Reklama
Loading...
Reklama

Jedenácté kolo naší první ligy přineslo pro fanoušky Jablonce i Slovácka velmi zajímavý zápas. Zatímco hráči Jablonce toužili prolomit svou letošní smůlu, kdy za celou sezónu ještě nevyhráli, Slovácko chtělo hodit za hlavu domácí pohárovou porážku od Dukly. Nejen sázkové kanceláře, ale hlavně fanoušci týmu z Uherského Hradiště viděli favorita týmu zcela jasně. O to větší se nám všem jevila bída a zmar, kterou svěřenci Martina Svědíka na hřišti předvedli. Slovácko v Jablonci propadlo, Severočeši slaví poprvé v sezóně tři body, a to zcela zaslouženě.

Favorit na papíře, propadák na hřišti

Jablonci se v této sezóně nedařilo. Za všechna kola nezískal ani jednu výhru, okupoval 14. příčku a herní projev nenasvědčoval tomu, že by se mělo něco změnit. Naproti tomu se Slovácko otřepalo z prohry na Spartě, doma porazilo Karvinou a zcela jistě chtělo hodit za hlavu středeční vyřazení z poháru. Prvních deset minut zápasu tomu i nasvědčovalo. Slovácko vstoupilo do zápasu aktivně, na soupeře tlačilo a celkově se jevilo aktivněji.

O to horší byla studená sprcha hned po 10 minutách zápasu. Z první větší šance skóroval po zemi Chramosta a Jablonec šel do vedení 1:0. Tento gól dost pravděpodobně rozhodl i celý zápas. Do té doby aktivnější Slovácko uvadlo a naopak Jablonec se viditelně nadechl. Jeho hráčů bylo plné hřiště, dominovali snad ve všech oblastech hry. Slovácko zažehralo na svou neschopnost proměňovat šance a tutovka Trávníka skončila mimo branku. Nedáš – dostaneš, říká se. A tak šel Jablonec do vedení 2:0 ve 20 minutě zápasu. Kdyby se tehdy odpískl konec, ušetřilo by to spoustu nervů všem fanouškům, hráčům, trenérům a vysílat se místo toho mohl třeba teleshopping.

Druhý poločas byl totiž už opravdu bída a zmar v podání Moravanů. Naprosto nevýrazná hra, neschopnost udržet míč na noze, spousta nepřesných přihrávek a další minely. Nějakou rozumnější hru začalo Slovácko předvádět až v posledních dvaceti minutách zápasu. A to je opravdu pozdě. Jablonec si výsledek pohlídal, klidně jej mohl i navýšit a zaslouženě doma urval první výhru v sezóně a tři body.

Obrana Slovácka? Stavební kámen, který se drolí

Ještě před několika koly byla obrana Slovácka adorována napříč celou ligou. A zaslouženě. Slovácko ještě několik kol nazpět bylo jedním z nejlépe bránících týmů a zcela zaslouženě stála právě obrana za úspěchy Slovácka. To se i v minulé sezóně trápilo s koncovkou, nedávalo góly, ale alespoň je i nedostávalo a byla to právě obrana, která měla na svědomí úspěchy klubu z Uherského Hradiště na poli domácím i evropském.

Ale co posledních pár kol? Pět gólů od Sparty, čtyři góly od Dukly a teď dva góly od Jablonce. Kdysi výstavní skříň Slovácka, opory jako Kadlec, Hofmann a Reinberk buďto vůbec nehrají, nebo hrají, s prominutím, tužku. Možná v tomto trochu křivdím Standovi Hofmannovi, kterého trápí viróza (ta ostatně kosí celou kabinu Slovácka již několik týdnů), a tak nastoupil jen proti Karviné (výhra 2:0 pro Slovácko – viz můj předchozí článek). Kadlecovi individuální chyby jsou už taky vidět a o Reinberkovi a jeho jalovém výkonu v pohárovém zápase právě s Duklou Praha jsem psal minule.

Oproti minulé sezóně zlepšení? Ano, ale…

Kdo čtete moje články jistě víte, že jsem fanoušek Slovácka. Snažím se na věci dívat střízlivě, s nadhledem a hledat vždy něco „navíc“, nějakou vzpruhu a světlo. Momentálně se Slovácko po 11 kolech nachází na 7 příčce jen díky skóre za Mladou Boleslaví (ta má však zápas k dobru). Oproti minulé sezóně to je vlastně zlepšení – Slovácko ve stejnou dobu v lize obsazovalo až 12. příčku. Ovšem je otázkou dlouhé diskuze, jestli to jde srovnávat? V minulé sezóně hrálo Slovácko evropské poháry, kádr byl vyčerpaný a únava na herním projevu byla vidět. V aktuálním ročníku se chlapi z Uherského Hradiště můžou zcela soustředit na ligu. Nechám tedy na vás, drazí čtenáři a na případné diskuzi, jestli je letošní projev Slovácka oproti tomu loňskému zlepšení či níkoliv.

Nutno však podotknout, že mezi 3. a 7. místem jsou pouhé dva body rozdílu, byť má třetí Plzeň taktéž zápas k dobru. Zajímavé bude nejen z pohledu Slovácka právě další ligové kolo. V tom na svém stadionu v Uherském Hradišti přivítá Teplice, které jsou se 13 body na osmém místě právě za Slováckem. Když budu chtít hodně fantazírovat a štěstěna bude přát, může být Slovácko při výhře nad Teplicemi po 12. kole klidně i na třetím místě v tabulce.

Když tedy vše vezmu opravdu střízlivým okem, není na tom Slovácko až tak špatně. Nevyrovnané herní výkony zejména posledních pár kol sice vrhají stín zejména na obranu týmu, ale v porovnání s minulou sezónou nejsou výsledky tak špatné. Pouhé dva body, které dělí nynější třetí a sedmou pozici taky o lecčem vypovídají a určitě není všem dnům konec, liga se teprve překulila do dvé druhé třetiny.

Pánové Zemku, Pojezný a Skopale, co s tím budete dělat?

Je to něco přes rok, co na veřejnost pronikly informace o prodeji poloviny klubu novému spolumajiteli, energetické společnosti Solar Global podnikatele Vítězslava Skopala. To některé fanoušky trochu pobouřilo, většina ale viděla lepší zítřky na dosah. Přeci jen Solar Global je velká a bohatá firma, Slovácko za sebou tehdy mělo snovou sezónu – obhájilo 4. místo v lize, senzačně vyhrálo pohár a z malého provinčního klubu se mohl stát černý kůň soutěže.

Bohužel i další, tedy minulou sezónu, se nic velkého neodehrálo. Zatímco odešly opory týmu, jako Sadílek s Jurečkou, adekvátní náhrada nepřišla. Otázkou bylo, zda za to mohly peníze nebo jen opatrnost nových majitelů. Nicméně tato sezóna zcela jistě měla přinést omlazení kádru. V Evropě si Slovácko přišlo na slušné peníze a očekávalo se, že přivede několik nadějí a alespoň jednoho spolehlivého střelce. Žel, nestalo se tak a po několika nevydařených zápasech se fanoušci oprávněně ptají, kde ty peníze jsou? Když už ne od nového spolumajitele tak ty, které si hráči vykopali v evropských soutěžích?

Nemají už i samotní hráči plné zuby přístupu majitelů? Na hřišti to tak vypadá

Nejen já, ale i ostatní fanoušci se ptají, co se asi musí dít v kabině a v zákulisí klubu. Je smutné, koukat se tuto sezónu na evidentně zklamaného a zničeného Martina Svědíka, který je tiskovku od tiskovky skleslejší. Byť je to bezpochyby jeden z nejlepších trenérů v České republice a bezpochyby je on strůjcem úspěchů Slovácka, není to kouzelník. A s kádrem a hráči, které má teď k dispozici prostě kouzlit nejde. Ví to on, ví to fanoušci a ví to vedení klubu, které trenérům i hráčům hází klacky pod nohy. Protože když už někoho přivedou, není to kvalitativně hráč pro ligový klub s ambicemi Slovácka.

A bohužel, tohle všechno je už vidět i na hráčích na hřišti. Jakoby se jim nechtělo, jakoby na hru kašlali a šli si odkopat zápas s morálním nastavením „kašlete vy na klub, kašlu já na výsledek“. Strašně moc bych si přál vidět opět Slovácko v síle, jako alespoň v minulé sezóně. A byť není generační obměna hráčů otázkou jednoho roku, ale spíše alespoň tří-čtyř, měli na tom majitelé už začít pracovat, pokud opět nechtějí vidět klub na konci tabulky. V týmu jsou skvělí hráči – Kadlec, Petržela, Kalabiška, Daníček a další, kteří mají zkušenosti na rozdávání a vedle kterých můžou mladí kluci růst a učit se. Takovou příležitost zahodit by byla hloupost.

Pozitivní závěr a optimistické výhledy

Na závěr bych chtěl říct jedno. Byť v posledních článcích dost Slovácko kritizuju a to nejen z pohledu herního, ale i z pohledu vedení, nejeví se tým úplně špatně. Smolné období sem tam potká každého a je potřeba se z toho otrkat. TOP 6 a závěrečné fáze jsou pořád na dosah a věřím tomu, že je Slovácko urve. Už jsem slyšel i názory, že na vrchol tabulky nemáme a že pohár byl jediná možnost, jak se poprat o Evropu. Já si myslím pravý opak. Do nejlepší šestky se Slovácko klidně může dostat, ale naopak na vítězství v poháru letos aspiraci rozhodně nemělo.

Oproti minulé sezóně, kdy bylo Slovácko 12. ve stejné fázi jsme na tom mnohem lépe. Sedmé místo s pouhými dvěma body rozdílu oproti třetímu není žádná ostuda a karty jsou stále ještě rozdané. Slovácko se jen tak nedá a i když my Moraváci jsme kritici a rypáci, jsme věrní fanoušci, kteří za klubem stojí v dobrém i ve zlém. Věřím, že TOP 6 je i letos na dosah a že se tým popere o další cestu Evropou. Chce to zabrat, nadechnout se a opět ukázat, zač je toho slivovica.

Reklama