Zuřivý Sparťan: Nervy, nervičky? A komu tečou?

Ze tří nejžhavějších kandidátů na titul vyhrála před reprezentační přestávkou jediná Sparta. Slávia počítala ztráty za dva, Plzeň dokonce za tři bodíky. A nervy začaly téci. V zákulisí i na hřišti se mnohdy děly věci, nad kterými si soudný člověk ukroutí hlavu. Olayinka v Liberci, Fillo ve Zlíně (opět s rekordem), Kučera v Boleslavi nebo Kadlec v Plzni. Ti všichni se na pár sekund pomátli a odpochodovali ze hřiště. A z toho všeho blbnutí těží pohodu na Letné. Sparta porazila oslabený Hradec Králové a už není vyhnutí, letenští cílí na titul.

Kdo by to ještě před pár koly na začátku jarní sezóny řekl. Slávia i Plzeň měly na Sparty vcelku solidní bodový náskok a výkon letenských v Olomouci jim skýtal naději, že po sparťanské „fakt vydařené“ zimní přípravě, se v lize opět dostaví její herní kocovina. Ale na Letné zřejmě klamali tělem, protože po 24. kole má Sparta pět bodů na Plzeň a v tabulce je druhá jen díky horšímu skóre za Slávií. V klubu vládne pohoda, tabáček a mnozí experti dávají v napínavém boji o titul přednost právě Spartě. 

Hradec se nedal, ani v oslabení

Samotný výkon v sobotním utkání proti Hradci (v Mladé Boleslavi) nebyl na nějaké skákání přes vatru. Hradec i v deseti zlobil a dokázal, že do horní poloviny ligové tabulky patří právem. Díky nesmyslu páně Kučery, a možná až příliš úzkostné píšťalce rozhodčího Černého, se však příliš brzo zbavil možnosti odolávat sebevědomé Spartě. A ta, i přestože v sobotu v Boleslavi (pro zmatené, tam hraje své „domácí“ zápasy Hradec) nepodala zrovínka excelentní výkon, ve statistikách zápasu sbírala jednu trofej za druhou a po zásluze vyhrála. Zápas, i díky vyloučení, nebyl právě kasovní trhák, ale na milost vzatý sparťanský kotel alespoň takový dojem vytvářel.

Když to nejde lehce tanečním krokem, měli by pomoci náhradníci

Sparta proti Hradci měla herní převahu, což nevěřícím dokazují právě statistiky. Ačkoli lehce zkreslené kiksem páně Kučery. Výkon však tentokrát netančil útočnou brazilskou sambu, ačkoliv třeba Haraslín i Kuchta ukazovali, že jsou momentálně stěží k zastavení. Alespoň ne dovolenými prostředky. Tentokrát se k nim však nepřidal Čvančara, který působil malinko mdle. Ovšem k jeho dobru je potřeba napsat, že jeho náhradník Minčev také nijak neoslnil a malinko padá zpátky k podprůměru. Po dvou zápasech, kdy se vyhříval na sluníčku slávy, náhle v posledních kolech spíše ukazuje svou pravou tvář parťáka do počtu. Ale zatím se určitě o svůj post prvního náhradníka bát nemusí. Především je Priskeho oblíbencem a jeho konkurenti to už raději vzdali.

Juliš vysedává na lavice pod baleárským sluncem, Pulkrab zkouší zachránit Sandhausen ve druhé bundeslize a Drchal to zatím „drtí“ v útoku Bohemians (ačkoli velice nadějně). Ani další „náhradníci“ jako Jankto nebo Mabil nejsou trumfovými esy, ale spíše kartami na odmáznutí (a tolik si od nich na Letné slibovali). Na Daňka ani Karabce, autorovi článku z neznámých (nebo nepochopitelných) důvodů, se vůbec nedostalo.

Sparta má sebevědomí a šlape. Případně alespoň vyhraje

Ačkoliv tedy v Boleslavi letenští zrovna neoslnili, zápas nepustili vůbec ze svých z rukou a vyhráli. To ukazuje na jedno, Sparta má opět sebevědomí. Velice důležitá ingredience, chcete-li si fotbal užívat. A chcete-li být úspěšní. Sice se nic nemá přehánět, ale bez sebevědomí takový zápas typu „lehký blbec“ nakonec nevyhrajete. A ztratíte. Přesně to se Spartě stávalo v minulých sezónách, i v té minulé, a dokonce ještě na podzim (a lze sem přiřadit i jarní Olomouc): zápas se nevyvíjel podle teoretických not a Houston hned hlásil, většinou neřešitelný, problém.

A teď? Sparťani nastupují na hřiště a v hlavách už vedou jedna nula. Nepřízeň je neodradí, soupeře přehlížejí jako širé lány a jdou si za svým. Pozor, to neznamená, že někoho podceňují! Ne, to jste špatně. Právě naopak! Ale mají tu ingredienci, sebevědomí. Arogance, slabé nervy a panika v mysli pro ně nejsou. Třeba v Edenu by mohli v tichosti závidět. To co předvedl Olayinka a celá Slávia v Liberci, svědčí právě o tekoucích nervech a ztrátě (případně rozpliznutí) zdravého sebevědomí. Ruku na srdce mí edenští, tohle by se vám ještě před rokem, dvěma, nestalo. 

Spartu mohou zradit jedině zranění

Sparta tak může, a to zcela reálně, uvažovat o titulu. A to z drtivé většiny se stejným kádrem, se kterým si loni užila blamáže po vypadnutí z předkola KL s podprůměrným Vikingem Stavanger. Dokonce v zákulisí českého fotbalu množí hlasy, které ji na titul favorizují i před bájnou Slávií. Což může jednoho těšit, už jenom vzhledem k červenobílým úspěchům a jejich dominaci v minulých sezónách. Ale zajíci se počítají až po honu a na tom honu není Sparta sama. Nebo někdo z vás už odepsal Viktorii Plzeň? Ačkoli mnozí novináři už odstřelují trenéra Bílka, stále mají ve Štruncových sadech na české poměry vynikající kádr.

A že by Slávia něco vzdala? Ačkoli novináři píší o krizičce? Tím by se na Letné neměli nechat chlácholit. Ani tím, že proti oběma konkurentům hrají doma. Na druhou stranu, pokud se Spartě nějak záhadně nevypaří nabyté sebevědomí a základní jedenáctka zůstane zdravá, má opravdu hodně reálnou šanci nechat opít do němoty tisíce jejích fanoušků. Tam je zřejmě zakopán pes úspěchu, mít stále zdravého Haraslína, Kuchtu, Čvančaru, Vitíka, Sörensena, Krejčího, Sadílka, Zeleného, Kováře a Kairinena. Protože ti všichni jsou momentálně nositeli nadprůměrných výkonů. Zbytek jim více nebo méně sekunduje, ale bez těchto borců by akcie Sparty klesaly.

Neztratit nervy a udržet glanc

Právě výborné výkony Sparty na jaře, se mohou paradoxně stát hrobařem nadějí na titul. Na Letné příliš nemilují reprezentační přestávky. A do té první v roce vyslala Sparta po delších časech, kdy byla reprezentace skoro výhradně v gesci edenských a ti si také vymiňovali různé nominační výjimky, moře reprezentantů. A znáte to. Dříve i pětiminutový pobyt na reprezentačním hřišti odnesl jeden ze dvou nominovaných sparťanů zraněním. Na Letné musí věřit, že i v téhle oblasti, odolnosti jejich borců vůči zranění, se už udělala kupa práce. Tedy nehořekovat, nelkat, udržet nervy a glanc. Šance na titul, ač zcela nečekaně, je více než hmatatelná. Byla by škoda, kdyby ji „umenšilo“ zranění z reprezentace. 

A komu tedy tečou nervy?

Možná v Plzni, možná jejímu bossovi Šádkovi a možná i trenéru Bílkovi, ačkoli zachovává tvář hráče pokeru. Ale už ve fotbale něco zažil a v Plzni vyhazují trenéry i po zisku titulu. Komu ale určitě přinejmenším malinko vytekly nervy byl trenér „stále dobrá nálada“ Trpišovský. To, když mu po prohraném zápase v Budějkách položila sympatická reportérka trochu šťouravou otázku. Ovšem jeho šéfovi Tvrdíkovi se musely dát nervy přímo na pochod, když se jako hysterická osmnáctka pustil do slávistického štístka, legendy Vládi Šmicra za to, že si dovolil pokritizovat Trpišovského míchání sestavou.

Mezitím jsou hroty opět obroušeny a slávistický šerif se legendě omluvil. Ale pachuť zrady možná stále visí ve vzduchu. Otázka je, kdo koho zradil. To všechno je však úplné prdění do plné vany proti tomu, jaké nervy musel mít známý „nervák“ Pavel Vrba, toho (do)času trenér posledního Zlína. Nejprve mu zmizí Hloušek, aby si ho nepodali vymahači dluhů a pak se mu Fillo dvakrát po sobě vyčervení po pár minutách pobytu na hřišti. To by jednoho trefilo. A tak na Letné mohou doufat, že když oni nervy na uzdě udrží, budou moci po konci sezóny křepčit a jásat.

A takhle to vidím já. A nenechte se mýlit, fotbal je občas opravdu o nervy, tak si je šetřete.