Afrika v dnešních dnech – kontinent, kde si fotbalové kluby z celého světa staví svoje akademie, spolupracující s tamními kluby, skauti a agenti sem mohutně cestují. Je to realita moderního fotbalu. Fotbal se zrychlil, je velmi dynamický, hráči jako Xavi, Iniesta – řekl bych „špílmachři“ – už dnes nenajdou takové využití jako dříve. Stačí se podívat na zápasy Premier League, už jsem na ně pomalu přestal koukat, protože mě nebaví – všichni umí všechno, vytratila se individualita. Výsledek je ten, že možná za dvacet nebo třicet let budou týmy těch nejlepších klubů tvořeny jen hráči z Afriky.

Transformace národních týmů

Trend je jasný. Můžeme se podívat třeba na reprezentaci Francie v 80. letech, kdy reprezentaci galského kohouta vedl Platini, a dnes najdeme zde převážně hráče s africkými kořeny. A já si netroufám v dnešní době říct, jestli je to dobře nebo špatně – říkám jen, že to tak jednoduše je. Když se Platini v roce 1984 radoval z titulu mistrů Evropy, francouzská jména zněla… no, francouzsky. Dnes na dresech galského kohouta můžeme vidět jména jako Mbappé, Dembélé, Kanté, Pogba, Upamecano. Samozřejmě hráči mají občanství Francie, jsou výborní, jsou nadstandardní – proč je nepovolat, když vám to vrátí v podobě vítězství ve finále mistrovství světa, kde porazí Chorvatsko.

Jen bych se rád zamyslel a našel nějakou rovnováhu, protože v posledních letech tento trend nabírá čím dál na obrátkách – myslím na klubové úrovni. Je nepochybné, že afričtí hráči vám zvedávají kvalitu vašeho mužstva, ale je také třeba se zamyslet nad tím, že zabírají místo domácím hráčům. Ne vždy vychováte Mahreze nebo Salaha. A to se nebavím jen o naší lize, ale obecně o evropských ligách, protože v nich se najdou kluby (a že jich není málo), kteří si na tom v podstatě založili celou klubovou filozofii a business: přivést několik kluků z Afriky a u někoho to vyjde a u někoho ne.

Homogenizace fotbalu

Já pevně věřím, že fotbalový fanoušek dříve poznal styly jednotlivých lig. Italská Serie A byla o taktice a defenzívě, španělská La Liga o technické hře, anglická Premier League o síle a rychlosti, německá Bundesliga o organizaci. Dnes? Všechny ligy vypadají stejně. Všichni hrají stejný systém, všichni mají stejné typy hráčů – rychlé, silné, univerzální, výborně atleticky vybavené. Dnes hráče jako Pirlo v podstatě nenajdete, poslední slavný mohykán je v mých očích Luka Modrić – ten až zavěsí svoje kopačky na hřebík, opravdu uroním slzu. Dívat se na něj je jednoduše zážitek. Bohužel se mi zdá, že moderní fotbal moc nepotřebuje individualitu, potřebuje funkčnost. A v tom jsou afričtí hráči – ruku na srdce – často lepší: jsou rychlejší, silnější, odolnější a hlavně – levnější.