Baník na přelomu 70. a 80. let? Zvláštní vládce českého fotbalu
Baník Ostrava patří do kategorie klubů, který fanoušci buď milují a nebo nenávidí. V kontextu českých fotbalových poměrů má velmi slušnou fanouškovskou základnu a už kvůli tomu je pro něj v nejvyšší soutěži místo. Zatím nejslavnější období prožil na přelomu 70. a 80. let, kdy slavil tři mistrovské tituly a na Bazalech se ukázaly evropské velkokluby jako například německý gigant Bayern Mnichov či italská Neapol. Hráči vzdorovali slavným soupeřům a metry pod nimi fárali horníci v Dole Petr Bezruč. Jak na vše vzpomíná fanoušek Tomáš jako pamětník nejslavnějších časů klubové historie. Dostali jsme od něj velmi zajímavé postřehy.
Vzpomeneš si na svůj první navštívený zápas?
To už si bohužel nevybavím. Pravidelně jsem totiž chodil na fotbalový Baník i hokejové Vítkovice.
Byl už i tehdy Baník víc než jen klub?
Jednoznačně ano. Vzhledem k celkovému dění i po skončení této éry je jasné, že tomu nikdy jinak nebude. Je to jeden ze symbolů tamní hrdosti.
Klub tehdy výrazně spolupracoval s hornickou společností OKD. Měli tehdejší horníci snadnější přístup k lístkům?
Nejen v jejich případě, ale jednalo se o jednu z atraktivních odměn ve vítkovických železárnách a v Nové huti. Jako odměny tehdy byly lístky a někdy dokonce permanentky.
V roce 1973 vyhrál Baník Československý pohár a probojoval se do Poháru UEFA. Nastala první euforie?
Určitě se dostavila, ale tehdy jsem to ještě tolik nevnímal. Skutečná euforie přišla v následujících letech. Pochopitelně však potěšilo, když přijel tehdy nejlepší německý tým Borussia Mönchengladbach.
První titul získal Baník v roce 1976 pod trenérem Jiřím Rubášem. Skutečný zlom však nastal až v roce 1978, kdy přišel trenér Evžen Hadamczik. Jak fanoušci vnímali člověka, který nikdy nehrál fotbal na vrcholové úrovni?
To rozhodně nehrálo příliš velkou roli. Ani tenkrát u žádného trenéra nehrála přílišnou roli jeho hráčská kariéra. U Evžena Hadamczika hrála hlavní roli jeho spjatost s regionem, což způsobilo snadnější nástup. Dostavily se pak rychle úspěchy a tím si fanoušky ještě více získal.
Zkusím teď říkat jména hráčů a zkus říct první slovo, které tě napadne.
Dobře.
Michalík
Brankář.
Lička
Střelec
Vojáček
Beton.
Šreiner
Dělník
Radimec
Mozek
Rygel
Poctivost
Vzpomeneš si na výjimečnou vlastnost některého z nich?
Tehdy byla síla především v kolektivu. Přirozenou autoritu ale představoval určitě jako kapitán Rostislav Vojáček.
Jednalo se o celebrity v dnešním slova smyslu?
Dnes se to těžko soudí, ale když fanoušci například viděli fotbalisty na hokeji na zápase Vítkovic, skandovali jejich jména.
Vzpomeneš si na nějaký známý chorál?
Vzpomenu si na jeden spjatý se zápasy s Bayernem: Marná snaha Mnichova haleluja, haleluja postupuje Ostrava haleluja, haleluja. To se křičelo tehdy i na hokeji.
Baník neprohrál pod vedením Evžena Hadamczika 74 domácích zápasů v řadě. Byla na vrcholu těchto časů pro fanoušky prohra v domácím prostředí něco nepředstavitelného?
Vybavuji si domácí zápas s Nitrou, který skončil 0:0. Baník nepustil soupeře přes půlku, ale prostě nevstřelil gól. Fanoušci odcházeli neskutečně rozladění. Ano, porážka byla skutečně něco nepředstavitelného.
Byla i tehdy hlavním rivalem Sparta?
Ano, v tomto ohledu zůstalo vše stejné. Nesmí se však zapomenout na pozdější derby s Vítkovicemi. Na fotbalový Baník a hokejové Vítkovice chodily zpravidla stejní fanoušci, ale zde jistá rivalita vznikla.
Žádný hráč Baníku nepředstavoval výraznou oporu reprezentace. Zamrzelo to?
Jen trochu. Všichni museli vidět, že hlavní osa reprezentace pocházela z Dukly a Slovanu Bratislava. V Baníku byla prostě síla v kolektivu.
Druhý titul přišel v roce 1980 a v rámci PMEZ přijel i Bayern Mnichov měl tehdejší Baník evropský rozměr?
Tehdy jsme neměli takový přehled o západních soutěžích. Baník dokázal sehrát s velkými soupeři vyrovnané zápasy. Stále však patrně existoval velký rozdíl v patřičném sebevědomí. Příjezd slavného soupeře byl stále především velký fotbalový svátek.
O rok později Baník titul obhájil a zároveň mistrovský titul získaly Vítkovice Bojovaly týmy o diváky?
To si nemyslím. Jak jsem říkal, kdo chodil na fotbal, často chodil i na hokej. Neexistovala taková rivalita mezi Baníkem a hokejovými Vítkovicemi.
Hokejový Stadion Josefa Kotase a Bazaly byly kousek od sebe. Mělo to vliv třeba na termíny konání zápasů?
To nebylo potřeba. Tehdy byly jasně dané dny, kdy se hrála fotbalová a kdy hokejová soutěži. V tomto ohledu bylo vše snadnější.
Jaké bylo vlastně složení fanouškovské obce v roce 1986, kdy získaly titul Vítkovice?
Tehdy byla celá věc jiná i kvůli tomu, že hodně týmů z okolních měst hrálo alespoň druhou ligu. Mohlo se na ní chodit ve Frýdku- Místku, Třinci či Bohumíně a obec fanoušků se tak více rozmělnila. Fotbalové Vítkovice vlastně nikdy jasně danou fanouškovskou základnu neměly.
Byl rok mistrovský rok 2004 jistým připomenutím “zlatých časů”?
Měl jsem tehdy už i jiné starosti, ale všichni si pamatujeme, že poblázněná byla v jistém smyslu celá republika. Ta sezona přelom 70. a 80. let byl možná v jistém smyslu trumfla.
Proč si dokáží lidé v Ostravě užít boj o titul více než jinde?
Vše pochopitelně souvisí s úspěchem, ale vracíme se k tomu, že Baník je prostě víc než jen klub. Navíc o titul se zde nikdy nehrálo delší dobu pravidelně a pro fanoušky se tak o to více jednalo o něco výjimečného.
Související články:
