. Důvody k zamyšlení způsobí nejen úvodní zaváhání, ale realizační tým se musí zamyslet nad tím, zda je současné složení kádru to pravé ořechové. 

Jedno úspěšné plzeňské období se zdá být ukončené. V čase minulém už se musí v západočeské metropoli mluvit o hráčích jako Roman Hubník či Milan Petržela. S jejich koncem Viktoria víceméně počítala a na jejich postech měla připravené alternativy. Nyní si však musí přiznat, že v jejich týmu se najde více hráčů, jejichž čas ve Štruncových sadech se dost možná již naplnil a nebo se to velmi rychle blíží.

Davida Limberského už vzhledem k jeho věku musí dohánět myšlenky na konec kariéry, byť si to možná nepřipouští. Delší dobu už v Plzní tráví také Radim Řezník, Jan Kopic či Tomáš Hořava. V Plzni dosáhli tito hráči dosavadního vrcholu své kariéry a musí si pokládat otázku, zda se ještě mohou dostat výše, přičemž se dost možná bojí si na tuto otázku odpovědět.  

Vzhledem ke své současné pozici v českém fotbale bude Viktoria takřka jistě hledat posily i v cizích vodách. Vzniká zde i další motivace k úspěchu v Evropské lize, aby se na ní ve fotbalové Evropě nezapomnělo. Tento extrémní scénář zatím neočekávám, ale generační výměnou si musí jednou za čas projít každý klub a jedná se v danou chvíli o těžkou zkoušku. Pokud jí však tým projde, může se stát o to silnějším.

Za celou tuto dekádu, kdy byla Plzeň neúspěšnějším českým klubem a prožila nejlepší roky ve své fotbalové historii, se u ní zatím nekonala žádná nárazová akce široké proměny kádru během několika měsíců. Její slovenský trenér je nyní pod tlakem díky neúspěchu v předkole Ligy mistrů a myšlenky na tuto akci se v jeho hlavě patrně neobjevují. Nesmí však dopustit, aby v Plzni nastala situace, kdy bude utíkat sám před sebou. 

Je tomu osm let, co prožila Plzeň právě v Liberci jedno fotbalové zklamání, když v přímém souboji přišla o mistrovský titul a musela se nakonec spokojit se třetím místem v ligové tabulce. Tentokrát se jedná o souboj na začátku ligového ročníku, ale díky tomuto souboji zase Plzeň vidí důrazně zdvižený prst. V posledních dvou ročnících ji na první místo v tabulce nepustila obnovená Slavia a na hřišti jsme dnes mohli vidět hned několik jejich hráčů v libereckém dresu, kteří přispěli k plzeňskému zklamání. Góly Jusúfa Hilála či Jakuba Hromady měly na porážce Plzně zásadní podíl. Tito hráči poslali do Edenu vzkaz, že tady stále jsou a u Jakuba Hromady je situace o to paradoxnější, že do Slavie přišel před třemi lety právě z Plzně. I ten fotbalový svět je strašně malý.

I zde vidíme, že v současné chvíli je Slavia daleko před Plzní a jarní spekulace o pronásledování Slavie se zpětně jeví jako zbytečné. Na každého člověka může dolehnout v práci jistý syndrom vyhoření a ve fotbale tomu není jinak. Mohl panovat i v případě Pavla Vrby. Hlavní strůjce plzeňského fotbalového zázraku se vydal do bulharského Razgradu a na další návrat do Plzně už by si v současné době nikdo nevsadil. 

Podobný scénář u výše zmíněných hráčů nelze považovat za sci-fi. Jedná se o hráče, jimž už nikdo nevezme vzpomínky na konfrontaci se slavným Realem Madrid a nesetře z nich zcela proudy šampaňského z mistrovských oslav. Každá pohádka však má svůj konec. Ten plzeňský může být vlastně stále ještě v jistém ohledu šťastný, ale hlavní jistotou je nyní to, že již velmi hlasitě klepe na dveře.  

Související články: