Reklama
Loading...
Reklama

Nedělní program anglické nejvyšší soutěže přinesl velkou taktickou bitvu dvou prestižních a celosvětově oblíbených velkoklubů. Otázkou bylo, kdo se na zápas připraví lépe. V nové sezóně tápající Manchester United či postupně renovovaný londýnský klub Arsenal? V dnešní analýze na tuto otázku nalezneme odpověď.

Ohromný vliv na úspěch v daném zápase má bezesporu to, jakou formaci, styl hry a mentalitu zvolí manažer mužstva ve spolupráci se svými asistenty, skauty, analytiky, trenéry a dalšími důležitými postavami realizačního týmu.

ÚVOD

Začněme u domácích. Ole Gunnar Solskjaer zvolil poněkud netradiční systém 442 s diamantem uprostřed, chcete-li 41212. Hlavním benefitem této formace obvykle bývá silný střed hřiště, kde čtveřice převážně středových záložníků přečísluje soupeře.

The Gunners, v čele s bývalým špílmachrem a současným manažerem Mikelem Artetou zaujali pro Arsenal typické rozestavení z posledních měsíců, tedy 343. Což je, dá se říci, pravým opakem toho, co představuje systém s diamantem uprostřed. Výhodu touto formací získávají především kluby, které preferují hru po křídlech.

Již v samotném úvodu utkání jsme mohli vidět velký rozdíl mezi dvěma týmy. Arsenal získal mírnou převahu v držení míče, a to především díky vyšší aktivitě a lepší organizaci hry. Právě organizovanost hrála klíčovou roli zejména v prvním poločase. Projevilo se to především na pressingu, který obě mužstva praktikovala.

PRESSING ARSENALU

 

Jak můžeme vidět na obrázku výše (pro zvětšení rozkliknout), Arsenal pressoval s pěti hráči ve velmi vysokém postavení a s dvěma jistícími hráči poblíž. Ve většině případů zůstávala na vlastní polovině či v oblasti středového kruhu zbylá trojice stoperů. Často však na pravé straně Holding, či na levé straně Tierney pomáhali v dostupování hráčů. Lacazette vystupoval jako falešná devítka, tedy na pozici spíše podhrotového útočníka, kde jeho hlavním úkolem bylo zamezit přihrávkám do středu hřiště, kde jak už jsme zmínili, byla největší potenciální hrozba soupeře.

Pressing tedy spouštěl vždy jeden z dvojice krajních útočníků. Bavíme se o Willianovi s Aubameyangem, kteří mají pro tuto funkci skvělé rychlostní a běžecké předpoklady. Nutno dodat, že hráči Arsenalu měli pressing skvěle natrénovaný, drželi krátké rozestupy, byli agresivní a konsolidovaní. To vše vrcholilo efektivním a účinným pressingem s ohromným množstvím získáných míčů.

PRESSING MANCHESTERU UNITED

Když se podíváme na pressing v podání Manchesteru United. Vidíme podobnost v útočné trojici, která spouští napadání. Bruno Fernandes zaujal post falešné devítky, Rashford s Greenwoodem vystupovali jako krajní útočníci. Arsenal však využil flexibility svého rozestavení a toho, že má dva levonohé středové obránce. Následně přečíslil levou stranu hřiště. Thomas Partey s Elnenym drželi střed hřiště a Lacazette výborně natahoval délku hřiště, tak aby dopřál svým spoluhráčům co nejvíce prostoru pro rozehrávku.

Není tedy divu, že 41% všech útoků Arsenalu šlo právě přes levou stranu hřiště, kde se jim dařilo přečíslovat chaoticky organizovaný Manchester. V určitých případech se při přechodu do útočné poloviny jednalo o cíleně mířené dlouhé míče. United měli v zápase celkově převahu ve vzduchu, kde zvítězili 66 % hlavičkových soubojů, nicméně odražené míče sbírala převážně buď dvojice středových záložníků Arsenalu, či některý z hráčů na křídle, a to právě díky číselné převaze. To vše pramenilo v dominanci Arsenalu v první půli zápasu.

PRŮBĚH

Diváci nesledovali bůhvíjak atraktivní utkání na brankové příležitosti. Největším momentem první půle bylo trefené břevno v podání Williana. Na druhou stranu, mohli si všimnout dvou dobře bránících týmů. A to se týká i Rudých Ďáblů. Přestože nezvládali pressovat tak dobře jako jejich soupeř, dokázali si poradit s rychlými jednoduchými a nebezpečnými attacky Arsenalu. Vyzdvihl bych často kritizovaného Maguireho, který byl takřka bezchybný v osobních soubojích a navíc hrozil ze standardních situací. Bohužel pro United, standardní situace byly tím jediným čím za celý zápas vystrašili severo-londýnského protivníka.

FAKTOR POGBA

Co si budeme povídat, Paul Pogba zkrátka a jednoduše nepředvádí na hrací ploše to, co se za 105 milionů eur od něj dalo očekávat. Od přestupu na trase Turín – Manchester zažil spoustu vzestupů a pádů. Těžko říct, zda mu nyní jednoduše nesedí Solskjaerův defenzivní styl hry či jen nepřožívá optimální období. V zápase s Arsenalem dostal prostor na levé straně uprostřed dříve zmíněného diamantu. A jeho výkon by se dal rozdělit na dvě části.

V první řadě, bylo vidět, že mu přesun z centrálnější pozice prospěl, dostal větší volnost, užíval si svého prostoru a snažil se být kreativní směrem dopředu. Na druhou stranu, směrem do defenzivy nestíhal a naprosto selhal. To jen doslova podtrhl penaltový zákrok, který neunikl pozornosti hlavního arbitra utkání Michaela Deana a jeho kolegů u videa. Tato nedisciplinovanost nakonec rozhodla celý zápas, jelikož se Aubameyang z 11 metrů nemýlil.

SOUHRN

Arsenal byl na utkání lépe připravený, a proto poprvé po 14 letech dokázal v lize na Old Trafford zvítězit. Hlavní bodem zápasu je dle mého názoru ohromné zlepšení v defenzivní týmové práci Arsenalu, která se sice zatím tolik neprojevuje na bodovém zisku v tabulce, když se podíváme na aktuální postavení. Nicméně se jedná o momentálně nejlepší mužstva soutěže, co se týče obdržených branek.

Manchester United má před sebou nesmírný kus práce a cesty, na kterou se bude muset pořádně připravit. Nedá se očekávat, že by vedení tohoto velkoklubu chtělo dlouhodobě tolerovat nestabilní výkony a až patnácté místo v tabulce Premier League. Ještě k tomu, když se podíváme na ty velká jména, co se na soupisce United nachází.

 

ČÍST VÍCE

Související články:

Reklama